Výměna manželek - Jade a Syriana - Pokoj Jadea

[Syriana Spinnel]

+Proplazí se otvorem, a její vcelku jedno že je celá jako prase od všeho toho prachu, kamení a špíny. Je tam ticho. A i přes světýlka ta temnota nejde prosvítit.+ Bože to je smrad, jak... +mrtvoly, zdechliny, napadne ji okamžitě a ruka jí sklouzne k magnumu za pasem. To tiché prasknutí se odrazí od stěn jako šlehnutí bičem. Jeden by i řekl, že to praskla nějaká drobná kůstka.+ Jade +vydechne tiše, aby ho ani sakra nenapadlo ji tam nechat. Natáhne ruku dopředu a vydá se k němu opatrným krokem, dobře, tohle jí docela nahnalo strach a srdce jí vyletělo až někam do krku. Co je ve tmě? je to opravdu Fobos a Deimos? Hrůza a Děs? Zmocňují se jí už aby posloužili svému otci Areovi - Marsovi? I když je vyděšená, přesto to chce zjistit.+

[Jade]

jo. +přikývne a pokouší se prohlídnout skrz tu temnotu. Sevře prsty kolem hůlky; strach nemá, ale jeho instinkty se samy od sebe podvědomě aktivujou, jeho tělo se připravuje reagovat na jakýkoliv nebezpečí. Anebo přemístit do bezpečí+ pšt. +vydechne v odpověď a pomalu pokračuje dál; a pak se to křupnutí ozve znova, tentokrát přímo pod jeho nohama. mávnutím ruky donutí světlo klesnout na úroveň kolen a ve tmě se zableskne bílá kůstka, a hned vedle další a další, pod nohama se jim rozprostírá koberec kostí. Od drobnejch krysích kůstek po větší a větší, který vypadají znepokojivě lidsky. Tentokrát nejsou organizovaný do obrazců jako předtím, jakkoliv děsivě vypadaly ty kostní výzdoby na stěnách, aspoň bylo zjevný, že je tam uspořádala lidská ruka. Tyhlety rozházený po zemi působí... jako by je tam natahalo něco jinýho+

[Syriana Spinnel]

+Zavrže jí pod nohama a díky Jadeovu světlu... je to jako masový hrob všech různých živočichů, až po jo, tamto je rozhodně lidská lebka. Zvuk, z druhé strany se ozve znovu, a tentokrát se k němu přidá jakoby zařičení, nebo to byl výdech? V té místnosti se to rozlehne jako přílivová vlna. A pak se kosti pod jejich nohama začnou chvět... blíží se to. Temnotu rozestoupí obrys něčeho ohromného s velkými rohy...+ Je-ži-ši +vydechne Syr a namíří na to magnum. To je zatracený minotaurus a zdá se, že si za nimi nepřišel popovídat, jaké je venku na povrchu počasí. I když na ně prozatím neútočí, spíš, jako by byl zvědavý, kdo ho vyrušil v jeho dosud bezpečném domově.+

[Jade]

+To zavrčení ucítí snad až v kostech, zvedne oči a světlo se zvedne spolu s jeho pohledem... jo, tohle ho teda rozhodí. Co-to-kurva-je. Hůlku má v ruce dřív, než jeho mozek stihne vydat nějakej pokyn+ Nestřílej. +vydechne směrem k Syr. V takhle uzavřeným prostoru je větší šance, že se kulka odrazí od stěny a trefí někoho z nich, než že vážně zasáhne tu potvoru. Rychle zváží únikový cesty; můžou se vrátit tam odkud přišli, ale asi těžko můžou počítat s tím, že by je tohle milý zvířátko nenásledovalo. Do prdele, snad by tu radši viděl toho Foba a Deima. Mohl by je okamžitě přemístit pryč, a doufat, že budou mít dost času, než se monstrum dostane do katedrály k turistům. Tolik k dovolený. Nespouští oči z minotaura, hůlku připravenou v pozoru, skoro nedýchá a čeká+

[Syriana Spinnel]

