Hlavní salon - podium

[Rebecca Altamirano]

Po varování J-C co nejrychleji uposlechne své vlastní výzvy, avšak ztratila až příliš vzácného času, takže druhá kulka ji zasáhne do pravého ramene. Náraz projektilu jí odmrští ke zdi, po které sklouzne k zemi. Třetí kulka se zavrtá do zdi pár centimetrů od její tváře a ze zápachu tavícího se stříbra se jí udělá špatně. Spíš za to ale může pronikavá ostrá bolest v rameni, kde kulka zůstala. Kdyby měla po ruce svou dýku, hned by si ji z těla vyřízla, protože čím déle zůstává stříbro uvnitř, tím delší je hojení. Bolestí není schopná kulku vytáhnout ani pomocí kouzla, pravděpodobně by si spíš amputovala ruku, a tak jen zhrouceně sedí u zdi, tiskne si druhou ruku na ránu a s úlevou zaznamená přibíhajícího Buzze.

(přiznávám, že panák by se hodil )

[Jean-Claude]

*a Buzz jak má v hlavě rozkaz zneškodnit, tak si to vyloží poněkud definitivně, takže o další vteřinku později to nechutně křupne, chlápek si prohlédne překvapeně vlastní pozadí a sesune se k zemi jako hadrový panáček....to už vyskočí na nohy J-C, příkaz nezabíjet zase spolkne, když je pozdě* myslel jsem zneškodnit, ale tak, aby ještě někdy mohl mluvit!*vztekle praští dlaní do hrany podia, až popraskají prkna* merde...*zavrčí a není jasné, jestli má na mysli mrtvolu v sále nebo to, že si demoluje vybavení...Buzz se přikrčí a zmenší, což je na jeho postavu docela výkon a začne se omlouvat* dost, dost...*odmávne ho netrpělive a setřepává si ze sebe sklo, které ho na několika místech hezky pořezalo...ranky se zas postupně zacelují přímo před očima. Pak si uvědomí, že nevidí odnikud vylézat Beccy, tak zpozorní, najde si ji a za vteřinku už se u ní sklání*v pořádku?*pak mu dojde, že to by asi neseděla na zemi a jemně ji zkontroluje rameno* zůstala uvnitř...*nakrčí nos nad zápachem stříbra a otočí se, aby zavolal někoho, kdo mrchu dostane ven..kulku, né Beccs:D*

*mezitím přibývá čumilů zaměstnanců, pár jich inteligentně uzavře klub*

(muheh..prej amputovat ruku:D to bych nedoporučovala, eště ji bude potřebovat, hm, kolik stříbra zvládne? aby nám tam nekiksla...jestli ji jako mají dostat ven kouzlem rychle, nebo stačí se šťárat něčím v ráně/fuj, nehezký / ehm...to pročítám ještě zpětně, mohla po něm zkusit hodit tu třímetrákovou kredenc to by byl na placičku:D)

[Bruno Duvenblejt]

Jak sedí nahoře na baru, popíjí a píše něco do Věštce, upoutá jeho pozornost hluk dole u pódia. Nakloní se přes zábradlí a celou scénku má jako na dlani. Než ho zaměstnanci vykopnou před klub, stačí vidět to, co potřebuje.

[Rebecca Altamirano]

Vzhlédne k J-C, když se k ní skloní a pokusí se o úsměv. No, už bylo i líp, ale stříbro není zrovna můj nejoblíbenější kov. Koukne na sice už jen slabě krvácející ránu, ale nijak zvlášť se hojící. Jenom to dostaňte ven rychle, prosím. Trošku zkřiví tvář bolestí, ale snáží se tvářit, že je vlastně v pohodě.

(lach, to by byl hezkej mastnej flek:D no jedna stříbrná kulka ji neodrovná, ale je to pro ni asi jako mít v ráně vetřenou sůl...čili nic moc zážitek no a klidně ať se šťáraj, aspoň jí vrátěj její sadistický vybírání stříbrných kulek z Angelových zad )

[Jean-Claude]

*chápavě se pousměje* oui, taky sdílím tuhle averzi k jistým kovům...neboj, zbavíme tě ho..*stiskne ji zdravé rameno lehcea z dotyku se přes ní přelije uklidňující vlna tepla...trošku, jako by si šlehla, ale stříbro nevypadá najednou tak hrozně...nadechne se, aby něco dodal, ale přeruší ho Robert, který dospěchá, tak se uhne, aby mu udělal místo*

[Robert]

*klekne si k Beccy, v ruce něco, co vypadá trochu jako pidi mučící nástroj s předminulého století..vyklubou se z toho něco jako zubaté kleštičky, které hbitě strčí do rány..zvedne k ní oči na vteřinku..*kdybych tě mučil moc, tak mě nebij...*cuknou mu koutky a překvapivě obratným pohybem loví kulku ze svalu*

[Rebecca Altamirano]

No jo, maličká argentofobie. Vděčně se na J-C usměje a trochu se uvolní, když jí zalije teplo jeho moci, ale jak nakluše Robert, radši zmlkne, protože jí plně zaujal ten ošklivý nástroj v jeho ruce. Teď ti budu vděčná, ale budeš to mít u mě schovaný. Zavrčí tlumeně a jak zaboří kleštičky do rány, trhne sebou, ale pak už drží a ani necekne.

[Robert]

ale ne, že bys mi něco takhle schovávala?*zvedne k ní na vteřinku oči s úsměvem* to jsem netušil...*a v kleštičkách to kovově cvaká, jak se hýbou spoje, až se zoubky zaseknou o rýhy na projektilu*to vědět dřív, tak nechám přijít Aubreyho..ten by ti to rameno asi prostě uříznul..*cuknou mu koutky a vytáhne bleskově kulku, kterou hodí někam do popelníku nebo tak, co je poblíž, trochu jako horký brambor..zároveň druhou rukou přitiskne na ránu čistý kousek mulu a stiskne, aby dal svalu šanci se aspoň zacelit, když ne uzdravit...tak nějak tuší, že další koberec se JC kupovat nechce* tak co...nebylo to takové strašné....anis nebrečela.. možná dostaneš lízátko...*koukne na ni*

[Rebecca Altamirano]

Při zmínce o Aubreym po něm jen střelí pohledem. Hmm, změna názoru, máš to u mě k dobru. Uculí se. Pak pohlédne na kulku a zamračí se. Jakmile je projektil pryč z rány, krvácení ihned zcela ustane a rána se pomalu zatáhne. Místo bude ještě několik dní citlivé na dotek, ale vidět už nebude nic. Když už jí většinou myšlenek nezabírá bolest, začne přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Tak, teď bych si docela ráda promluvila s naším přítelem střelcem. Ušklíbne se a pohlédne z Roberta na J-C. Jak byla zaměstnaná intimními známostmi se stříbrem, nevnímala už co se děje kolem, takže jeho skon jí lehce unikl. Kde je? Začíná se sbírat ze země, aby se mohla rozhlédnout.

[Robert]

*jen se nadýchne a lehce zaskřípe zuby a pucuje si tam kleštičky do nějakého ubrusu*