Dojo

[Ares]

I když to nevypadá, jak ji tam drží, je z ní dost mimo. Jedním loktem se opře o stenu vedle její hlavy, takže teď se tělem opravdu přitiskne na to její. Prstama jí prohrábne vlasy, jemně a zjevně si to dost užívá. Sklopí meč teď už úplně a ruku přitiskne k jejímu boku. Usměje se. Mě teď jedna věc napadá, i když to s bojem velmi nesouvisí. Opět jí šeptne do rtů a jen velmi zlehka se otře o ty její. Také jí koukne do očí a z téch jeho na ni hledí otázka.

[Rebecca Altamirano]

Z jeho blízkosti a doteků se jí skoro zatočí hlava a nedokáže potlačit lehké zachvění. Položí mu dlaň na bok a sama neví jestli proto, že ho chtěla odstrčit, nebo spíš proto, že se ho chce dotýkat. Zavře oči, když se jemně dotkne jejích rtů a pak se zhluboka nadechne a vydechne, jakoby se snažila pročistit si hlavu. Vím, kam míříš, ale popravdě...připadám si, jakoby se ve mě rvaly dvě bytosti, jedna by nejraději utekla a ta druhá tě chce políbit. Povzdechne si a uhne pohledem.

[Ares]

On neuhne, nepřestává se dívat na její tvář. Kdyby mu zůstala hledět do očí, viděla by, že i v jeho nitru se odehrává boj. Jeho hlas je však pokojný. Proč? Proč chce ta jedna bytost utéct? Čeho se bojíš, Rebecco? Prsty vyplete z jejich vlasů a pohladí ji po tváři.

[Rebecca Altamirano]

Já se ne... Chce mu odporovat, ale zarazí se. Vlastně máš asi pravdu...Potřese hlavou. Asi mám strach se...někomu věřit...Podívá se na něj. Zamilovat se.... Dodá tak tiše, že jí téměř není rozumět. Pak se trochu hořce zasměje. Je to směšný, co? Drsná upírka, bývalý nájemný vrah.... Potřese hlavou.

[Ares]

Poslouchá ji a nepřestává pozorovat její tvář. Když to Becca vysloví, nepřekvapí ho to, nespíš to čekal, ale pořád neví, co na to říct. Trochu hlasitěji vydechne, narovná se a malinko odstoupí, aby jí dal trochu prostoru, no nepřestane se ji dotýkat. Ne, to není. pokroutí hlavou a na tváři má výraz, jaký se u něj často nevidí. Vážný, zamyšlený, trochu nerozhodný. Podívá se jí do očí. Já...nevím, co na to říct. Rád bych ti řekl, že mi můžeš věřit. Povzdechne si. Ale znám se....nerad bych ti ublížil, no na druhou stranu.....vím, že po tobě hrozně už dost dlouho toužím. Mít tě jen pro sebe. Pokroutí hlavou a malino se usměje. Ne, teď nemyslím jen na sex. Opět jí prohrábne její havraní vlasy a koukne jí do očí.

[Rebecca Altamirano]

Chvíli ho bezeslova pozoruje, na rtech téměř neznatelný úsměv. Pomalu zvedne ruku a zlehka se dotkne jeho tváře. Zato ty mě překvapuješ pokaždé, když jsme spolu. Řekne tiše a usměje se. Tak víš co..neříkej nic. Nechá ruku klesnout a přitom zlehka přejede po jeho paži. Vím, že jednou budu muset zariskovat a vrhnout se znovu do něčeho po hlavě, protože jestli mě něco děsí, je to samota. Pro nás, nesmrtelné, nabývá daleko hrozivějších rozměrů a já si chci zachovat zdravý rozum. Pousměje se. Takže pro tento okamžik...Je to jedna nula... a já opravdu nerada prohrávám. Přivře bojovně oči a předchozí nejistota je pryč. Odlepí se od zdi a postupuje proti němu, čímž ho zatlačuje do středu dojo. Druhé kolo? Vyzývavě se mu podívá do očí a protočí meč v ruce.

[Ares]

Ach Rebecco, co mám s tebou dělat? Musí se zasmát, že z toho takhle vykličkovala, no je také rád že se atmosféra opět uvolnila. Nechá se zatlačit zpátky do středu dojo, ale rozhodně jí to neulehčuje, takže jsou na sebe pořád mírně natisklí. Jenom mi slib, že když se rozhodneš riskovat, vzpomeneš si na jednoho ubohého, odstrčeného boha. ušklíbne se. Až pak odstoupí, pozvedne meč a připraví se k boji. No já pořád čekám, kdy mi předvedeš, co umíš. škádlivě, pobaveně se jí podívá do očí.

[Rebecca Altamirano]

Tak to ti můžu klidně a hned slíbit. Usměje se. Tak ty čekáš...no jo, dobře, když jinak nedáš. Ušklíbne se lehce arogantně a vzápětí, bez varování vyrazí do útoku. Několik prudkých úderů vede na horní polovinu těla, pak se prudce otočí a zarazí jeho výpad na svůj bok.

(a dáme druhé videjko, pro zpestření:P a jako bonus nakonec dáme Christiana:P )

[Ares]

Ten útok ho ani nijak zvlášť nepřekvapí, spíš ho trochu zaskočí její rychlost a síla, no všechny údery vykryje a pak zaútočí sám na její bok, což ale Becca odrazí. Tak tohle je už lepší. Usměje se na ni, jak se jejich meče na chvíli o sebe zaseknou a v očích mu zahoří vzrušený plamen z boje. Odskočí od ní, aby si uvolnil meč. Jak tvrdě dokážeš hrát, Rebecco? zeptá se s pobaveným úšklebkem na tváři. Paži s mečem nataženou za tělem, připraven ji opět vymrštit vpřed.

[Rebecca Altamirano]

Tak tvrdě, jak je třeba. Ušklíbne se a znovu zaútočí. Předstírá útok na levý bok a když odkloní meč a přestane krýt si pravou stranu, prudou otočkou mu vykopne meč z ruky a čepel katany zastaví těsně u jeho krku. Jedna nula, zlato. Usměje se sladce, skloní zbraň a podívá se mu do očí. I v těch jejích plane vzrušení z boje, ale i z jiskření, které mezi nimi dobře vnímá.