Wenai: +po tom, co schytá pár zásahů a hlasitě to komentuje tím, že se teprv rozcvičoval! jí to přece jenom začne líp jít, vzpomene si na všechny finty a úskoky a točí se tam jak na obrtlíku, v očích jí svítí a mává otupeným mečem, jako by to byla jen součást její paže, zásahy, které jí i přes to Jean sem tam uštědří, ale jako by ani necítila, a určitě bude mít modřiny+
Jean: +s lehkostí, která se k němu ani nehodí, na to, jak je velký, bojuje proti ní, snadno vykrývá její výpady, i když už vidí, že jí to jde líp a líp, ale na něj nemá, na to je moc hubená, aby jí udělal radost, tak se nechá párkrát lehce seknout špičkou meče, který mu ale nic neudělá, protože je otupený+
Aša: +sejde z vyvýšené zádě od kormidla, které ponechala v rukou prvního důstojníka a přijde k nim, postaví se k Lockemu a Syr a chvilku sleduje ty dva, co se mečujou, pak pohledem sklouzne na Syr, ale moc dlouho na ní nekouká a sjede pohledem na Lockeho a usměje se+ Kosta de Ferra, že? Odkdy mají panoši tak honosný jména? +hypnotizuje ho očima, jako by se ho chystala sníst. Nebo znásilnit+