+Sleduje jak se k nim minotaurus blíží a strach se jí začne plížit tělem. Doufá, že má Jade v rukávu nějaký další z jeho supr es. Sama si je dost dobře vědoma, že Magnum není vhodný, proto ho nechala jít prvního, ale kdyby na to přišlo, dokázal by ho pěkně polechtat. Pak se tichem rolehne několikanásobné začichání... To ten tvor nasává pachy a pak se rozlehne nelidský řev celými katakombami. Narazí do nich jak přílivová tsunami. Zdá se, že shledal že jsou k jídlu. Vyrazí k nim, teď už ne pomalu, ale pěkně rychlími skoky, až se kosti pod jejich nohami začnou otřásat.+ Jade! +šeptne Syr naléhavě, ještě tak deset metrů a je to u nich, a ne, opravdu se tomu nechce ocitnout face to face.+ No tak sakra spoutej ho +hehe, ne že by mu do toho chtěla kecat, ale tohle by udělala ona, mít svou moc.+

[Jade]

+Když k nim minotaurus vyrazí, všechny instinkty se v něm zapnou na doraz, svaly se mu chvějou touhou odtamtud zmizet, ale čeká, měří minotaurovy kroky svým dechem. Narozdíl od ní ví, že obyčejný kouzla na něj fungovat nebudou, není to magické zvíře, jako třeba normální mantichora, ale mytologická bytost. Přimhouří oči, když k němu dorazí zemitý, živočišný puch zvířete, ale pořád čeká, ještě jeden nádech... nabere vzduch plný minotaurova pižma do plic. Na jazyku cítí slova kouzla, načasování musí být perfektní. Popravdě si není jistej, jestli to vyjde; jediná mytologická bytost, s kterou se kdy setkal, byla jedna pěkně nasraná sfinga, a nebylo to moc přívětivý setkání, ale nemá na výběr. Naplní si plíce vlhkým kyslíkem a všechno jako by se zpomalilo; vnímá těžkej dopad a křupnutí tříštících se kostí pod minotaurovýma nohama, Syrianin zrychlenej dech za sebou, tlukot vlastního srdce. Švihne hůlkou a zašeptá pár slov zaklínadla, v tu samou chvíli popadne Syr za zápěstí a přemístí je. Objeví se asi dvacet metrů za minotaurovýma zádama, ale potvora se pořád řítí dopředu; na jejich místě teď totiž stojí jiná Syr a Jade, jen jejich tváře jsou trochu nepřirozeně strnulý, a syr má možná trochu větší prsa: iluze. Minotaurus zařve a vrhne se na ně... a propadne přímo skrz. Už během přemístění začne Jade šeptat slova dalšího kouzla; starej jazyk, kterej už dlouho nikdo nepoužil. Mávne hůlkou ve složitý sekvenci a minotaurus vztekle zařve, právě totiž přišel o zrak. Zuřivě se hrabe na nohy, kosti pod ním praskají, a on slepě hmatá po zdech, aby se otočil. V tý vteřině navíc, kterou tím získal, Jade vyzkouší i ty pouta, který Syr původně navrhovala, ale kouzlo po něm sjede docela neškodně. Jeden výdech vyplýtvá na nadávku a ještě než ji dokončí, jeho mozek rozjíždí kolečka nový strategie. Jedním švihnutím hůlky odklidí kosti pod jejich nohama, s druhým zašeptáním zamíří hůlku pod nohy minotaurovi. Kosti se nejdřív rozechvějou a pak jako by se začaly rozpouštět; mění tvar a strukturu, a jak se roztékají, hned zase tuhnou, jen v solidní, tvrdý železo. Jade udělá krok dozadu, aby do tý pomalu se plazící tekutý železiny nestoup sám, ale minotaurus tu možnost nemá. Nohy a kolena mu tuhnou v železe, rychle, dostatečně rychle na to, aby mu zabránily vstát a uvěznily ho na místě+

[Syriana Spinnel]

