Westeros

[Syriana Spinnel]

Hm hm pravda, ale +zamyslí se+ Dany je jediná +a na to slovo dá důraz+ kdo má draky.Ti tu nebyly snad celé roky, ne? A jak říkáš jeslti je tak mladá +pokrčí rameny má na to spoustu let, na přípravu, na získání armády, na vše... Odpusť mi můj sere, trápím tě otázkami +usměje se omluvně a opře si hlavu o jeho hrudník+

+Brienne zkrabatí čelo vztekem a zatne pěst, ale než stihne odseknout nějakou duchaplnou odpovědí, vloží se do toho Wenai, chlapík kupodivu zrudne, sklopí hlavu a odšourá se pryč. Brienne na ni pohlédne+ Já... děkuji ti... +zabručí trochu stydlivě, nestává se jí často, že by se jí někdo zastával+

[Wenai Lafayette]

Ti tři draci jsou velké jako kočky. A nejsou ještě nebezpeční. +pohledné na ni a usmehe se když vidí její tvář+ Ale stejně času budou mít na přípravu i její protivníci. +povzdechne si+ je to složité má paní.

+usměje se na ni a naleje jim víno+ Nemáš za co. +s úsměvem si prohlidne její obličej, se zájmem ale ne se špatným zájmem+ Není to brnění nepohodlný? +zeptá se pak+

[Syriana Spinnel]

+Opře se o něj, cpe se těmi sladkostmi, sem tam mu dá taky do pusy a v klidu odpočívá+ Ano to jistě je složité. Stejně je to zvláštní můj pane, v mé zemi draci nevymřeli, ani nezmizeli +cuknou jí koutky+ dokonce můj jeden přítel se o ně stará, právě aby nevyhynuli. Škoda že je nemůžeš vidět

+Loupne po ní pohledem+ no možná trochu, ale už jsem si zvykla a mé otlaky taky. Myslím, že pár kousků bych si mohla sundat +řekne po chvíli a pak na ni koukne s nejistotou v očích+ ehm.. pomůžeš mi? prosím?

[Wenai Lafayette]

+sleduje ji+ V jiné zemi... +prohodí+ Víš, nikdy jsem neslyšel nic o tom, že by se dalo dostat do jiného světa. Je to zvláštní. Ale... nikdo o tom nic neví, alespoň ke mě se to nedoneslo, ani pověst nebo příběh. +bezradně pokrčí rameny+

Jistě. +usměje se na ni a zvedne se, rychle koukne na hospodu, kdyby měl zas někdo nějaký kecy, ale už na ně nikdo naštěstí nevejrá, tak k ní přejde, nejdřív jí sundá plášť a sundá jí nákrčník+ Obdivuju tě, že to všechno uneseš. Jsi vážně silná. +pak jí sundá oba nátepníky, náloketníky a nárameníky+ Ještě něco? +zeptá se jí, jak tak pořád stojí za ní, tak si ji prohlíží+

[Syriana Spinnel]

Já jsem taky neměla potuchy o tom, že něco jako váš svět existuje ale... +zadívá se na něj+ vím o několika světech, do kterých se z toho našeho dá dostat, moje sestra byla přinejmenším v jednom, teď jsme tady a myslím že se nebudu moc mýlit když po našem návratu bude hledat nějaký jiný +uculí se+ Jorahu, jak je to dlouho co jsme se prvně potkali? +zeptá se najednou+

+Sedí klidně a pomáhá jí+ Ne, to už je vše +už tak si připadá jako nahá, když jí zůstal jenom kyrys na hrudi. Otočí na ni hlavu+ taky bys to vše unesla, kdybys vypadala jako já a musela jsi, pak už si na to zvykneš +pokrčí rameny+

[Wenai Lafayette]

+koukne na ni, trochu nevěřícně, jak tak mluví o těch světech a pak se zarazí nad tou otázkou a chvilku počítá+ Jsou to zhruba dva měsíce. +kývne nakonec, že si je docela jistý+ Proč se ptáš?

+kývne a sedne si zpátky na místo a začne jíst jednu hrušku+ Možná. +pokrčí rameny, pak si natáhne nohy, opře se a odsune od sebe talíř+ Já mám dost. +olízne si pár prstů+ Dáš si ještě něco?

[Syriana Spinnel]

Dva měsíce? +vytřeští oči a chvilku nemůže přijít na to co říct duchaplného+ ne totiž... jenom tak se ptám... to nic... +při pomyšlení jak musí být Viktor bez sebe je jí trochu šoufl, o to víc, když na něj myslí teď+ myslím že bychom se měli vrátit

+odsune talíř, který je vyjezený skoro dočista+ Jsem najezená k prasknutí na několik dalších měsíců +zakření se a mávne na hostinského+ zaplatím ti zítra, ještě tu posnídáme, pokoj máme nachystaný? +zvedne významně obočí na hospodskéh at se ani neopovažuje říct ne+ výborně +když se došká kladné odpovědi. Posbírá si svoje železo a věci, až to skoro ani neunese+

[Wenai Lafayette]

Ano, dva. +kývne+ Stalo se něco, moje paní? +ve tváři se mu objeví starost a pomůže jí vstát+ Dobře, vrátíme se. +chytne ji za loket a vede ji ze zahrad a starostlivě se na ni dívá+

+pomůže jí vzít věci a vydá se za hostinským, který jim ukazuje cestu, pak v pokoji se rozhlídne kolem, je tam jedna opravdu velká postel a stůl u okna, kde složí její a svoje věci a pak se svalí na postel+ Oh, postel. +vyvaluje se tam a culí se ale za chvilku někdo zaťuká na dveře a ty se otevřou - Wenai vyskočí jak lachtan - ale je to jenom hostinský, že ta koupel už je nachystaná, Wenai koukne na Brienne+ Pomůžu ti sundat ten zbytek. +přistoupí k ní a začne jí odepínat řemínky a opasky+ Jsme jak tvůj panoš. +usměje se na ni nahoru+

[Syriana Spinnel]

Ne, niuc se nestalo, jen... +podívá se na něj trochu posmutněle+ už jsem moc dlouho z domova, nezlob se prosím tě, to hned přejde, omlouvám se +je trochu víc rozpačitá+

+vydupe po schodech, za hospodským a Wenai a když se tak svalí na tu postel, tak se tomu musí usmát a už už udělá krok k ní, ale vejde tam hospodský+ Och už se nemůžu dočkat! Můj panoš? nu proč ne. +Ale připadá si trochu neohrabaně+ vydrhneš mi záda panoši, mám špínu zanesenou uplně všude

[Wenai Lafayette]

To mě mrzí. +podívá se na ni, zastaví a chytne ji za obě ruce+ Chtěl bych abys byla šťastná a vrátila se domů, ale na druhou stranu... +podívá se jí do očí+ Tě chci tady.

+ukloní se+ Jak má paní poroučí. +zazubí se na ni a vykročí do čehosi, čemu tu nejspíš říkají koupelna a zkontroluje jestli je voda dost teplá a tak a pak si vyhrne rukávy a najde kus mýdla, kterej si dá k ruce, pak se otočí na Brienne+ Tak zavolej, až budeš chtít umýt ty záda. +usměje se na ni a vyjde ven, aby se mohla v klidu svlíknout a tak a zavře za sebou dveře a opře se o zeď+