Bar - balkon

[Kain]

(Ručky i prsty už má zpátky )

+Sedí pokojně a neustále všechno kolem sebe pozoruje, i když už ne tak nápadnět.
Vycítí Beccinu přítomnost dřív, než ji uvidí, takže když vejde, upře na ní svůj pohled a v okamžiku pozná, že jde o tu upírku, kterou potkal před Guns. Ale nevyvede ho to z míry. Mírně se usměje a nepřestává jí hledět do očí vědom si toho, že i kdyby měla schopnost lidi očarovat, jemu nic nehrozí.+

[Rebecca Altamirano]

(tss, to je ale šikula:P)

I ona ho pozná, ale nedělá zatím nic, jen si ho pozorně prohlédne a na uzdravené ruce ulpí významným pohledem. Regenerujete rychle. Utrousí kousavě a kývne na barmana. Ten před ni vteřinu nato postaví dvojitého Jacka. Chopí se sklenky, napije se a pak mu znovu pohlédne do očí. Už to víckrát nezkoušejte. Prosím. Dodá po chvilkovém zaváhání, ale ví, že zdvořilost často dělá divy.

[Kain]

+Její pohled mu neunikne, pousměje se a trochu prsty zahýbe, aby Becce ukázal, že nejsou jenom na místě, ale i funkční.+ Spíš znám někoho, kdo umí rychle zregenerovat utržené kousky těla. +řekne hlubokým, celkem příjemným hlasem, i když je v něm cítit náznak ironie. Podívá se na její sklenku a pak zvedne opět pohled k jejím očím ve chvíli, kdy se na něj Becca také podívá.+ Nesednete si? +zeptá se tiše. Při její prosbě se jenom pousměje, odvrátí na chvíli pohled a jak pohne při tom hlavou, jeho dlouhé tmavé vlasy mu zakryjí obličej před jejím pohledem. Napije se ze své sklenky.+ To je vaše kočka? +zeptá se po chvilce, aniž by se na ni podíval.+

[Rebecca Altamirano]

To je důležitá a potřebná známost, když člověk sahá tam, kam by neměl. Ušklíbne se. I když je mi jasné, že vy jste člověk asi tolik, jako já. Sedne si a znovu upije. Ne. Není moje. On...není ničí, abych byla úplně přesná. Je to Kocour. Řekne nakonec a to velké písmeno je tam zřetelně slyšet. Ale přestože není ničí, je dost..hmm, lidí, které byste opravdu nechtěl mít proti sobě. Ani já bych nechtěla a věřte mi, jen tak o někom tohle neříkám. Zadívá se na jeho pohledný profil a pokouší se z jeho neproniknutelného výrazu vyčíst, co se mu hodí hlavou.

[Kain]

Proto jsem rád, že takovou známost mám. +řekne, ale moc nadšeně to nezní. Zvedne opět hlavu a podívá se na ni. Závoj tmavých vlasů se shrne a opět ukáže jeho tvář, na které je teď malinký, snad pobavený úsměv.+ Řekla jste to hezky a pravdivěji než možná sama tušíte. Ale já nejsem to, co jste vy. +není v tom ale nic pohrdavého, spíš to řekne tak, jakoby litoval, že není jako ona.
Když Becca začne mluvit o Kocourovi, zahledí se jí do tváře. Vypadá to, že ji poslouchá, ale ve skutečnosti si ji nenápadně prohlíží a líbí se mu, co vidí. No nijak to na sobě nedá znát.+ Zdá se, že ten Kocour... +s důrazem na to velké K... co značí, že ji opravdu poslouchal.+ ...má hodně dobrých přátel. Je to jistě velice šťastné zvíře. +na chvíli se odmlčí a zadívá se přes její rameno do místnosti, na upíra, co má být tak ostražitý.+ To co jste slyšela... +ozve se po chvilce a pomalu jí opět pohlédne do očí.+ ...jsem nemyslel vážně. Neměl jsem v úmyslu mu ublížit. No přijít o prsty není zrovna příjemný pocit.

