Westeros

[Okolí]

SALLA
Co to se mnou hraješ za podivnou hru! +Přimáčkne ji k dveřím do kajuty a drží ji pod krkem+ Hraješ si s osudem? Co ode mě chceš?! +vrčí jí do tváře a nějak se netváří, že by ji pustil+

[Wenai Lafayette]

Abys mě dovezl do Dračího kamene. +zahuhlá+ Já nic nehraju, hry jsou složitý. +kouká mu do očí, přímo se do nich vlíjí a sugescí se mu tam snaží zasýt aspoň trochu klidu+ Byla jsem slepá, +zahuhlá+ Už nejsem. Viděl jsi, že jsem byla.

[Okolí]

SALLA +trochu povolí stisk svých ruk, protože opravdu viděl, že byla slepá+ Odvezu tě do Dračího kamene, dal jsem slovo. +chytne se za bradku a přemýšlí+ do večera chci vědět tvou věštbu, jinak tvá sestra bude dnes zábavou celé mé posádky.

[Wenai Lafayette]

+udělá pár kroků k němu+ Do roka a do dne, tvoje loď narazí na břech země, na kteropu lidská noha nevstoupila, země plné pokladů a krásy, neboť na ní sídlí modrý bůh, který tě miluje. +zkříží ruce na prsou a nakloní hlavu na stranu+ Ze západu zvednou se oblaka dýmu a dusivého kouře a země padne znesvářená a roztrhaná, pokud budeš na správné straně, kde rudá plane, tak můžeš získat bohatství, o kterém se ti ani nesnilo. +otočí hlavu na druhou stranu+ A pokud budeš jíst hodně vlákniny, tak přestaneš mít ty problámy se střevama. +kouká na něj+ Můžu si toho vymyslet mraky. Ale nelhala jsem ti a lhát ti nebudu a to už jenom proto, že bych z toho nic neměla. +sleduje, co on na to+ Jsem věštkyně a víc než to. Jsem žena. Jsem panna, jsem matka, jsem stařena. +přez tvář jí jako stín přeplují všechny tři podoby+ A jsem i cizinec všude, kam vkročím. +přistoupí k němu+ Někdy nechci být co jsem, ale jsem.

[Okolí]

+ostražitě ji poslouchá a všechna její slova si vkládá do paměti. Pak se zamrači nad tou vlákninoú.+ potěšila jsi mě Wenai. Lháře nemám rád. +chytne ji za bradu a donutí ji přijít blíž+ říkal jsem že mi tehdy pověděli že když se nalodíš na Valyrijku budu z toho mít užitek nejen já. +políbí ji+

[Wenai Lafayette]

+usměje se koutkem úst+ Tak co, námořníku? +koukne na něj napůl tázavě, napůl laškovně+ Chceš věštbu? Se vším nebezpečím, který to může přinést?

[Okolí]

+přikývne souhlasně+ chci nebojím se. Zatím ke mě byl modrý bůh velkorysí. +koukn na ni+ a chci toho mnohem víc

[Wenai Lafayette]

+chvilku se mu vpíjí pohledem do očí, pak mu položí ruce na tváře a přitáhne k sobě a spojí svoje ústa s jeho, jako při polibku a vklouzne do nich jazykem, ale polibek to není, v tu chvíli přestane být Sallo Sallem a nemůže se od ní odtrhnout, Wenai mu vklouzne jazykem dál a dál, až do krku, do průdušnice, až k srdci, které pohltí, Salla nemůže dýchat, ale nic s tím neudělá, trvá to jen okamžit, ale čas je rozmazaný a najednou kajuta okolo zmizí a obejví se obrazy: uvidí tlustého červa, z jehož těla plápolá zelený oheň. Červ je v zátoce u velkého města, rozpíná se přes vodu z jednoho břehu na druhý, ve městě stojí velký hrad z červených cihel a lodě v zátoce hoří.
Na pláži potká Davose, vřele se vítají, Davos ukazuje k hradu, který se najednou zvedne a je z něj obří drak. Drak je ozářen rudými plameny, ale nikde není oheň, keterý by je tvořil.
Uvidí, sám sebe jak odplouvá od ledové obří zdi, ve spěchu a naštvaný. A bez zlatky v kapse.
Vidí sám sebe na moři, klidném a bezpečném
Pak nevidí nic, Wenai ho pustí a jako by se to nikdy nestalo, jako by to byl jenom sen, zase před ním stojí a dívá se na něho, ruce podél těla+ Viděl jsi...

[Okolí]

Sallo:
+Snaží se popadnout dech, ale není schopen ničeho, jen se dívá a vidí. Dívá se na svou Valyrijku na různých mořích a přístavech, u zdi, v Králově přístavišti a v neznámé zemi. Drak ho vyděsí. Protože ti dávno nejsou, ale věštba je věštba. Když to skončí, hvízdavě se nadechne. Pak se hluboce ukloní+ Viděl jsem, věštkyně +políbí jí nohy+ modrý bůh tě poslal, abys mi ukázala cestu. Děkuji ti

[Wenai Lafayette]

+ustoupí kousek dozadu+ Ty nohy mi nelíbej, ještě bys něco chytnul. +zamumlá+ Ale mohl bys mi ukázat nějaký mapy západozemí, nebo pobřeží a tak.