Pokoj č.14

[Wenai Lafayette]

[Wenai Lafayette]

To ne, krev strašně bledne. +na recepci ji nechá podepsat knihu hostů, vezme klíč a výtahem dojedou do pokoje, pak odemkne a otevře dveře+ Tradááá. +posunkem ji zve dovnitř+ Tak jak se ti tu bude líbit, co myslíš? +čeká co ona na to+

[Kim Jasper]

No ty bláho. +Vejde dovnitř a užasle se rozhlídne.+ Tak něco takového jsem nečekala. To se s tou kobkou, kde bydlím teď, nedá vůbec srovnávat! +Usměje se na Wenai a je na ní vidět, že má z toho opravdu upřímnou radost.+ Děkuju. Ještě dnes se sem nastěhuji. +řekne odhodlaně a nepřestává si to tam prohlížet. Přijde k posteli a zádama spadne do peřin.+ To je boží. +vydechne spokojeně.+

[Wenai Lafayette]

+spokojeně vyfoukne kouř z cigarety+ Super. Jsem ráda, že se ti to líbí. +usměje se na ni+ Kdyby si něco chtěla, stačí si zavolat. +ukáže na telefon+ Takže zatím. +kývne na ni a má se k odchodu+

[Kim Jasper]

+Nadzvedne se na loktech a podívá se na ni s úsměvem.+ Když zavolám, kdo mě přijde obsloužit? +mrkne na ni, pak ale najednou zvážní a zatváří se nejistě, jakoby se k něčemu odhodlávala, jen neví, jak začít.+ Wenai?... Co...si myslíš o vztazích uvnitř kapely? Nemyslím teď kamarádské vztahy.

[Wenai Lafayette]

Kdo budeš chtít, občas chodím i já. +blýskne po ní úsměvem, pak na ni koukne, snaží se uhádnout na co myslí, přišourá se k ní a sedne si na postel, zamyšleně potáhne z cigára a vyfoukne kouř+ Celkem nic moc. Blbý je, když se ty dva pak nemůžou ani cejtit, ale vždycky to tak dopadnout nemusí, že jo. Ale jako klidně, poručit se tomu stejně nedá, tak co. Jako srdci a takovejm těm věcem. +koukne na ni+ Ty chceš někoho sbalit z kapely? Byrona? +hádá, nejistě, jako by se bála, že odpověď bude kladná+

[Kim Jasper]

+Tu pitomou otázku lituje dřív, než ji dořekne. Když ale vidí, že to Wenai nepobouřilo, její výraz se opět uvolní, posadí se vedle ní a s tajemným úsměvem a šibalskými plamínky v očích jí šlohne cigáro, párkrát si potáhne.+ Jo, srdce a takový věci... +Najednou se skoro zadusí kouřem.+ Byrona... +zopakuje kašlajíc.+ ...probůh, to je nápad. +zasměje se zavrtí hlavou.+ Ne, byla to jenom taková otázka. +usměje se, cigáro jí vrátí, no oční kontakt podrží o něco déle, než by bylo nutné.+

[Wenai Lafayette]

Jasně, jen taková otázka. +culí se a vezme si od ní cigáro zpátky a prsty při tom něžně přejede po hřbetě její ruky, když jí hledí do očí, tak se pomalu nadechne, jako by chtěla něco říct, nakloní se k ní lehce přejede svými rty po jejích a pak je k jejím přitiskne, jen krátce, protože následně se od ní odtáhne, v očích má lehkou paniku a ve tváři výraz, jako by nechápala co udělala+ Já... é... promiň. +málem spadne z postele, jak se snaží se zvednout a couvá ke dveřím+ Promiň, j-já už vlastně musim jít. +nahmatá kliku a vypadne z pokoje stoupne si na chodbu ke stěně a začne bouchat hlavou do zdi a mezi zuby drtí slova+ Ty seš takovej takovej takokvej debil. Taková husa hloupá, ty trubko. +nakonec si položí čelo o stěnu a jen zoufale nad sebou vrtí hlavou+

[Kim Jasper]

+Jak jí Wenai pohladí po ruce, ztuhne, úsměv jí z tváře vymizí, jakoby najednou hned nevěděla, co dělat. Srdce se jí v okamžiku hlasitě rozbuší, no neucukne, ani když se Wenainy rty otřou o ty její. Vzpomene si, že přestala dýchat, nadechne se a současně z ní spadne i to napětí a ona se konečně vzpamatuje. Než by jí však její polibek mohla oplatit, Wenai se najednou zvedne, až má strach, že sebou praští o zem a začne couvat.+ Wenai, počkej. +postaví se, no Wenai je už z pokoje pryč. I tak vyjde ven, že se pokusí ji dohnat a najednou ji tam uvidí. Tiše k ní podejde, položí jí jemně ruku na rameno a otočí si ji k sobě.+ To nejseš. +šeptne tiše.+

[Wenai Lafayette]

+otočí se k ní a zadívá se na ni, olízne si rty+ Hele, já se vážně omlouvám, nevim co mě to popadlo, no teda vlastně vim, ale to je fuk. Prostě to už neudělám, fakt slibuju. Mohli by sme na to zapomenout? +souká ze sebe plynule, prosebně se na ni zadívá+