Dojo

[Ares]

Jsem předci bůh. Nenechá se vyvést z rovnováhy. Sleduje ji ostražitým pohledem dravce, i když má na tváři pořád pobavený úsměv. Já nemyslím pořád na sex. pokroutí hlavou. Jenom devadesát procent času. ušklíbne se a otáčí se pomalu, obezřetně za ní, no nepřestává ji při tom spalovat žhnoucím pohledem. Já si myslím, že to byli velice chytří muži, kteří se nenechali ujít příležitost podívat se ženě na její krásné pozadí. v očích mu blýskne. Také se pustí do pohybu a teď kolem sebe vzájemně krouží. Víš že tahle situace mě hrozně vzrušuje? rozptyluje zas trochu on ji, ale současně si to velice užívá.

[Rebecca Altamirano]

No snad jedině to tě omlouvá. Ušklíbne se. Aha, no jo, to mě přece mohlo napadnout. Pousměje se. Ach..tak jen devadesát? A co těch zbylých deset? Na co myslíš pak? Pozvedne obočí a pak náhle udělá prudký výpad k němu, předstírá útok na levé rameno a pak se bleskově stáhne zpět. Tak vzrušuje...zajímavý. Sjede ho významně pronikavým pohledem, podívá se mu do očí a pomalu, provokativně si špičkou jazyka olízne rty.

[Ares]

Nesouhlasíš s tím snad? pobaveně. Na takové běžné věci, co muži myslívají, jídlo, válka, jídlo... mrkne na ni. Útok už nějakou dobu čeká, tak ho její výpad nepřekvapí. Bleskově uhne stranou a její úder navíc zablokuje mečem, až to skřípne. Snažíš se mě rozptýlit. Přimhouří lehce oči a jak zhypnotizovaný sleduje malou chvíli její jazyk. Rebecco. pokroutí hlavou a podívá se jí opět do očí. Předveď mi, co umíš? lehce provokativně a opět se usmívá, jako učitel, kterého na souboj vyzvala malá, nezkušená žákyně.

[Rebecca Altamirano]

Ale kdepak, mě je v zásadě jedno na co se kdo dívá. Dívání je většinou neškodné a i kdyby ne, dá se mu vcelku snadno zabranit. Usměje se docela nehezky. No, upřímně...je to vlastně docela roztomilé, že i bohové mají tak obyčejné potřeby, jako je jídlo... Uculí se. Já? Rozptýlit? Zatváří se maximálně nevinně. Ale vůbec ne... Odporuje s úsměvem, ale v očích jí blýská. Tak předvést? Já myslím, že s předváděním jsi teď na ředě ty. Usměje se sladce. Pak náhle znovu zaútočí, ale mnohem rychleji a s větší silou než před tím. Nejdříve sekne směrem k jeho boku a když ránu prudce odrazí, bleskově se otočí a zaútočí na pravé rameno.

[Ares]

Takže říkáš, že když se tě pokusím chytit za zadek, odsekneš mi ruku? lehce pobaveně. Tak roztomilé... ušklíbne se, pohne se trochu stranou a meč nenápadně trochu nadzvedne. Bohové se v skutečnosti od lidí velice neliší, navíc byla by škoda nemít chuťové buňky, nemyslíš? mrkne na ni. Pořád si s ní jakoby jen tak hraje. Já bych ti rád něco předvedl, Rebecco. uculí se lišácky, pak ale dodá... ach těch 90%. pokroutí hlavou, ale jen tak naoko. Tentokrát ho její rychlost trochu překvapí, ale podaří se mu její ránu odrazit a následně se té další vyhne tak, že se zalomí v pase. Dobrá tedy, hra začíná. ušklíbne se, jak se opět narovná a teď zaútočí on. Nejdřív sekne po levém rameně, padne na kolena a z pravé strany se jí pokusí podseknout nohy.

[Rebecca Altamirano]

Přivře oči a sjede ho dlouhým pohledem. Hmm...uznávám, že dost záleží na tom, kdo se dívá...případně se dotýká... Pousměje se. No jo...chuťové buňky... jedna z drobných nevýhod mé nesmrtelnosti. Povzdechne si. Když ale udělá další dvojsmyslnou narážku, zasměje se. Nenapravitelný... Potřese hlavou. Jeho úder na rameno odrazí a když se jí pokusí podtrhnout nohy, využije toho, že klečí a kopne ho do hrudi tak prudce, že pro obyčejného člověka by byl úder nejspíš smrtelný. Dokonalým saltem se dostane dál od něj a čeká až se posbírá. To je od tebe hezké, že už přede mnou klečíš, ale to opravdu nemuselo být. Submisivní chlapy mě moc neberou. Provokuje ho se sladkým úsměvem na rtech. V očích jí rozpustile blýská a vzrušením z boje se nejspíš už pomalu probouzí "ta horší Beccy". Zlehka si pošvihává mečem a odhrne si z tváře pramen vlasů.

[Ares]

Tak když mluvíme o mě? nedá si pokoj. Jaksi si neuvědomil, že ona vlastně nejí. Promiň. To jediné ho napadne. A ty se mi divíš, když mám před sebou tak vzrušující, navíc ozbrojenou ženu? opět se ušklíbne.
Po tom Beccyném kopu skončí na zádech, zamračí se trochu. Jenom jsem tě zkoušel. vyhlásí rozhodně. Jedním lehkým odrazem se dostane opět na nohy. Narovná si košili, prokřupe krk a zlehka zatočí mečem v ruce před tím, než ho opět pevně uchopí. Uvidíme, kdo bude klečet příště. Blýskne mu v očích. Bez varování se najednou vrhne proti ní takovou rychlostí, že se jí může rovnat jenom ta upíří. Z otočky zaútočí na její bok, jejich meče o sebe tvrdě narazí.

[Rebecca Altamirano]

Jeho rychlost ji dosti překvapí a před tvrdými údery musí rychle zacouvat, aby nabyla rovnováhu, přesto ale jeden z úderů nestihne vykrýt přesně a na pravém rameni ji ostří jeho lehce škrábne. Zároveň jí nedojde, že se dost přiblížila ke kraji dojo a když zády narazí do zdi, je vážně docela konsternovaná. Taková dětská chyba. Koukne na slabě krvácející ranku na rameni, opře se o zeď a koukne na Arese. A sakra... Nevypadá ale moc znepokojeně. V očích jí blýská a rty jí zvlní slabý úsměv. Tohle trochu komplikuje situaci... Povzdechne si a tváří se bezmocně. A ani moc nemusí předstírat, protože na to, aby se rozmáchla katanou má příliš málo prostoru.

[Ares]

Jak se Becca opře o stěnu, téměř se k ní přitiskne, aby ji držel v šachu, ale jeho tělo se ji dotýká jen nepatrně. Usměje se a v očích mu zahoří rozpustilé plamínky. Teď bych měl říct, mám tě. ušklíbne se. Ta malá ranka ho velmi neznepokojí, dobře ví, že se jí to za chvíli zhojí (aspoň doufám ). Jo, malá komplikace to je. s úsměvem, sklopí meč níž, i když ví, že je to chyba a skloní se k její tváři. Co s tím hodláš udělat? provokativně jí zašeptá do rtů.

[Rebecca Altamirano]

No jo, vypadá to tak. Usměje se. Když se svými rty přiblíží tak blízko, trochu ztěžka polkne a proti své vůli se mu na okamžik zadívá na rty. Pak rychle vzhlédne a zadívá se mu do očí. No...je to divný, ale..zrovna mě nic nenapadá. Zdá se, že je to jedna nula. Cuknou jí koutky.