Na cestách - Francie, Londýn, Finsko, L. A., Malaga, Napoli

[Viktor Lafayette]

+usměje se+ třeba ti teď sesle nějaký zázrak. +vezme si kousek+ pořád byly nějaké dotazy ohledně těch novinářů a nakonec se ještě jeden z nováčků pokoušel dostat do vedení. +mávne nad tím rukou+

[Syriana Spinnel]

Zázrak? och jen to ne, už máme tři a myslím že je to víc než dost +pousměje se+ ale mohl by mi seslat třeba nějaké překvapení v podobě dobrodružství +líbne ho na spánek+ takže jen byrokracie +ušklíbne se+ jsi unavený? +dá mu do pusy kus banánu+

[Viktor Lafayette]

+mrkne na ni+ Do postele bych šel ale unavený nejsem. +chytne ji do náruče a odnese do ložnice a položí do postele+

[Syriana Spinnel]

ale měl bys odpočívat +zachichotá se a nechá se unést do postele, kde ho začne vyslíkat, a pěkně se o něj stará+ ehm můžu +koukne mu do očí+ můžu ti učesat vlasy? +projede jimi prstama+

[Viktor Lafayette]

Můžeš. +usměje se chytne ji tu ruku a políbit ji na konecky prstů načež ji zas pustí a usadí se aby ho mohla učesat+ měl bych přece odpočívat.

[Syriana Spinnel]

+Skloní se pod postel a vytáhne starý dřevěná kartáč, a pramen po prameni mu začne pomalu pročesávat vlasy než jsou krásně lesklé a poddajné+ moje maminka mě tak česávala když jsem byla malá, tehdy jsem si myslela, že je to ta nejíc intimní věc na světě + vtiskne mu polibek do vlasů a pak za ucho+

[Viktor Lafayette]

+pohodlně se jí opře do klína a nechá se česat a pomalu se mu u toho zavírají oči+ Hm-m. +zamumlá+

[Syriana Spinnel]

+Odloží kartáč a pořád si prsty nechává proklouzávat tekutou měď jeho vlasů, pak si vzpomene na ty báje co četla a když vidí že usíná, tak mu je tiše začne broukat+

Za velmi dávných časů, dřív než vznikl svět, pokrývala zemi Mayů samá voda a obloha se dotýkala země. V těch pradávných dobách nežili ještě žádní lidé, ani zvěř, ani rostlinstvo. Tehdy existovala jen dvojice moudrých bohů: Velký otec a Velká matka.
Dávní Mayové tvrdili, že tehdy Velký otec miloval Velkou matku a objímal se s ní - on byl vodní živel a ona země pod ním.
Když se jednou Velký otec probudil probudil, řekl:
"Velká matko, je třeba zvednout oblohu do výšky, aby na zemi mohl vzniknout život. Voda se musí stáhnout do moře, kam patří, aby vynikly kopce a pohoří."
Ozvěnou jeho hřmotného hlasu se rozléhal zvonivý zvuk mnoha drahokamu.
A tehdy Velký otec vzal jeden z drahokamů, položil ho doprostřed země a způsobil tím, že se začal probouzet duch kukuřice, který spal pod povrachem země. A ze zemské kůry vyrostl první strom na světě. Jeho kmen připomínal kamenný sloup a jako sloup podpíral nebeskou klenbu.
Tím prvním stromem byla majestátní ceiba s mohutnou korunou. Proto byl kapokový strom pro Maye tak důležitý, že se stal jejich posvátným stromem.
"A zůstane tak obloha nad zemí dostatečně podepřená?" zeptala se Velká matka.
"Samozřejmě," odpověděl Velký otec a vzal do ruky další čtyři drahokamy. Každý položil do jednoho ze čtyř koutů země. Ve východním vyrostl strom s červenými květy, v severním s bílými, na západě strom rozkvetl květy modrými a na jihu žlutými.
Pět ohromných stromů, pět obrovitých ceib, tak podpíralo nebeskou klenbu a jejich kořeny pronikly pevně do hloubi země. Tak zůstala země navždy oddělena od oblohy. Vody se postupně uklidnily a vlily do moře. Řeky začaly protékat mezi kopci a údolími hor, vytvořila se jezera a moře se stáhlo ke svým dnešním břehům.

