od Richard Prewett » čtv lis 24, 2011 8:38 pm
To asi ne, ale možná by si na mě pak počkal. +ušklíbne se lišácky, jakoby to právě chtěl.+ Jistě, královno, jak si jen budeš přát, protože já jsem tím největším cvokem, tudíž tvým nejpoddanějším, nejoddanějším poddaným. +řekne slavnostně, culí se u toho, vystrouhal by jí i poklonu, kdyby se nebál, že u toho skončí na zemi. Ale místo toho jí jemně, ale citelně sevře ruku o něco víc a jeho úsměv se trochu změní, jakoby vzpomínka na staré časy, ale během chvilky je to zas pryč. Otevře jim dveře a vykročí s ní po chodbě.+ Pořád jsi tak nedočkavá... +zasměje se.+ Tak... +zmáčkne tlačítko na výtahu.+ Když jsem odsud odjel, ještě jsem se chvíli coural po světě, no nakonec jsem se musel vrátit domů. +jeho úsměv pohasne.+ Víš jak jsem ti kdysi říkal o té mé potenciální snoubence, kterou jsem... ehm... poctil výplachem žaludku? +podívá se na ni, jestli si to pamatuje.+
Peníze nejsou všechno.