Pokoj č.2

[Björn Skarsgard]

Tak zvyklá hm? <natočí se na bok, aby na ni viděl dobře, to že je nahý ho vůbec nezajímá, neměla tam chodit> vlastně jsem si říkal, že jsem tě od návratu z Rumunska ještě neviděl. <usměje se bolestně> užila sis to? Ten tvůj zrzoun byl docela k popukání, když mě tu prosil o číslo na tebe. Bylo to od tebe podlé že jsi mu ho nenechala sama. Jsem tvůj chlap? <rukou jí přeběhne po stehně a pak si na něj položí hlavu, a tak nějak začuchá a potom spokojeně hluboce zamručí, a celou ji obejme těmi velkými tlapami> Lovili mě zrzko, někdo už ví, že jsem tu a chcou mou kůži jako trofej <zavrčí vztekle>

[Syriana Spinnel]

Zkoprněle se dívá jak si tam na ní ustele a pohled jí sklouzne po vymakaném bříšku až níž do slabin, kde je naštěstí zmuchlaná peřina No co to! diví si, ale nějak nemá šanci se od něj vyprostit. Tak mu položí ruku na rameno Bavila, teda nebavila... bylo to nároční a bylo toho moc. Pleskne ho do ramena Ty jsi ale, říkala jsem ti že mu ho máš dát bez keců! a můj chlap nejsi. Mám dost problémů s těma mýma dvěma, ještě se tak otravovat s tebou i když se jí teda pekelně líbí a to ostatní ehm Jak lovili, jako lovili? Lovili tebe nebo medvěda? totiž, to je dost podstatný! v hlavě jí to šrotuje

[Björn Skarsgard]

<Jak ji tak objímá, vklouzne jí rukou pod tričko a brousí jí po zádech, teda dokud od Syriany nedostane další pecku do ramene, pak tu ruku teda zase nespokojeně sundá> Mě rybízko, lovili mě, tím jsem si jistý. Konečně se dostáváme k tomu počtu tvých mužů. <Zazubí se a než se Syr naděje drží ji v medvědím obětí přimáčklou do postele a z blízka se jí dívá do očí+ Miluješ je oba? +čte jí v očích, a pozná když mu zalže+ ale na mě ti taky záleží, jinak bys tu nebyla

[Syriana Spinnel]

Hej! Stihne jen vykřiknout a už ji drtí váha teplého velkého silného těla. Snaží se mu vyprostit, ale tenhle boj už spolu hráli několikrát Okamžitě ze mě slez! štěkne na něj, ale Björn se jen směje Do toho ti nic není stiskne pevně čelisti a snaží se uniknout tomu pohledu pomněnkových očí ty jsi děsný medvídě! řekne mu naštvaně Miluju je oba, stačí ti to? přizná po chvilce a jak uznáš, je to o jednoho víc, než by mělo.Praští ho po zadku a pak jak to pleskne tak tu ruku raději schová pryč Jistě že mi na tobě záleží, jsi můj zaměstnanec! ucedí Björne nech toho zoufale na něj kouká, protože na podbříšku cítí jak tvrdne

[Björn Skarsgard]

<Jen spokojeně zamručí, jak ho popleská a ještě víc ho to vzruší> Já tě ale nechci pustit! <broukne a jemně ji kousne do hrany čelisti a lísá se jak malý medvíďátko> hezky voníš <drtí ji svou váhou, ale ne uplně> a pasuješ přímo pode mě <culí se> jako tvůj zaměstnanec jsem nespokojený, že mě na noční vycházce někdo honí. Co s tím uděláte paní šéfová? <mrmle jí hlubokým hlasem do ucha a cítí jak se pod ním chvěje>

[Syriana Spinnel]

Arrrr! Jen frustrovaně zavrčí, jeho polibek ji celou rozvibruje. Björne, okamžitě ze mě slez každé slovo drtí skrze zuby Udělám, to víš že udělám, hned cití jeho živočišnou vůni a zapomíná myslet co že to chce udělat Jo slasti! a teď se na ni Björn zvědavě koukne a začne se přibližovat k polibku jako do Slastí! Musíme do Slastí hned! za pomocí kolena ho odkulí na bok a rychle se překulí z postele na zem Obleč se, musíme tam hned dýchá poněkud zrychleně a dívá se do země a ne na jeho...

[Björn Skarsgard]

<Zakření se, když slyší slasti a myslí že má vyhráno, skloní se jako že ji políbí, když v tom ucítí koleno na solaru a už mu utekla. Podívá se na ni strašně ublíženým pohledem, sice by stačilo jedno chňapnutí a měl by ji opět u sebe, tak jen nakrčí rty do smutného výrazu> No to jsem zvědavý co tam budem dělat, já nikomu svačinou nebudu <zamrmle a obleče se, chvilku mu to trvá, jak má dodělaný ty záda> jdem?

[Syriana Spinnel]

Jak se tak smutně tváří, je jí ho skoro až líto, pak si za to ale nadá, i když při tom oblíkání ho nepokrytě očumuje Neboj nikomu svačinu dělat nebudem, ani jeden Vezme ho za tlapku, Björn ji ale stáhne do objetí a přemístí je kousek od slastí