O rostlinách a zvěři

Když byly všechny vody na svých místech, Velká matka řekla:
"Podívej na tu zemi, jak je holá. Bylo by dobré přivést nějaký život do skalnatých vrchů, rovinatých pustin i do řek a moří."
"Vytvoříme tedy rostliny a zemi osídlíme zvěří," pravil Velký otec.
A aby vytvořil rostliny a zvěř, vzal další drahé kameny. Tak vznikla řada nejrůznějších rostlin, keřů a stromů a zrodilo se mnoho druhů zvířat a živočichů, žijících ve vodě i na souši, i těch kteří létají ve vzduchu.
A tak moudré božstvo stvořilo jaguáry, jeleny, hady, sovy, želvy, divoké vepře a také ryby a ptáky.
Každému živočichovi, který přišel na svět, se dostalo hlasu a byl mu určen příbytek.
Velký otec a Velká matka s každým z nich promluvili.
Jaguárovi řekli:
"Ty jaguáre, budeš žít v horských lesích."
Jelínkovi pověděli:
"Ty jelínku, ty budeš spát v pralese."
A ptáků sdělili:
"Vy budete spát na větvích stromů a na nich si budete stavět svá hnízda."
Rybám a jiným vodním živočichům řekli:
"Vy budete spokojeně žít ve vodách řek a moří."
Ptáku quetzalovi s nádhernými zelenomodrými pery přikázali, aby se posadil na první strom světa.
Tukana s velkým žlutým zobákem poslai do severního kouta, aby se usadil na srom s chutnými plody. A protože Velký otec a Velká matka pokládali za nejvyšší místo vesmíru severní oblast, vybrali si jí sami za místo pro svůj život.
Ptáčka s černým peřím na hrudi poslali do západního kouta, aby se usadil na stromě s tmavými květy. Zárověň rozhodli, aby se do tohoto místa ukládali mrtví k věčnému odpočinku.
Potom, když božští stvořitelé promluvili se všemi živočichy, zařídili, aby na zemi bylo dostatek místa pro obnovování koloběhu života a aby rostliny mohly znovu a znovu vyrůstat a sloužit živočichům jako potrava. K tomu stvořili bohyni plodnosti.
Nakonec se Velký otec a Velká matka obrátili ke všem a řekli:
"A od této chvíle je vaší povinností uctívat božstva."
Stvořitelské božstvo očekávalo pokornou odpověď, avšak nikdo ze zvířat, živočichů či rostlin neodpovídal. Nikdo neuměl jméno božstva vyslovit. Zvěř vydávala jen křik, bučela, kvičela, hudrovala, štěkala, krákala, cvrlikala...
Velký otec a Velká matka shlíželi na výsledek stvoření, ale nebyli spokojeni. Napadlo je, že všechno, co stvořili, potřebuje více tepla a světla. Je toho zapotřebí k lepšímu růstu a rozmnožování.

Slunce, měsíc a hvězdy

Velký otec a Velká matka o tom začali přemýšlet.
"Zkusme tedy udělat světlo a teplo," navrhl Velký otec .
"Máš pravdu, měli bychom to zkusit," odpověděla Velká matka.
Náhle se objevila ranní záře a začalo se rozednívat. Bohové nejprvě použili červené drahokamy a vytvořili z nich slunce. Potom vzali žluté drahé kameny a z těch vznikl měsíc. Z ostatních drahokamů, co zbyly, stvořili hvězdy, které se třpytí na noční obloze.

Bohové deště a větru

Na zemi už dopadaly hřejivé sluneční paprsky, potřebné k životu a růstu živočichů a rostlin. Velký otec a Velká matka si vzpomněli, že bude ještě třeba nějak řídit příchod a množství dešťových srážek a také směr a síly větrů, aby se rostliny jako otrava zvířat mohly rozvíjet a aby neusychaly, nebo aby nehynuly přílišným vlhkem.
Proto stvořitelská božstva stvořila nejprve boha větru a nazvala ho Kukulcan. Ten měl az úkol ovládat větry, aby zametaly cestu dešti. Kukulcan dostal podobu opeřeného hada a byla mu udělena moc nad vichry, smrštěmi a hurikány.
Poté Velký otec a Velká matka vytvořili boha deště a dali mu jméno Chac. Aby ho každý mohl poznat, obdařili ho dlouhým nosem, velkým jazykem a hadími zuby. A darovali mu sekyrku jako symbol hromu a blesku. Prostřednictvím hromůa blesků měl oznamovat svůj příchod. Za pomocníky mu vybrali žáby a ropuchy, které měly svým kuňkáním ohlašovat příchod deště.
A aby Kukulcan s Chacem mohli dobře plnit své povinnosti, poskytli jim bohové stvořitelé ještě čtyři pomocníky na nošení kalabasových nádob s vodou, pytlů s větrem, bubínku a sekyrky. Poocníci pak ještě dostali za úkol otevírat podle příkazů boha větru a boha deště víčka kalabasových nádob a kropit zemi deštěm, z pytlů vypouštět vetry, kamennými sekyrkami vykřesávat blesky a na bubínek vybubnovávat burácení hromu.

