od Locke Lamora » úte čer 12, 2012 4:07 pm
+minuty co stál u Okovovi postele a po tváři mu tekli slzy, jako by trvaly celé věky. Rukávem si otře tváře, několikrát se zhluboka nadechne a zkoidní tak svůj dech, než vyjde z místnosti. Do kuchyně se neslyšně došourá, probleskne pohledem po Pánech Parchantech a nemá odvahu se jim podívat do tváře, jen Jeanovi se zadívá do očí a neznatelně přikývne, pak si sedne za Wenai a schová si tvář do jejích vlasů a přitom ji pevně objímá+
Většinu mé váhy tvoří mozek!