Pokoj č.12

[Richard Prewett]

Wenai. +vydechne namáhavě, když přestane, koukne na ni s malou obavou v očích, že snad už nebude pokračovat.+ Ano...ano moc. Nepřestávej. +jak ho opět začne dráždit, z hrdla mu unikne další hrdelný vzdech.+ Jsi skvělá. +Řekne s přivřenýma očima. Rukama jí sjede po šíji a pohladí ji po ramenou a její kůži na chvíli sevře mezi prsty. Už není daleko od vrcholu.+

[Wenai Lafayette]

+začne se mu plně věnovat, pohlcuje celou jeho délku a saje ho, nahoře vždycky podráždí uzdičku než zase slkouzne dolů+

[Richard Prewett]

+Zaboří prsty do přikrývky a sevře ji v dlaních, aby Wenai neublížil, kdyby pořád svíral její kůži. Dýchá mělce, hrudník se mu rychle zvedá a klesá, z hrdla mu uniká jeden tichý sten za druhým. Koukne se dolů do její tváře a to je na něj už opravdu příliš.+ Už...to...déle...nevydržím.... +upozorní ji, protože blížící orgasmus válcuje všechna jeho poslední zbytky sebeovládání.+

[Wenai Lafayette]

To je dobře. +zašeptá a pustí se do toho s ještě větší vervou, aby si to užil do posledního okamžiku, pak se narovná, olízne si rty a s úsměvem ho sleduje, skloní se a políbí ho na rty+

[Richard Prewett]

+Těžce oddechuje a snaží se chytit dech. Když se mu to povede, usměje se na ni a přidrží si ji v polibku.+ Proč si tě jen nemůžu vzít se sebou? +zeptá se spíš sám sebe a smutně zavrtí hlavou. Zvedne se do sedu a Wenai pořád drží. Dá jí polibek na rameno, pak na krk.+ Budu muset už jí. +zašeptá jí tiše, smutně do vlasů a než se odtáhne, nadechne se její vůně.+

[Wenai Lafayette]

+pevně ho obejme a přitiskne k sobě, pak ho pustí, aby se mohl zvednout, kouká na něj, nevesele, z postele+ Tak já se k vám dostanu jakože služka, co? Ne? +kouká na něj a sedí na posteli+ A napiš mi někdy, nebo zavolej, nebo se prostě ozvi, ať vím, že tě nezahrabali zaživa ve sklepě, nebo tak.

[Richard Prewett]

+Oblékne si kalhoty, pak se na ni s úsměvem otočí.+ Služka? To bys mohla, ale musíš si obléct takový ten francouzský obleček. +mrkne na ni. Natáhne si tričko. Podejde k ní a políbí ji na čelo.+ Ozvu se. +trochu se odtáhne a pak ji políbí na rty. Dlouze, něžně, hluboce, než se opět odtáhne.+ Doprovodíš mě na recepci?

[Wenai Lafayette]

Právě ten by se mi strašně líbil. +usměje se, vyskočí a natáhne na sebe v rychlosti oblečení a zavěsí se do něj+ Doprovodím, princi. +usměje se na něj, trochu smutně+

[Richard Prewett]

Tak to jsme dva. +mrkne na ni s úsměvem, i když ne tak veselým jako když se potkali. Nastaví jí rámě.+ Princezno? +mávne hůlkou a kufry se vydají za nima dolů na recepci.+

[Wenai Lafayette]

Budete mi neskutečně chybět, můj pane. Zejména pak vaše nemravné návrhy a pohledy. +vykládá po cestě+ Co já si jen bez vás počnu. +pateticky vzdychne+ Poslední muchlovačka ve výtahu?