Romania - Bucuresti

[Gabriel]

Jo, to teda má. Hodně blbej... Povzdechne si a když se od něj odtáhne, udělá i on krok zpět. Paráda, výbava jak má být. Lehce se dotkne jednoho z nožů. No jo,co nadělám, budu si muset počkat. Povzdechne si a zatváří se jakoby věděl, že to určitě nevydrží. Jasně, zavolám! Křikne za ní zpátky a sleduje ji, doku nezmizí za první zatáčkou. Pak zajde do hotelu a nechá se jedním ze zaměstnanců a členů smečky odvést domů. Myšlenkami je už u zítřejšího lovu.

[Syriana Spinnel]

Podél řeky doběhne do centra města a podaří se jí najít stánek s mapama a pohledma. Tak si koupí mapku centra a pohled. Z kapsy vytáhne propisku, naškrábe vzkaz a hodí pohled do schránky. V tu chvilku jí pípne smska od Björna a Syr se začne smát. Lidi co jdou kolem se na ni dívají, jestli není duševně nepříčetná. Protože začne pršet tak se schová do jedné kavárny, objedná si horkou čokoládu a studuje tu mapku, když to konečně najde, rozběhne se deštěm k cíli


Hey, I would like tattoo.
No problem, honey. Show me your body.
Syr se zakření na skvěle počmáraného týpka No, I just want tattoo at my arm.
Realy? that´s your shame. Sits here.
Syr si sedne do koženého křesla a vyslíkne se do podprsenky
What will be?
Wolf, more Lugaru.
Tatér jenom vytáhne obočí a podá jí knihu kde jsou jen obrázky lugaru a vlků a na jeden jí ukáže This is alfa lugaru, by legends.
Excellent, just do it. Syr se opře ňadry o opěrku a ještě mu prsty ukáže na lopatku Here
Tatoš začne za bzučení jehli pracovat a kupodivu je velmi něžný, Syr necítí ani bolest. Možná proto, že má tak hezký hlas a celou dobu na ni mluví a povídá jí o lugaru takové všeobecné věci co se ví. Syr ho nepřerušuje, i když toho o nich ví docela dost.
So only antigen can be save theire live after ifection of silver?
Yes, thats true, by legends Dodělá jí tu kérku, několikrát ji očistí desinfekcí a plácne na ni igelit a podá jí zrcadlo
Oh my god, thats perfect zazáří Syr a líbne tatoša na tvář How much do I owe?
Baby, you realy nice model for every tatoo makers, so, if you ever want some next tattoo, come to me mrkne na ni so give me 4.000 lei and its ok.
Syr mu to mile ráda zacálne, stejně neví kolik že to po ní chce, takže i kdyby ji ojebkal tak to nepozná. Rychle se ustrojí a dá si zbraně tam kam patří, rozloučí se s ním a vyběhne do města kde se staví na oběd.

Když se vrátí do hotelu, je už hodně pozdě večer, zkontroluje mazlíka stojícího venku na parkovišti a jde si dát dlouhou sprchu a pak padne do postele jak zabitá

[Syriana Spinnel]

Ráno se Syr vzbudí, tedy ráno na budíku je půl dvanáctý, kupodivu se jí dneska žádný divný sny nezdály, ani o Dariovi ani o žádném jiném jejím muži. V koupelně zabije tak hodinku než se dá dohromady, opraví lak na nehtech, a než si vyfouká vlasy, protože vylízt ven s mokrými tak by je měla ihned kudrnaté jak Hermiona. Seběhne dolů do luxusní restaurace a obědná si obrovský steak s několika přílohama a místní cibulačku. Číšníci se na ni dívají trochu nepatřičně a Syr si v duchu říká, že makat u ní, tak za ty pohledy by je okamžitě vyrazila. Jak si můžou dovolit hodnostit hosta podle vzhledu? Než jí přinesou jídlo zapne si přes mobil nějakou hudbu, stejně ale zase skončí u Mötley Crüe. Za skvělého Vincova hlasu poobědvá a rázem je půl třetí.
Zdravím, nenechal mi tu Gabriel nějaký vzkaz? zabubnuje prstama o desku stolu
Ano, slečno, podá jí recepční lístek a Syr s ním vyběhne do pokoje, kde si ho přečte
Čarodějko, dneska už se neuvidíme, mám ještě nějakou práci, která bohužel nepočká. Uvidíme se po úplňku... Dávej na sebe pozor... Gabriel
Chmpf, ale co já budu dělat? Chvilku chodí po pokoji a zastaví se u okna, kde jí pohled padne na lvíka No jasně, půjdu se zdokonalovat. Zazubí se, pořádně se oblíkne, popadne klíče a mobil a už venku nasedá do auta.
Zezačátku jí to jde pekelně těžko a tak nějak ani nemá páru co která značka znamená, ale nějak se s tím nesere. Když tomu snad už přijde na kloub zjistí, že je daleko za městem a nemá ani páru kde. Venku už se stmívá a kolem není ani žádný stavení, že by se někoho zeptala
A kurva, musím rychle někoho najít, nebo z toho bude průser jak mraky. Vysedne z auta, pořádně se zapne a rozběhne se po lesní cestičce, doufaje, že tam najde něajaký dům