Lidé

Když už bylo dokončeno stvoření světa, Velká matka nakreslila do udusané hlíny mapu poloostvora Yucatan. Chystala se tam umístit lidské bytosti, které by mohli děkovat stvořitelům za život a uctívat je dary. A tak se božstva rozhodla, že stvoří muže a ženy jako lidské bytosti. Velký otec naučí muže obdělávat půdu a Velká matka naučí ženy tkát, plést rohože a barvit je.
Tehdy Velký otec a Velká matka stvořili první obyvatele Yucatánu. Byli to moudří a čiperní trpaslíci. Ale pak se slunce schovalo za těžkými mraky a nekonečné deště způsobily velkou potopu, která trpaslíky zahubila.
A tak bohové stvořili další lidské bytosti, aby jimi osídlili zemi. Nezábránili však, aby nastala druhá potopa, která i tyto lidi zahubila.
Při tetím pokusu stvořil Velký otec s Velkou matkou lidské bytosti důstojné a moudré, které pracoval v neustálém šeru, protože skrz mraky na zem nedopadalo téměř žádné sluneční světlo. Ani měsíc zemi neosvětloval svými býýlími paprsky. Tito lidé kouzelnou mocí postavili veliké stupňovité pyramidy. Pokládali s úžasnou lehkostí ohromné kamenné kvádry jeden na druhý a přitom si jenom pohvízdávali. I tyto bytosti však byly zahubeny při další potopě.
Po tolika neúšných pokusech si stvořitelé řekli:
"Musíme znovu podepřít nebeskou klenbu. Není přece možné, aby lidé žili bez světla a ještě vystaveni trvalým dešťům a povodním."
Velký otec a Velká matka vytvořili tedy čtyři obrovité bohy a nazvali je Bakaby. Jejich úkolem bylo pevně podepírat nebeskou klenbu v každém směru vesmíru tak, aby se mraky obtěžkané dešťovými srážkami nehroutili neustále na zem a nezpůsobily další velkou povodeň. Každý z bakabů měl jinou barvu. Červeného bakaba poslali bohové na východ a dali mu moc ovládat ducha hojných dešťů. Bílého bakaba postavili na sever a pověřili dohledem nad dešti, aby přispívaly k dobrému růstu bavlníku. Černý bakab byl poslán na západ a dostal moc nad bouřemi a mračny a také vládl duchům mrtvých. Žlutému bakabovi přidělili jižní oblasti a vládu nad dešti, které by působily blahodárně na růst kukuřice. Zároveň dostal pověření, aby dohlížel na dobrou snůšku včelího medu.
Když už byla nebeská klenba podepřena bohy bakaby ze všech čtyřech stran, rozhodl se Velký otec s Velkou matkou, že stvoří lidské bytosti, ale tentokrát z kukuřičného těsta, aby každá vedla svůj vlastní život a mohal pociťovat všechny radosti a strasti. A protože slunce i měsíc pro únavu z věků ozařovali zemi jen málo, stvořitelé se zamysleli a nakonec rozhodli, že vytvoří nové slunce a nový měsíc.

