od Syriana Spinnel » sob bře 10, 2012 11:24 am
Berlí se přímo hlemíždím tempem k východu a stojí jí to ty poslední zbytky sil, co ještě má. Udělá další krok se zvednutou nohou a berle jí zmizí z pod rukou. Syr má co dělat aby to na té jedné noze ustála, když ji silné ruce přitisknou k pevnému hrudníku a vzápětí přitisknou k sobě. Jeho poněkud jedovatá poznámka si vyslouží stejně jedovatý pohled na Syriině tváři Nemusíš... chytnu si taxíka Vypraví ze sebe, a tím nemusíš toho chtěla tolik říct, ale bohužel už je zas přikurtovaná v jeho autě. Prsty na noze jí umrzají, Syr si vysleče svetr a nohu si do ní zabalí. Cesta opět probíhá v tíživém tichu, Syr má hlavu opřenou o okýnko a když zastaví, tak chce vylízt ven, ale Gabrielova podivná otázka ji zastaví. Chvíli musí přemýlet na co se jí ptá, ale nejspíš na to její pitomý přání, vidět ho při úplňku. Otočí se na sedadle co nejvíc to jde a konečně za celý večer mu koukne do očí, zpříma a neuhýbá. Mrzí mě, že jsem zklamala tvou důvěru řekně po někonečně dlouhé chvilce mlčení ale... ano. Dodá tiše Konečně vím, jaký jsi... celý. Opatrně k němu natáhne ruku a bříšky prstů mu položí na tvář, má strach, že ji ruku sundá nebo se odtáhne Jsi... děsivý, přísný, jsi vůdce jaký by měl být... ale jsi krásný. Plácá tam ta slova, které jí přijdou na mysl když si na něj vzpomene jako na vlka. Když Gabriel pořád nic neříká, stáhne ruku a otevře dveře SUV Chápu, že tímto se můj pobyt tu asi zkracuje na co nejmenší dobu. Vím, že to asi vyzní naprázdno, ale omlouvám se. Je mi to líto. Vyhopkne z auta a nebýt dveří tak nejspíš zase zkončí na zemi. Chvilku sbírá rovnováhu a pak se vztyčenou hlavou začne hopkat k hotelu, když jí berle vzal.
Nil mortifii sine lucre
HERE WE STAND