Westeros

[Syriana Spinnel]

Syr: díky! +vezme si koláčky a začne je systematicky ničit, teda baštit, potřebuje dostat do sebe hodně cukru, protože se jí začínají trochu třást ruce, jak se blíží půlnoc+ No tak já jdu +řekne jak zdlábne skoro půlku, přejde k Wenai, zapije to vínem, vyhrabe někde v novém vaku halenu a kamaše, v koutě se převlíkne a vyjde na záď+

Locke: +z botky vytáhne malou kudlu a nakrájí to uzený a chleba na menší kousky+ Si to užij, a ne že nás kvůli tobě utopí! +Gerryne, máš chuť? +nabídne jí jídlo, to co dělá Syr ho absolutně nezajímá, ani ten její odchod nějak neregistruje, je vlastně docela mimo+ co to vlastně kouříš? u nás se kouří jen faje +přimhouří oči+

[Wenai Lafayette]

Wenai: +leží a kouří+ To je tabák v papíru. Je to víc +natáhne do sebe kouř+ Intenzivní. +vypouští ho mezi rty, když říká to slovo, dál leží a kouká do stropu, ruce přes prsa, odčas tou pravou pohne a potáhne si+

Jean: +opět opřený o rám dveří, pije víno a sleduje Lockeho a uculuje se jeho snažení+

[Syriana Spinnel]

Locke: +odloží prkno stranou a neslyšně jako kočka si stoupne a objeví se u ní+ tak intenzivní, říkáš? +chytne se jednou rukou sítě, druhou jí zajede dozadu pod hlavu a přitáhne si ji v hlubokém nečekaném polibku. To že tam Tannen stojí, nějak neregistruje+

Syr: +na palubě téměř nikdo není, jen kormidelní a muž na lanech vysoko u stěžně. Syr stojí opřená o samotný konec lodi a dívá se na měsíc, jak se odráží na hladině moře+

[Wenai Lafayette]

Aeron: +přijde k ní na záď a stoupne si k ní, docela těsně+ Nerozmyslela sis to. +řekne a se spokojeným pohledem se na ni usměje+ Pojď se mnou. +vezme ji za ruku a vede ji k člunu na boku lodi, který už pár námočníků odvázalo a spustilo na hladinu, naznačí jí, aby si vlezla dovnitř a pak si vleze za ní a chopí se vesel+ Utopení, +řekne a svaly na rukou a hrudi se mu napínají+ Se dělá na břehu. Na otevřeném moři by to bylo více riskantní a myslím, že tebe Potopený bůh ještě dlouho ve svých síních navždy neuvítá. +usměje se na ni+

[Wenai Lafayette]

Wenai: +kouká jak vyoraná myš, co to Locke dělá a chvilku nemůže popadnout dech, posadí se na síti a vyjeveně na něj kouká+

Jean: +taky na to valí oči a musí se usmát+ No dobrý, chlape, jen pokračuj. +už se vůbec nemá k tomu aby odešel+

[Syriana Spinnel]

Syr: +zavrtí hlavou a krapet nervozně se usměje+ Jak říkám, svý rozhodnutí měním málokdy +ruku má uplně ledovou a malinko se jí chvěje. Sleze do člunu a má parádní výhled na provazce svalů, které si střídavě se záběry napínají+ Já v to taktéž doufám. Na hodování v síních Utopeného boha jsem ještě dost mladá, snad +zasměje se+

Locke: +trhnutím se otočí a celý zrudne, a pak zbrunátní+ Vypadni! +zařve trochu nepříčetně na Jeana a od Wenai odskočí skoro metr+

[Wenai Lafayette]

Aeron: +míří k nedalekému skalisku ve vodě a hodí po ní okem+ To by jsitě byla škoda. +dál zabírá a svaly pracují+ Můžeš se svléct, jinak pak budeš celá mokrá.

Jean: Jen klid chlape. +zapadnou za ním dveře a dělá, že odejde a pak se neslyšně vrátí a poslouchá za tou stěnou z plátna, kdyby se něco dělo+

Wenai: +trochu vyděšeně na něj kouká, pomalu se zvedne, každý sval v těle napjatý, kdyby jí chtěl něco udělat, protože - jak si uvědomí - ho skoro nezná, i když si myslela, že jo, nenápadně a pomalu začne ústup ke dveřím+

[Syriana Spinnel]

Syr: +Vlastně by jí vůbec nevadilo být mokrá, ale je to nepraktický, chvilku se zdráhá je to uplně cizí chlap!+ Dobře +řekne nakonec, stáhne si halenu, a bradavky jí okamžitě z toho chladu ztvrdnou, pak si stáhne kamaše a boty a tělo jí rozklepe zima. Syr si skříží ruce na břiše a kouká se někam jinam, než na něj, radši. Viktorovu kravatu si nechala, samozřejmě+

Locke: +Koukne na Wenai, jak ji vyhukal a jak se teď od něj plíží pryč, jak pravý zloděj. Nešťastně si kecne na truhlu a položí si hlavu do dlaní. Tohle vůbec nebyl on, Locke Lamora, zloděj, pán Parchant, ten kterýmu vychází všechny podfucky si neví rady s ženskou!. Vstane a rázně jde ke dveřím. Stydlivě se na Wenai zadívá+ Omlouvám se +otevře dveře a za nimi uvidí toho mamlasa, tak je zase zavře a zase si sedne na truhlu+

[Wenai Lafayette]

Aeron: +loďka začne drhnout dnem o písek, tak zastaví a podívá se na Syr, najednou neví kam s očima, jindy tak sebejistý kněz, tak vyskočí do vody, zož zažene i jeho jinou nervozitu v jiných oblastech, protože voda je dost studená+ Pojď. +natáhne k ní ruce a pomůže jí do vody, položí jí ruce na ramena a zahledí se jí do očí+ Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít. +řekne a vypadá to, že na něco čeká+

Wenai: +kouká, co to Locke dělá a najednou jí ho přijde tak trochu líto, kousne se do tru, pohlédne na něj a přijde k němu, klekne si, a jak tam Locke sedí na té truhle, tak ho jemně chytne za ruku+ Locke, +řekne potichu, dost na to, aby to venku nebylo slyšet+ Co se stalo? +pomalu k němu zvedá oči, nejprv na něj hledí přes řasy, trochu nejistě, stydlivě a pak se mu podívá do očí, ale její pohled je měkký a sanží se mu porozumět+

[Syriana Spinnel]

Syr: +Chytne se jeho ruky, sebere všechnu svou odvahu a vstoupí do ledového moře. Chlad jí projede jako nůž a zabodne se do svalů v noze, přesto i druhou nohou vstoupí do vody a ta jí záhy sahá až k pasu a bodá ji do kůže. Okamžitě jí zmodrají rty, ale díky tý tmě to není vidět. Cítí jeho ruce na ramenou jako tunové závaží, ale dívá se mu do očí s naprostou důvěrou+ Ale vstane. Silnější a tvrdší +řekne první co ji napadne+

Locke: +Už sy myslel, jak zaslechl kroky, že Wenai nakonec přece jen odejde, o to víc ho překvapí, když uvidí svou ruku v její. Chvíli si ji prohlíží a pak k ní pozvedne oči+ Líbíš se mi +řekne tiše+ teda víc než to +začervená se+ promiň, neměl jsem to dělat. Ale když já jsem musel +v tom posledním slově je tolik naléhavosti, že by to porazilo i bejka. Pohladí ji po tváři+ Už to neudělám, neboj se