od Rebecca Altamirano » čtv bře 29, 2012 8:28 pm
S naprosto vážným výrazem poslouchá jeho přednášku a chápavě přikyvuje. Jo, zní to vcelku jednoduše, tak to snad zvládnu. Zašklebí se na něj. Noo, pokud vím, tak neprovedl, teda pokud se mi nechceš s něčím svěřit. Zamrká na něj vesele. Ale tak jsem přemýšlela a došla mi docela absurdní věc. A sice to, že si tě mám brát, už docela dlouho jsem smířená s tím, žes mi nějakým záhadným způsobem ukradl moje srdce, ale že vlastně o tobě nic moc nevím. Pohlédne na něj zkoumavě. O tvém dětství, o tvých studiích v Bradavicích, pobytech v Rumunsku... Vyjmenovává, co ji zajímá. A tak vůbec... Dodá neurčitě a pokukuje po něm, co on na to.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...