*zasměje se a ten smích zní jako vzdálené zvonečky, není zatěžkán mocí, je prostou radostí z toho všeho kolem...sjede po Phillipově hrudi nehty, přes jizvy od kousnutí na kůži a ten pocit předává i dál do publika, prohlíží si ho, krouží kolem něj, čím dál dravěji, až si ho bleskově přitáhne k sobě jako nic do náruče, tak hřejivé a přející..v okamžiku, kdy se jejich těla dotknou, se kouzlo uvolní a převlní přes celý sál v rozměrných barevných obrazcích..*
(kapku halucinogenní, no:D)