+usměje se na ni+ Můžeš tam žít i teď. Můžeš žít kde chceš. +zas na ni začne házet takový zblbly pohled+ já se asi pijdu trochu projít. +posadí se normálně a poškrábe se ve vlasech+
Víš nemůžu. +řekne odhodlaně+ nevydržela bych na jednom místě, uvázaná jako pes na řetězu. To nechci a nebudu tak žít, raději rajtovat v sedle, trmácet se světem... ale svobodná, svá... Jo jistě...+kpodívá se na ni+ mám jít s tebou?
+I když je Wenai vysoká, tak ji o kousek převyšuje a krátkými slovy vykračuje vedle ní, svíraje její ruku v upocené dlani+ a kam to jdeme, paní.. Wenai?
+rozesmeje se+ paní. Já a paní? +na rtech ji pohrává úsměv+ nevím +připustí+ neznam to tady ale někam urite dojdeme. +vede ji do lesíku kousek od místa kde si pecou večeri a kde rostou jilmi a olse a kvetou zvonky+
Odpusť, zapomněla jsem se ehm... +věnuje jí plachý úsměv+ och to určitě dojdeme, +podívá se k ohni na rybu s obavou aby jim ji někdo nesežral, ale pak nad tím jen pokrčí rameny a jde přes kvítky a dává pozor aby jim neublížila a může u toho pravda vypadat poněkud komicky+
Netlačí mě, už jsem si zvykla +odpoví ji+ ale je mi v těchto pozdních letních dnech hrozné horko v tom +dodá a podívá se na ni+ to mistři nedomysleli, když to vymýšleli
+zasmeje se+ to zjevně ne. +pak zastaví u jednoho sipkoveho keře a natáhne do něj ruku tu druhou než kterou ji drží a utrhne krásnou růži, po účes ji tecekrev ale toho si nevšímá jen ji podává růži a usmívá a se ji do modrých oči+
Děkuji ti +Vezme si od ní růži, která je dokonalá, krásná a rudá, také díky kapkám krve, které jí utkvěly na okvětních plátcích+ jsi zraněná... +ochopí jí ruku do obou dlaní a jemně z ranek stírá rudý pramínek+