[Gabriel]

Hluboko v lese se zatím začínají scházet členové smečky. Postávají před skálou tyčí se uprostřed nádvoří, lemovaného starými, vysokými sloupy. Tlumeně spolu mluví a občas zalétnou pohledem k místu, odkud se má každou chvíli vynořit jejich alfa. Po chvíli už slyší dunění motoru jeho ferrari a pak už vystoupí na skálu nad nimi, spolu se Sianou. Gabriel má na sobě černou hedvábnou košili, černé kožené kalhoty a dlouhý kabát. Siana má rudočerný korzet, černé kožené kalhoty a rovněž dlouhý kabát. Stojí jeden krok za ním. Všichni pod skálou klesnou na jedno koleno, nakloní hlavu na stranu a obloukem si odhrnou vlasy a odhalí tak své hrdlo, na znamení úcty.

Gabriel přelétne pohledem prostranství a rozpřáhne ruce, jakoby je chtěl všechny obejmout. Moji vlci, dnes opět nastává náš den, den kdy necháme převládnout naši vlčí krev. Den, kdy svit luny, postříbří les a promění krev naší kořisti na temné skvrny v podrostu. Jeho hlas se nese lesem jako temná předzvěst bouře, louče osvětlují jeho tvář zlatavým svitem a jeho oči, jindy tmavě čokoládové, svítí zlatavou vlčí barvou. Zde je naše dnešní kořist! Mávne napravo, odkud vyjdou dva členové smečky a vedou svázaného muže, se zakrytýma očima. Donutí ho pokleknout a Gabriel přistoupí k němu. Strhne mu pásku z očí a ustoupí, aby ho všichni viděli. Tento může se provinil zradou na naší smečce, na vás všech! Vykřikne a v davu se začne ozývat pobouřené vrčení. A trestem za zradu je smrt... Dodá po chvíli, nakloní se k muži a ostrou dýkou ho řízne do levé paže. Zároveň mu sundají pouta a postrčí kupředu. Pokud dokážeš doběhnout na druhou stranu lesa a dostaneš se za řeku, budeš volný a necháme tě naživu. Pokud ne... Nechá větu nedokončenou a o krok ustoupí. Tak běž, utíkej o svůj špinavý život! Zavrčí temně a dva jeho strážci do něj šťouchnout, aby ho přiměli k pohybu. Muž se vyděšně rozhlíží, ale nakonec se klopýtavě rozběhne, držíc si přitom zraněnou paži.

[Syriana Spinnel]

Zabíhá stále dál a dál do lesa a je už poněkud zoufalá, protože nikde není ani človíčka, natož pak nějaký barák, nebo cedulka se směrem. Chvilku se zastaví, aby se nadechla, když v tom uslyší z křoví nějaký šramot, Magnum jí okamžitě skočí do ruky a srdce do krku, naštěstí to byl jen králík. Koukne se na nebe, na němž je měsíc v celé své kráse a majestátně ozařuje les a všechno kolem. Ale jeho bledé světlo najednou v jejím zorném poli naruší rudooranžová záře Paráda, konečně nějací lidi Už ale neběží, spíš se ve stínech krade k místu odkud začne slyšet i nějaké hlasy. Doškrábe se až na malý kopeček, ze kterého vidí na planině pod sebou hodně starou budovu, s vysokými sloupy a přímo naproti ní stojí... Gabriel vydechne a rychlostně se skrčí k zemi, aby ji vůbec nebylo vidět. Snaží se ani nedýchat, ví, že mu to slíbila, ale opravdu za to neůmže. Opatrně zhluboka se nadechne a zase vykoukne, protože to prostě musí vidět. Tají dech, a téměř ani nemrká, když se ale chlapík rozběhne směrem k ní, vytřeští vyděšeně oči, žádná řeka tím směrem totiž není Kurva! Okamžitě začne sprintovat po té lesní pěšině zpět k autíčku a doufá, že se nikde neztratí, za sebou už slyší charakteristické zvuky běhu a hekání. Přidá a běží ze všech sil, očima mapuje krajinu a modlí se ke svým bohům, aby ji nechytli, nebo aby ji hlavně neviděl Gabriel

[Gabriel]

Všichni po muži, odsouzeném k smrti, otáčejí hlavy, někteří si stahují kabáty, aby se jim lépe běželo. V očích se jim odráží měsíc a začínají se pohybovat jeho směrem. Tak běžte, moji vlci, a užijte si Lov! Vybídne je Gabriel mocným hlasem a na to se všichni rozběhnou za mužem. Náhle začnou postupně měnit podobu, až lesem neběží skupina lidí, ale smečka vlků. Ozývá se vrčení a občasné hierarchické šarvátky mezi různě postavenými členy smečky. Gabriel je s uspokojením sleduje, ve zlatavých očích tvrdý výraz. Když už mají všichni slušný náskok, podívá se na Sianu a rozběhne se za nimi a po několika skocích i on nechá ve své duši vyhrát vlka a promění se v mohutného, tmavého vlka, s téměř černou srstí na hřbetě a světlým bříchem a tlapami.



