Westeros

[Wenai Lafayette]

Wenai: Pak bys zas nemohl dýchat ty. +zaubí se na něj+ A to bych přece nemohl dopustit. Navíc, jak by to vypadlo, kdyby najednoou sluha začal nosit šperky svýho pána, hm? +vezme si kostky a hodí a zaškaredí se, když jí padne čtverka, troja a pár dvojek+ Měli jsme hrát kostkovek pokr. +zamumlá a dá kostky Jeanovi+

Aeron: +pohled mu sklouzne k ní, když už na něj tak vejrá a prohlídne si ji+ Nikdy jsi neviděla kněze potopeného boha? +zeptá se jí a popojde k ní, jednou rukou jede po zábradlí+ V které bohy věříš ty, ženo zelených plání?

[Syriana Spinnel]

locke: No možná by to vypadalo že si svého sluhy dost ceníš +ušklíbne se na ni když vidí co hodila.+ ten prsten se mi hodně líbí. +uculuje se jak měsíček+

SYR: +zklopí oči když ji tak nachytal+ Omlouvám se můj pane, ale máš pravdu. Neviděla. +opře se o to zábradlí s pohledem raději upřeným na vodu+ neznam tvého boha pane, vlastně neznam žádné zdejší bohy. Nemám k nim velkou důvěru, hodně mě zkouší. +koukne na něj bokem+ jaký je tvuj potopený bůh?

[Wenai Lafayette]

Wenai: +mrmlá a mrmlá, hodí po něm prsten, ruce si skříží na prsou, pořád mrmlá+ Ale budu ho potřebovat, až půjdu za kapitánkou. +řekne nakonec a trochu naštvaně na něj kouká a nakonec na něj vyplázne jazyk+

Jean: +zakručí mu v břiše+ Já jdu něco sbodnout, tohle se potáhne, chcete něco vzít? +oba jenom zavrtí hlavou+

Aeron: Nejsem žádný pán, jsem kněz. Říkají mi Mokrovlas, tak jsem byl zrozen z mořských vln, protože co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít. +trochu se odmlčí+ Ale vstane znovu tvrdší a slinější. +znovu se na ni zadívá+ Sloužím bohu moře. +ukáže na vodu+ To je jediný pravý silný bůh. Vrátil mi život a já jsem mu za to nadosmrti sluhou.

[Syriana Spinnel]

Locke: +Chytí prsten v letu a nasadí si ho na prst, mrkne na to, a zapýří se+ Máš možnost ho vyhrát zpět, jinak... mě budeš muset nějak přesvědčit, abych ti ho dal +zaklapnou dveře jak Tannen zmizne, Locke se nakloní víc k Wenai a zastaví její ruku v hodu, přeskládá jí trochu prsty, pořád se jí přitom dívá do očí+

Syr: +Zaujatě poslouchá Mokrovlase a sleduje moře, jak se vlnky pomalu převalují jedna přes druhou, jak si s nimi vítr pohrává+ Co myslíš tím, co je mrtvé nikdy nezemře? +otočí se celým tělem k němu+ ty jsi... ty jsi se utopil? +přejede si dlaněmi po pažích, protože tam vyfukuje fest+

[Wenai Lafayette]

Wenai:To bych tě radši měla nějak přesvědčit. +zarazí se, když chytne její ruku a koukne mu do očí+ To je... nějakej fígl? +zeptá se tiše a trošku se uculuje+

Aeron: +kývne hlavou+ Ano, utopil a od té doby se můj život změnil. +usměje se na ni a pokyne k moři+ Moře ho změnilo. My na železných ostrovech věříme, že když svůj život odevzdáš moři, tak tě to posílí a udělá tě to tvrdší. Každý muž musí být za svůj život utopen. A to dělám já. Ještě žádný se neodebral navždy do síní utopeného boha. Každý se vrátil. +je vidět, že je na sebe hrdý+

[Syriana Spinnel]

Syr: a to se mohou stát silnějšími jen muži u vás na Železných ostrovech? Moment +zamyslí se chvilku protože si na něco vzpoměla co četla.+ Krakatice! Ty jsi Aeron mokrovlas Greyjoi? +zeptá se ho zvědavě.+ dozajista je tvuj potopený bůh nadmíru spokojen s tak silným služebníkem +usměje se+

LOCKE: +pustí ji ruku aby mohla dokončit hod ale ukradne si za to letmý polibek.+ vidíš? A jak mě chceš přesvědčit? I když se to nezdá jsem tvrdohlavý jak bejk. +koukne na kostky+ co si žádáš jako výhru můj pane? +zazubí se+

[Wenai Lafayette]

Aeron: Správně má paní, ale svých světských práv jsem se vzdal, když se ze mě stal kněz. +usměje se na ni, když mu tak lichotí+ Ženy mohou, ale nemusí. +pohlédne na ni a prohlédne si její tělo+ Ženy jsou slabé i když znám pár vyjímek. Chtěla bych okusit mého boha? Pak by se stal i tvým. +hledí na ni s výzvou v očích+

Wenai: +nakloní se k němu+ Já bych chtěl... +nadechne se a vypadá, že si to rozmýšlí, když jim tam vleze Jean+

Jean: Můj pane, +koukne na Wenai významně+ Kapitánka si vás žádá ve své kajutě. Neřekla proč. +koukne na Lockeho+ Ale je to kus. +zazubí se na ně+

[Syriana Spinnel]

Syr: +vážně uvažuje nad jeho nabídkou a je domlčena déle, než je u ní normální, přece jenom má tři děcka a co kdyby to nevyšlo, ani nemyslet co by na tohle řekl Viktor, nebo Wenai, kdyby to zjistila+ Ano... +dodá po chvilce váhání+ myslím, že můj život by potřeboval nějaký vyšší cíl, který by mne vedl +podívá se na něj skrz řasy a přejde k němu blíž+ já jsem silná žena, ale chci být silnější

Locke: +už už by ji začal líbat, kdyby tam nevtrhnul Jean, jenom se na něj podívá, blesky v očích, ale mluví k Wenai+ měla bys jít, a hlavně se drž našich rolí +otočí se k ní, navlíkne jí prsten a podrží její ruku ve své o něco déle než je nutné+

[Wenai Lafayette]

Wenai: +koukne na Lockeho a trochu se usměje a pak vyjde z kajuty a zamíří na hlavní palubu+

Jean: +koukne na Lockeho a pořád se zubí+ Ta ti teda dává. +řekne a opře se s lišáckým výrazem o rám dveří a kouká na Lockeho+ Vypadáš z ní docela mimo, kámo.

Aeron: +chytne ji za ruku a zahledí se jí hluboko do očí+ Jsi si jistá? Je to tvrdá zkouška. +pátrá v jejích očích po nejistotě+ Dám ti čas na rozmišlenou do poloviny dnešní noci, pak přijď a já tě utopím. Pokud ne.... +pokrčí rameny+

[Wenai Lafayette]

+přijde ke kajutě kapitánky, ještě se zkontroluje, jestli vypadá dostatečně mužně a pak zaklepe a vejde dovnitř+ Madam, +lehce se ukloní+ chtěla jste mě vidět. Zde stojím. +usměje se na ni a začne ji pozorovat a vyhodnocovat+