Sam: No, patrně jsem nějaké opravdu dobré drogy vyrobila soudě podle chování Nicolletiných králíků jedno podzimní odpoledne a mojí chůvy jednou večer, když si spletla můj lektvar s čajem...+tváří se nevinně

+...Pak? Pak si pamatuju hlavně Fabiena a Nicol...táta byl tehdy ještě fajn, ale moc jsem ho neviděla. Byl často pryč nebo pracoval nebo si zval známé. Myslím, že přátel ani tehdy moc neměl. Nechodila jsem do školy jako Fab. Měla jsem soukromé učitele, ale vždycky když se Fab vracel ze školy kolem našich vrat, utekla jsem s ním. Nicol nám dovolila hrát si všude v domě i venku, tedy pokud jsme se nemrzačili, nestříhali si vlasy...+zaculí se na tu vzpomínku.

+