Slunce a měsíc

Jedné noci, když se Velký otec a Velká matka procházeli po pláži, našli na písku dvě odhozená vejce. Velký otec vyhloubil v písku jamku a obě vejce do ní uložil a zasypal.
Po nějakém čase se z vajec vylíhli dva malí lidští tvorové. Bohové stvořitelé v tu dobu přerovnávali kopce, údolí a říčky, aby tam lidé mohli lépe žít.
A protože nebylo žádné slunce a zemská půda byla neustále rozmoklá povodněmi, zavolali stvořitelé na malého chlapce:
"Pojď sem maličký! Chceme se tě na něco zeptat."
A dítě s k nim přibatolilo.
"Líbilo by se ti stát novým sluncem, které by svítilo vysoko na obloze a ozařovalo zemi?"
"Ano, to by se mi líbilo," odpověděl chlapec a dodal: "Ale chtěl bych, aby se mnou mohla jít moje sestřička. Sám bych se cítil na obloze velmi osamělý."
A tak bohové zavolali na holčičku:
"Tak pojď sem i ty maličká!"
Holčička vylezla z přírodní studně a došla až k nim. Velká matka se jí zeptala:
"Líbilo by se ti být měsícem na obloze?"
Holčička přikývla na souhlas a řekla: "Moc ráda budu doprovázet mého bratříčka . Nechtěla bych zůstat na zemi sama."
A tak se chlapec proměnil v slunce a děvčátko v měsíc. Po čtyřicet dní a čtyřicet nocí svítilo slunce s měsícem na zemi Mayů, až se půda vysušila a stromy, rostliny, plodiny a tráva začaly znovu růst. Lidé se pak mohli živit i něčím jiným než samými rybami.
Slunce a měsíc však dávaly společně zemi tepla a světla až příliš. A tak Velký otec a Velká matka poručili slunci, aby vycházelo na oblohu jen za dne a měsíci přikázali, aby vycházel jen v noci.
Ještě dnes, když měsíc není za noci vidět, Mayové říkají, že to je proto, že to děvčátko zaspalo v přírodní studni, a proto nevystoupilo na oblohu.
Když už slunce a měsíc putovaly pravidelně po obloze, člověk, stvořený z kukuřičného těsta, mohl žít bez obav.
Tehdy Velký otec a Velká matka přikázali, aby lidé božstva uctívali. A lidé příkaz plnili a vážností bohy vzývali a uctívali.
Nakonev bohové stvořitelé řekli:
Teď můžeme odejít na odpočinek. Splnili jsme své stvořitelské poslání."

Kukuřice

I když lidé božstva uctívali za pomoci deště obdělávali půdu, nikde nemohli nalézt kukuřičná zrna, aby z nich mohli vypěstovat a sklízet kukuřičné klasy a připravovat nejdůležitější součást svého jídelníčku, kukuřičné placky.
Kukuřičná zrna se nacházela na neznámém místě a jen mravenci k nim znali cestu.
Ale stalo, že jednoho dne se dostal na stopu mravenců leguán. Pozorovala sledoval jejich stezku, a tak najednou objevil, že tihle mravenci nosí nějaké zrno ze skály. Leguán zrno okusil, a když zjistil, že je to skutečně toužebně vyhledávané zrno kukuřice, rychle se odplazil, aby sdělil tuto vzácnou novinu dalším zvířatům i člověku.
Tehdy člověk požádal bohy stvořitele, aby mu pomohli kukuřičná zrna získat. Bohové se pokusili skálu rozbít kamennými sekyrkami, ale nedokázali to. A tak povolali na pomoc boha deště a blesku Chaca. Ten se nerozpakoval a vykřesal ohromný blesk. Trhlina, která úderem blesku ve skále vznikla, uvolnila lidem cestu ke kukuřičným zrnům.
A protože byl blesk, kterého bůh Chac vykřesal, příliš silný, stalo se, že se některá zrna kukuřice trochu připálila. Proto jsou dnes čtyři druhy kukuřice: černá jejíž barvu způsobil černý kouř blesku, načervenalá, kterou obarvil oheň blesku, žlutá, kterou blesk ohřál jen trochu, a konečně bílá kukuřice, již blesk nepoškodil.
Když bohové stvořitelé viděli, že všude vládne spokojenost, že lidé už našli kukuřici, svou hlavní potravu, a že je na zemi i ve vesmíru všechno v pořádku, odešli konečně na zasloužilý odpočinek. Člověka pověřili, aby vzal na sebe úkol splnění a uskutečnění jejich božských snů.

[Viktor Lafayette]

+sesune se do postele, hlavu má v jejím klíně a drží ji za ruku a za chvíli už spokojeně oddechuje, napůl polouchajíc její hlas+

[Syriana Spinnel]

+Hladí ho po vlasech opřená o pelest postele a když vidí jak dřímá jen se musí usmívat. Přehodí přes něj tenkou deku, protože pořád je hrozný horko, pohybem ruky nechá zatáhnout moskytiéru a taky zavře oči+