+Stojí za Jadem jako tvrdé Y a nejradši by začla zdrhat, protože mu bude k ruce asi jako mrtvému zimník a neskutečně moc ji to sere. V tom nažloutlém šeru sleduje minotaura, ale pak ucítí na kůži jemné zabrnění a pohlédne na Jadea. Překvapeně zamrká. Je možné, že vycítila kouzlo? Každopádně teď nemá čas se tím zabývat, protože v okamžiku se přemístí o dvacet metrů na druhou stranu. Než se rozkoukne vidí se stát naproti ale... s mnohem většíma prsama. Jestli on si ji Jade poněkud neidealizuje. Je teď naprosto fascinovaná, ne tou obludou, ale Jadem. Nelidský řev minotaura se do ní opře, až se jí zježí chloupky vzadu na krku. Jade je v akci naprosto ohromující, jenom to nikdo neříkejte nahlas.+ Panebože +vydechne jenom, při pohledu na to... kovovotekuté kouzlo. Rychle se podívá pod nohy, jestli na něčem nestojí, nerada by se přitavila k tomu zbytku. Když je tvor dokonale uvězněný vydechne najpjetím.+ Jsi frajer +vydechne a konečně se rozhlídne po tom prostoru.+ Jsou tu další chodby. +podotkne to, co je zjevné.+ Co s ním uděláme? +kývne hlavou k minotaurovi, protože je jí jasné, že kdyby ho chtěl zabít, už by to udělal.+

[Jade]

Já vím. +zopakuje ten den už poněkolikátý, takovej příliv komplimentů koutek se mu spokojeně zvedne, no na to, že před chvilkou jim šlo o kejhák, se tváří značně samolibě+ To je... moc dobrá otázka. +přimhouří oči, vyšle ještě jedno kouzlo, a minotaurův řev ztichne jako když utne. Ne že by se ho snad bestie přestala pokoušet vyprodukovat, jen už je jí to jaksi k prdu. Nastálý ticho je skoro ohlušující+ Copak s tebou uděláme... +poklepe si ukazováčkem o spodní ret, ale podle toho, jak se mu lesknou oči, už moc dobře ví. Vytáhne mobil, pochopitelně má pořád signál, protože je frajer, že jo, a rychlou volbou kamsi zavolá. Popojde pár kroků stranou, a tlumeně začne do mluvítka vysvětlovat situaci. Vydá pár pokynů, a pak se vrátí k Syr+ Předpokládám, že nechceš nový zvířátko. +ušklíbne se pobaveně, otrnulo mu docela rychle+ Takže... +opře se o stěnu klidně+ Kam chceš jít na oběd? +zajímá se konverzačně, jako by se pár desítek metrů od nich nesvíjelo mytologický monstrum. Asi za tři minuty mu pípne smska, Jade ji rychle zkontroluje a odlepí se od zdi. Z kapsy vytáhne jakýsi zařízení; poklepáním hůlky ho aktivuje, potěžká ho v dlani, a pak ho prudkým švihem zápěstí hodí na minotaura. Jakmile se ho malá kulička dotkne, přilne k němu jako hovno k dětský dečce, krátce zabliká, a vzápětí je příšera pryč; přenašedlo. Kovová ztuhlina zmizí spolu s ním, a najednou jsou zase sami+

[Syriana Spinnel]

+Zatím co se Jade rozhoduje, rozhodne se podívat, kam vedou ty další chodby, ale nic moc tam už nenajde, tak se vrátí zpátky zrovna když pan Velké ego telefonuje.+ Ne to opravdu nechci, už tak mám dvorek plný vlků, takříkajíc +ušklíbne se a z první řady může vidět, jak minotaurus mizí pomoci přemiťovací kuličky.+ Řekni mi, máš nějaké soukromé obludárium, nebo potřebuje hlídacího mazlíka k novému nedobytnému sídlu? +sklepe si z ramena prach a pak se ho snaží vyklepat i z vlasů. Což jde sakra těžko.+ Víš zrovna teď můžu jít maximálně tak někam na předměstí, abych zapadla, páč moc reprezentativně nevypadám +zašklebí se+. Tak jdem na vrchol? +zeptá se jasně a uculí se.+

[Jade]

třeba by v nich aspoň udělal trochu pořádek. +ušklíbne se na ty vlky+ A jsi si jistá, že chceš slyšet odpověď? +koukne na ni pobaveně+ vidělas někdy minotaura? +zvedne obočí+ víš co dokáže? na co se dá využít jeho krev? Chci to vědět. +přimhouří oči zaujatě, a nehodlá diskutovat o oprávněnosti takový touhy. Rychlým čistícím kouzlem z nich obou smete prach a úlomky kamení, dokud nevypadají skoro svěže+ Fajn. +odvětí. Proleze otvorem v probouraný zdi zpátky, a bez zaváhání zamíří chodbou zpátky, v jejich vlastních stopách, kolem kostní výzdoby, dokud nedojdou ke schodům z krypty a před nima se zase neobjeví denní světlo v katedrále+