Camorr

[Locke Lamora]

Já myslím že mi toho řekne až až, že? +zabrouká jí do břicha a jazykem sjede k bederní roušce, když je vyruší Jean, střelí po něm pohledem a natočí trochu hlavu aby na něj viděl+ Pane Tannene, taktní odkašlání vám nic neříká? +zazubí se a vtiskne tam ještě jeden polibek, než vstane a pomůže nahoru i Wenai, která se tak rozkošně červená+

[Wenai Lafayette]

Jean: +taktně si odkašlá+ Tak pojďte. +kývne na ně a zase zmizí dole+

Wenai: +vyskočí na nohy+ My odtud budem muset zmize, když si budem chtít užít, že jo? +koukne na něj tázavě a leze dolů+

[Locke Lamora]

Nejspíš jo, nebo bych je vždycky mohl nějak uspat, otrávit nebo přinejhorším zabít, +povzdechne si a sleze dolů+ tak co je to za důležitý věci, který ještě musíme probrat? +zeptá se zvědavě a drží Wenai kolem pasu, aby bylo jasno, komu že patří,hlavně Sanzům+

[Wenai Lafayette]

Zas tak radikálně bych to neřešila, vždycky je ještě můžeš potřebovat. +taky ho chytne kolem pasu a culí se kolem, poněkud šťastně+

Sanzové: +uculujou se zpátky na Wenai, protože si myslí, že je to na ně, ale když si všimnou Lockeho pohledu, tak se uculujou už jen mezi sebou+

Jean: Okov sepsal jakejsi papír, který si prý máme přečíst a držet se ho. A že prý si ho máme přečíst radši hned.

[Locke Lamora]

+Spraží Sanzy pohledem ale pak věnuje veškerou pozornost papíru co drží Jean v ruce+ no tak čti starý brachu, všichni víme, že máš nejlepší přednes

[Wenai Lafayette]

Jean: +ušklíbne se na něj a zahledí se do papíru+ Je to něco jako závěť. Okov nás žádá, aby jsme jeho utrpení neprodlužovali a když bude zjevné, že už není při smyslech, aby jsme to ukončili. +odmlčí se, a je vidět, že si myslí, že on by to rozhodně neudělal+ A pak chce, aby jsme jeho tělo nechali nabalzamovat a udělali tradiční obřad v chrámu a u toho obrali co nejvíc lidí. Že to bude takový jeho poslední příspěvek. +odmlčí se a vypadá, že je z toho poněkud mimo+

[Locke Lamora]

+Chvíli na Jeana hledí, jako by jeho slova šla mimo něj ale pak pohodí hlavou+ Je to jeho přání, a my všichni víme, že mu to dlužíme, +podívá se do tváře každýmu z nich, ale je mu jasný, že se k tomu nikd z nich mít nebude+ Jelikož jsme kněží snad všech boohů co jich máme tak vám říkám že ten odchod bude kurva stát za to. +v jeho hlase zní všechna autorita, pro kterou k němu bratři vzhlíží.+ Nastal čas, viděli jste, mám ho rád. +přikývne jako by si dodával odvahu a pak se odlepí od Wenai+

[Wenai Lafayette]

+všichni na něj koukají, ale nikdo si nedovolí cokoliv říct, jen tam tak strnule stojí+

[Locke Lamora]

+Zavře za sebou neslyšně dveře do Okovovi cely a nechá si z rukávu vklouznout do ruky stiletto. Přijde ke svému otci a do očí se mu nahrnou slzy a ruka se mu rozechvěje. Ještě jeden krok k posteli a je tak blízko, že slyší téměř neslyšný dech. Přitiskne špičku stiletta na jemnou kůži za uchem, pohladí starce po vlasech a celou svou silou zatlačí na nůž, který si najde svou cestu. Okov se znovu, prudčeji nadechne, ale ani neotevře oči. Tělo mu zvláční a na tváři jako by se mu usadil úsměv. Na jeho tvář dopadnou horké slzy Lockeho. Neslyšně vytáhne dýku a vrátí ji na své místo+ Odpusť mi, nechť je tvá cesta bez trnů a překážek. Mám tě rád. +vzlykne+

[Wenai Lafayette]

+v kuchyni zatím panuje napjatá atmosféra a Wenai má pocit, že tam nepatří. Brouk vypadá že začne každou chvíli vzlykat a ani ostatním není do zpěvu. V jednu chvíli Sabete stece po tváří slzami a paak další až se rozbreci a Galdo ji obejme aby ji utesil. Jean povzbudivé poplacava Brouka po rameni. Wenai si sedne na jednu židli spoji ruce na stole a divá se na své prsty. Na tváří má smutný výraz kvůli tomu všemu+