Pokoj č.12

[Richard Prewett]

+Nevesele se ušklíbne.+ Psal mi otec. +hlavou kývne ke koši.+ Dal mi ultimátum... +na chvíli se odmlčí a zadívá se někam do stěny, pak pokroutí hlavou.+ ...jo, vypadá to tak. +na jeho tváři je vidět hněv, no když ho Wenai chytne za ruku, usměje se na ni a přitáhne si ji na klín.+ Mě však tak lehce nedostanou, princezno. +ušklíbne se a políbí ji na rameno.+ I když bych tu slečnu měl opět....ehm....i když by se opět měla stát menší nehoda.+ v očích mu zahoří šibalské plamínky.+

[Wenai Lafayette]

Nehoda? +podezřívavě se na něj koukne+ Tak řekni, že si chceš vzít mě, jsem z dobrý rodiny, mě ti schválej a pak budem dělat, že jsme se vzali a bude to v pohodě, ne? +věnuje mu jeden ze svých šílených úsměvů+ Chudáčku. +dá mu pusu na tvář+ To je jako být pohřbenej za živa.

[Richard Prewett]

+Podívá se jí zkoumavě do očí, když se na něj tak podezíravě mračí, rozesměje se.+ Ne, neměl jsem na mysli žádnou vraždu, neboj. +při jejím návrhu na ni překvapeně koukne....na chvíli se zdá, že nad tím i uvažuje, ale pak pokroutí zamítavě hlavou.+ To by tak lehce neprošlo. A navíc, nebylo by ode mně fér dát tě jim na pospas, věř mi. Někdy jsou jak hejno supů. +pousměje se, pohladí ji po tváři a pak ji lehounce políbí.+ Ne že bych si tě nedokázal představit jako svou opravdovou nastávající, Wenai Hildegardo, ale obávám se, že ty bys mou žádost o ruku nepřijala.

[Wenai Lafayette]

No jo, +pokývá hlavou+ To by neprošlo, já vlastně ne... no to je fuk. Ale prosím tě. +koukne mu hluboce do očí+ Prosím tě slib mi, že ať se stane cokoliv, tak v žádném případě nedáš své dceři jméno Hildegarda, prosím tě, slib mi to. +pořád mu tak kouká do očí, ale koutky jí cukají+

[Richard Prewett]

Co ne? +zeptá se a zkoumavě se na ni zahledí. Jak začne Wenai mluvit o dceři zamračí se. Klesne zády opět do peřin a promne si oči i čelo.+ Merlin, to opravdu vypadá, že se budu muset nakonec oženit. +tváří se při tom tak nešťastně, jakoby mu oznámili, že zítra jede na popravu....nebo, že už nikdy nesedne do svého milovaného auta...co se možná i stane.+

[Wenai Lafayette]

+skloní se nad ním a začne mu olíbávat krk+ Nemůžu mít děti, takže by tě mě nepovolili. +pohladí ho po vlasech a trochu mu je rozcuchá a usměje se na něj+ Nevěš hlavu, třeba je bezva, třeba se jí taky nechce se hned usadit a tak. +posadí se mu na obkročno nad břicho a políbí ho+ A to už ti nějakou vybrali? A máš fotku? +vyzvídá+

[Richard Prewett]

+Dlaněmi ji pohladí po bocích.+ Nemůžeš? +trochu překvapeně, trochu zamračeně. Zkoumá její tvář, ale usoudí, že by od něj nebylo moc slušné se ji na to vyptávat. Tak ji jen pohladí po tváři a přitáhne si ji k polibku.+ Nemluvme už o tom, nechci si poslední chvíle s tebou kazit úvahami o mé posrané budoucnosti. +řekne to s takovou trpkostí, jako ty slova měl vyplivnout.+

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj, trochu smutně, a něžně ho políbí, po tom polibku, ještě chvíli zůstane rty u rtů, až pak se od něj odtáhne+ Chceš dělat něco speciálního, když se vidíme naposled? Mám nechat donýst koblihy, nebo tak něco? +zazubí se na něj+

[Richard Prewett]

+Jak chvíli zůstává k němu skloněná, jemně, spíš jenom takovým lehkým pohlazením rtů jí ty její olíbne. Zasměje se.+ Nevím si představit, co bychom s těma koblihama mohli dělat při tom, co si představuji. +ušklíbne se a pohladí ji po zádech, vklouzne dlaněmi pod její tričko.+ Chci si tě jednoduše vzít, vniknout do tebe, cítit tvou vůni, chuť tvé kůže na jazyku a zapamatovat si to nadosmrti.+ Usměje se trochu smutně.+

[Wenai Lafayette]

Vem si mě, Richarde. +zašeptá a stáhne si triko, pod kterým - jak jinak - nic nemá, svleče mu chvatně košili, obejme ho a hluboce a vášnivě ho políbí, prsty mu vklouzne do vlasů a prohrabuje se jimi, dech se jí zrychluje+