Kuchyně

[Neferet]

+přivře trošku oči a polibek mu rozněžněně vrátí+ Barva je skvělá. Miluju zelenou. +široce se usměje a ještě víc širočeji, když se tak Angel rozpovídá+ Museli být nádherné... +ale když se tak nad tím zamyslí, možná by nějakej takovej doma splašila, nějakej hezkej, na zvláštní příležitosti+ Cože? +překvapeně zamrká, jak přešel z jednoho tématu do druhého+ Ah.. tak... +pochopí o čem je řeč a trošku smutně skloní hlavu, doufala, že to budou probírat třeba až zítra+ Ne Angele, není to tvoje chyba. +zvedne k němu pomalu tak trošku váhavě oči+ Můžu za to já. +to by nebyla ona aby to na sebe nevztáhla+ Mluvila jsem s ním... tedy jestli se tomu tak dá říct. +trošku se zamračí+ Možná by to pomohlo kdyby si s ním promluvil, ale bez ochranný magie... +zakroutí zamítavě hlavou+ ...mohl by ti ublížit. +je ráda, že si nevšiml pohmožděnin na krku+

[Angel]

+sepne tak trochu ruce někde před břichem a skloní k nim pohled. Malinko ho zvedne zase k Nef+ Ne, není to tvoje vinna. Chceme toho do tebe moc... dva muži... navíc upíři +koutky mu zacukají v čemsi jako úsměv+ jeden labilnější než druhý... Není to tvoje vinna +spustí ruce podél těla, zase vážný a zamračený+ Neměla si s ním mluvit samotná +řekne jakoby jí to dneska už několikrát nezopakovali Spike a MAriuse+ Neublíží mi, pak by ublížil i sobě.

[Neferet]

+podívá se na něj trošku nešťastně, když očividně přebírá všechnu zodpovědnost na sebe, přitom ona je přesvědčená, že za to může ona+ Já jsem si tohle vybrala... dali jste mi na výběr... a já bych neměnila. Nebudu se s tebou dohadovat, čí je to vinna, protože jsem přesvědčená o tom, že moje. Kdybych vás nezradila a nepoužívala magii, nikdy by se to nestalo. +o tom je přesvědčená, v očích se jí smutně leskne+ Kdybych to těm dvoum řekla, nedovolili by mi to. Potřebovala jsem odpovědi a v podstatě je i dostala. +povzdechne si+ Je to jen kluk, malý vystrašený kluk, který mě sice chce zabít, ale pořád je v něm něco dětského... Liam, což je podle mě moc hezké jméno, on je... dítě, i přes to všechno čeho je schopný a já si nejsem jistá, jestli se dokáže držet tak, aby neublížil vám oběma.

[Angel]

+On si taky myslí své a už to nechá být, jako on ostatně většinu věcí moc nekomentuje+ To by bylo dobře, kdyby tě zastavili +souhlasí se zbylým osazenstvem domu, pravděpodobně včetně Ceasara, kterému to jenom neřekla+ Liam? +samozřejmě poznává svoje vlastní lidské jméno, jako by ho nepoznal, pořád ej to jméno co mu dal otec+ To ti řekl?

[Neferet]

Nejsem malá holka, umím se o sebe postarat. +ovšem už neřekne, že jí duch málem uškrtil, díky její důvěřivosti+ Jo.. +přikývne pomalu+ ...mezitím co se krčil v rohu a tím co si hrál s kamínky na zemi. +zavzpomíná+ Taky mi řekl, že je tady doma a že... +zarazí se, bud neví jak to říct, nebo neví jestli to vůbec říct+ ...říkal, že si smutný, on pořád pláče a ten druhý se směje.

[Angel]

Já nejsme smutný +odmítne smutným hlasem. Opře se zády o stůl a vzepře o něj dlaně+ Nikdy jsem nebrečel... nemělo to smysl. Nemohl jsem tím ničeho docílit, leda tak pár facek +začne si hrát se svými prsteny, bezděčně a nervozně+ To bylo první co jsem se naučil; opravdoví chlap nebrečí +najednou se rozesměje, což je u něho něco neobvyklého. Je to smích zlomeného člověka, který má lehký nádech hysterie+ Už nejsem opravdový chlap +vyráží mezi posměšnýmy vzdechy+

[Neferet]

+bodá jí u srdce, když ho tak vidí, když slyší jeho zlomený smích+ Angele! +přistoupí k němu a sevře mu ruce v dlaních, podívá se na něj nahoru+ Ty si chlap. Ten nejlepší opravdovej chlap, co jsem kdy potkala. +a to očividně myslí vážně+ Viděla jsem jich spoustu. Ne tolik jako ty, ale i tak jich bylo dost. Vojáci, upíři i rolníci. Všichni do jednoho.... každej to ze sebe potřebuje dostat někdy ven. +ruce mu stiskně, trošku naléhavě, neví jestli myšlenku zformuluje a zformulovala správně+ Když voják brečí na bojišti, nad svým mrtvým přítelem potom, co zachránil spoustu životu... tak už není chlap? Když manžel brečí nad ztrátou svojí ženy, kterou miloval... tak už není chlap? Když má rolník vztek, takový že rozbíjí na co přijde a brečí, protože nemůže zachránit ty na kterých mu nejvíc záleží... tak co? Už není chlap? Angele... vždyť... i opravdový chlapy brečej... +dokončí tak nějak něžně, konejšivě+

[Angel]

+vyprostí svou ruku z její+ Nejsem manžel, voják ani rolník +odvětí prostě, klidně, po smíchu není ani ta sebemenším stopa v jeho hlase+ Ale máš pravdu... Williama považují za chlapa a přesto brečí každej měsíc nejméně +uchechtnte se spíše jen tak protože se to hodí+ Musíš asi připravit kouzlo. Až to bude, tak mi řekni +políbí ji na čelo, hned dvakrát, obrátí se a jde ke dveřím. V půli cesty se zastaví+ Nevím jestli to víš, ale já se jmenuji Liam +řekne a vyjde z kuchyně+

[Neferet]

+není to přesně to co chtěla, ale očividně docílila aspon něčeho+ Hned se na to podívám. +slíbí s přikývnutím, překvapeně zamrká, myslela si to, ale slyšet to přímo od něj je stejně překvapující. chvíli tam ještě stojí, než si povzdechne, sebere krabičku s dárkem, aby jí uklidila v ložnici, kde si taky vezme další věci na vyvolávání duchů a zamíří ven, mají ještě dost času, než vyjde slunce, takže by to měli stihnout+

[Angel]

+Náhrdelník ho přivede sem. Už asi ani neláme hlavu jak to dělá že vždycky přesně ví kam ho poslat a jen jde obrovské zásoby krve kterou sebou přinesl uložit do ledničky. Rovnou si nalije jednu velkou sklenici a na ex ji vypije, jelikož má neskutečnou, až neuhasitelnou žízeň+