[Rebecca Altamirano]

Pozorně se na něj zadívá. Ne, to nejste. A nemyslete, není to tak úžasné, jak by se mohlo zdát. Pousměje se, přestože to zčásti myslí vážně. No..ne, že bych ji bylo hodně...ale je jich dost. Cuknou jí koutky. Včetně mě. Cítí jeho zkoumavý pohled a podívá se mu do očí. Hmm... Odpoví neadresně. Budiž vám to připsáno k dobru. To máte pravdu, není to nic moc, ale v porovnání s tím, co opravdu dokáže. Buďte rád, že měl tak dobrou náladu. Cuknou jí koutky. Pohlédne směrem k ochrance, kam se podíval i on. Nepatrně kývne a ochranka zmizí v zákulisí. Pak se něj znovu pronikavě zadívá. Kdo vlastně jste?

[Kain]

Opravdu? +také se pousměje, ale celkem upřímně.+ Pokud jsem dobře pochopil, jste velice výjimečná upírka. Slunce vám nemůže ublížit. +očima vyhledá její oči. Na jeho tváři není ani náznak po nějakém pocitu provinění, že by snad o ní takové informace mít neměl.+ Co může trápit někoho jako jste vy? +nepřestává jí zkoumavě hledět do očí. Jak Becca opět promluví o Kocourovi mrkne a tím jejich oční kontakt přeruší. Usměje se.+ V tom případě se ho už nikdy nedotknu. Nerad bych měl nepřítele z vás. +řekne tiše, pořád s tím úsměvem.+ Kdo jsem? Co cítíte? +zeptá se místo odpovědi.+

[Rebecca Altamirano]

(omlouvám se, v té díře zvané Tišnov mi nějak došly všechny mozkový buňky...A navíc je notebook fakt dost zákeřná věc:D)

No, zase to moc nepřehánějte. Cuknou jí koutky. Nemůžu na slunce úplně, jako lidé. Jen snesu trochu víc, než většina upírů. Pokrčí rameny a napije se. Pak zvedne oči a setká se s jeho pohledem. Neuhne a zvažuje, co odpovědět. Hmm. Mluvit tedy opravdu umíte, pane. A docela přesvědčivě. Jestli to ale myslíte vážně se nechám přesvědčit raději činy, než slovy. Odvětí po chvíli a opře svůj pohled do jeho očí jako by se mu pokoušela nahlédnout na dno duše. Ale musím přiznat, že nevím kam vás zařadit. Nejste ani člověk, ani upír. Možná nějaký druh démona? Padlý anděl? Pozvedne tázavě obočí. Protože, neberte to nějak špatně, ale na něco víc...hodného, cítím příliš mnoho temnoty. Pousměje se a pokrčí rameny. Prozradíte mi aspoň své jméno? Zeptá se po chvíli a zadívá se mu do očí.

[Kain]

I tak si myslím, že je to pro upíra celkem výhoda. +řekne a malinko se jedním koutkem pousměje. Neuhne pohledem, pořád jí hledí do očí a jakoby ji sám zkoumal.+ Mluvit? +zopakuje to a musí se usmát o trochu víc.+ Neřekl bych, že já jsem právě upovídaný. +nechá ji, ať se mu pokusí nahlédnout do duše, ale moc dobře ví, že se jí to nepodaří. To se už staletí nikomu nepodařilo.
Při té zmínce o temnotě se opět jenom pousměje.+ Vy mě přeceňujete. Obávám se, že vás musím zklamat. Jsem jenom.... obyčejný člověk.... Pokud mi vy prozradíte své. +neuhne pohledem a pořád se tak jaksi tajemně usmívá, jakoby její jméno už dávno znal. To jí ale neřekne.+

[Rebecca Altamirano]

To rozhodně nepopírám. Pousměje se. Pak se trochu zamračí, když nic nezjistí, ale tím víc ji začne zajímat, co je vlastně zač. Aha. Jestli vy jste obyčejný člověk, tak já jsem papež. Ušklíbne se. Já jsem Rebecca. Řekne nakonec a zadívá se mu zkoumavě do tváře, jako jestli jí řekne své jméno, nebo ne. Navíc má pocit, jakoby mu říkala něco, co už ví.