Vyrazí v patách své smečky, ale netrvá to dlouho a do pachu pronásledovaného muže, se přimíchá jeden, který tady rozhodně nemá, co dělat. V hloubi své vlčí duše se vyděsí a ještě zrychlí svůj běh, protože je mu jasné, že jeho vlci už neloví jen jednu kořist...

[Syriana Spinnel]

Doprdele. Kurva! Beží jak tryskáč a heká u toho nadávky a nejraději by sama sebe vyliskala jak malou. Začíná jí být jasné že jim nestihne utéct. Jediný myšlenka na záchranu je přemístit se. Tak se zasoustředí a... nic! Nejde to! Vyděšeně vykřikne když za sebou zaslechne temné zavrčení a na minisekundu se odhodlá ohlédnout dozadu. Vidí, že na okraji lesa se mezi sebou pere jeden vlk s druhým. Ještě se pokusí přidat ale na nočním vlhkém mechu jí ujede noha a Syr se natáhne na zem a roztrhne si koleno. Syr se rozhlíží co teď, připadá si ztracená, odsouzená na smrt, ale v tom si vzpomene jak jako malá lozila na stromy s Charliem. Sebere veškerou svou odvahu a připlazý se k borovici, která tam stojí snad celé věky, první hladký úsek zdolá zapomocí nožů a pak už leze hbitě jak veverka až do samotné špice. Je si jistá, že zespodu ji opravdu té tmě ani vlci vidět nemůžou. Ještě si vysleče bundu a pomocí levitačního kouzla ji odplachtí daleko do lesa, aby zmátla jejich smysly. V tu chvíli se smečka objeví těsně pod ní. Syr zadržuje dech, křečovitě vší silou se drží stromu a sleduje dění pod sebou

[Gabriel]

První část smečky dorazí k borovici, na které se ukryla Syr a v kruzích krouží kolem a hledá ztracenou stoup. Druhá část zatím chytila onoho chlápka a z toho místa se ozývá jen děsivé vrčení občasných potyček a křik muže, prakticky požíraného zaživa. K části pod stromem doběhne po chvíli i Gabriel a temným vrčením a několika neškodnými, ale výmluvnými kousnutími odežene vlky dál. Sám pátrá kolem a jednou, naprosto proti zvykům obyčejným vlků, pohlédne vzhůru, do koruny stromu. Pak se však otočí a několika krátkými zavytími, odvede smečku k druhé části, která se již krmí. Tam ostatní nekompromisně odežene a několik jich detailněji seznámí se svými zuby. Když se všichni dostatečně nakrmí, rozlehné se dlouhé, mrazivé zavytí a celá smečka se rozběhne zpět, k místu setkání smečky.

[Syriana Spinnel]

Se zatajeným dechem a hrůzou zračící se jí v očích sleduje tu děsivou scénu opodál jak několik vlků trhá muže. Kdyby mohla, křičela by strachy, ale hlasivky se jí stáhli děsem, ví že pod ní krouží zbytek smečky, když však zahlídla mohutného černého vlka jak je rázně od stromu odhání a pak se překvapivě kouknul nahoru, objevila se jí v oku slza. Gabriel už ví že tam je, a ona zklamala. Charakteristické zvuky trhání masa jí nutí navalovat, ale vybrala si svůj job, a tohle nebude to nejhorší, co bude muset zvládnout. Když smečka zmizí, nemá odvahu slézt dolů. Stále sedí na větvích, stále objímá rukama i nohama kmen letité borovice a neodvažuje se dýchat. Je jí zima a hrozně se jí chce čůrat, ale než aby slezla tam dolů, to raději umrzne. Vidí jak měsíc putuje po horizontu, až se začne pomalu ztrácet v bledosti svítání

[Gabriel]

Uplyne možná deset minut, možná hodina. Náhle se v podrostu ozvou tiché, lehké kroky a po chvíli se v měsíčním světle objeví Gabriel. Na sobě opět černé kožené kalhoty a košily. Je bez kabátu, stále je rozehřátý nedávným lovem. Zastaví se pod stromem, kde stále sedí Syr, ztuhlá strachy. Vzhlédne do koruny, stejně jako před tím ve své vlčí podobě. Tak pojď už dolů, Syriano. Všichni už jsou pryč. Protrhne jeho hlas lesní ticho, ve kterém to zní jako výstřel.