Soukromé pokoje J-C

[Jean-Claude]

Non, to musíš šířit...*rozesměje se* rád někoho něčemu přiučím...*přimhouří pobaveně oči, když to vyzní zase dvojsmyslně* ale koušu...většinou pouze na požádání a jen některé...upír si přece musí chránit pověst..aby se o něm nešířilo, že si tupí zuby o kdekoho...nemáš až tak proč, tvář je pořád stejná...*uculí se a pak nakloní hlavu přemýšlivě na stranu* oui..vlkodlaky i skutečné vlky...a co s nimi dělám...cokoliv. Pokud je ovládnu, splní každé mé přání. Pročpak se ptáš? Hodláš založit hnutí za záchranu porobených vlků? A nebo je to spíš tím, že tady posledně s tebou jeden byl..*zadívá se na ni mírně*och..neboj, to nepropásneš, míním se hlasitě ozvat...*cuknou mu koutky* a propos..když jsme u těch vlků....zavolám Jasona, aby tě pak vyprovodil před klub...když budu..hm..zaneprázdněn úsvitem.

[Styx]

Tak zatím musím tvou vstřícnost jenom chválit. Během pár hodin jsem se o tobě dozvěděla věci, o kterých jsem neměla ani potuchy +postřehne pobavené plamínky v jeho očích a přidá své+ Opravdu? A čemu mě ještě můžeš přiučit? +zajiskří rozverně očima+ Ty koušeš jen na objednávku? Hm... a já byla varována před krvelačnými upíry, kteří prý přepadávají bezbranné oběti, aby se mohli nakrmit. A teď se tady dozvídám, že vás lidi o to ještě prosí +zasměje se, jak to zní paradoxně+ Co je na tom kousnutí láká? +ušklíbne se nezbedně a zaroluje nevinnýma očima. Když JC začne mluvit o tom, jak ovládá vlkodlaky a co s nimi dělá, snaží se tvářit lhostejně, jako by jí to bylo šumafuk, ale srdce jí znepokojeně buší+ Zajímá mě to z osobních důvodů. Vlci jsou ohrožený druh. Bojuji za jejich práva, a ano, za jejich záchranu +nelže, ale ten hlavní důvod si nechá pro sebe. Až když JC vzpomene jednoho konkrétního, podívá se mu tázavě do očí, jak to mohl tehdy poznat, než odpoví+ Ano... taky +nic víc, nic míň+ Vážně? A co budeš přitom křičet? Jen abych věděla, že už to na tebe přišlo +rozesměje se, až jí zaslzí oči, když si to představí+ Jason... super, vlkodlaky mám ráda.

[Jean-Claude]

To až někdy příště...*cuknou mu koutky na to "přiučení"* přece si nevystřílím všechny náboje hned první večer... oui, osobně si na počet dobrovolných dárců nemohu stěžovat...*uculí se* to se zeptej nějakého závisláka, co je na tom baví...ale jsou i víc..krvelačnější možnosti...záleží na každém upírovi, jestli bude chtít, aby se ti to líbilo, nebo ne...*jen se pousměje té otázce, kterou is přečte v jejích očích* opravdu si myslíš, že bych nepoznal, že mám ve svém podniku cizího vlka, notabene takového, se kterým už jsem měl tu možnost se setkat? a co se týče drbů, kdo s kým sem dochází...*jen mávne rukou a musí se taky smát* něco dramatického vymyslím...abys to měla jednoznačné...*zatváří se skoro samaritánsky, ale oči ho zrazují* hm..sleduji, že je oblíbený...ale...kdo by si ho neoblíbil..vlčka..*a přes úsměv se zadívá přísněji* ale tenhle je můj...a musím tě varovat, že se nerad dělím...majetnickost je má slabina v tomhle případě...*pokrčí rameny, že co už má dělat*

[Styx]

Ty myslíš, že bude nějaké příště? +mrkne po něm očkem+ Nevím, nevím, jestli ještě někdy najdu odvahu povídat si s tebou. Teď překonávám své zábrany jen díky tomuhle skvělému vínu +přiloží si sklenku ke rtům a napije se, přitom ho zvědavě pozoruje+ Hm... stojí na tebe dlouhé fronty ochotných dárců krve, nemáš žádné přirozené nepřátele, v žebříčku moci stojíš na nejvyšším stupínku... to vypadá na hodně dlouhý život. Popravdě, nevím, jestli je to výhoda.. žít tisíc let +usměje se rozverně+ Mimochodem... který způsob se ti víc líbí... když oběť trpí nebo si to užívá +zamyšleně si zastrčí neposlušný pramen vlasů za ucho+ Ne, to ne, vůbec nepochybuji, že bys to jako nejvyšší upír nepoznal. Jen mě spíš překvapilo, že si tak pozorně všímáš každého hosta, který přijde na představení. Proč je ovládáš... je to trest... nebo jenom rozmar? +hodně se snaží, aby zněla lhostejně a JC na ní nepoznal, jak moc ji to zajímá. Zamaskuje to tím, že si labužnicky pochutnává na typické francouzské slané palačince se šunkou, sýrem a žampiony+ Tak na to jsem opravdu zvědavá +zavlní obočím+ Ještě nikdy jsem neviděla upíra za úsvitu, a myslím, že už ani nikdy neuvidím. Jsem ti vděčná, že mi to dovolíš +udělá si pohodlí, aby měla na něj lepší výhled+ Neboj se, já ti ho neukousnu, to bych si nedovolila. Je přece tvůj +Jason, samozřejmě+ Mně by se například taky nelíbilo dělit se s tebou o mého vlka +koukne na něj zkoumavě, jestli pochopil její narážku+

[Jean-Claude]

Tak?Nu, provozuji podnik s barem...*usměje se potutelně* tam se lahvinka vždy najde...*nepatrně mu cuknou koutky* oui, s tou frontou jsi se docela trefila...ale jinak..přizrozené nepřátele ne, ale nepřirozených..nebo lépe řečeno nadpřirozených by se našla docela hezká hromádka...*pokrčí rameny*a na nejvyšším...pouze tady, na tomhle místě*připustí*ale to jste si mě zvolili...*uculí se na ni a kývne bradou ke koruně na polštářku ve vitríně opodál* dlouhý život...nestěžuji si. Ale jak správně tušíš, má to i nevýhody.Který způsob? *zajiskří mu v očích* mou doménou je radost a touha, chtíč...*a když ty slova tak měkce vyslovuje, halí ji jejich zvuk do sametu a rozehřívá kůži zevnitř* To, že si mě někdo natolik..pustí k tělu, to vše razantně zvyšuje...*mrkne na ni* možná proto jsou tady ty fronty..*tiše se zasměje a ten zvuk jí odfoukne z těla ty motýlí křidélka jako letní vánek* ne..každého opravdu ne...jednak máme příliš hostí a ne všichni mě zajímají...*poznamená docela upřímně* ovládám, proč..protože je to má dovednost... je to, jako bych se tě zeptal, proč kouzlíš? Taky z rozmaru?*tváří se pořád stejně ale přece jen se jí drobné zoubky moci zakousnou do kůže* zavolám si je, když je potřebuji, nikho tady ve sklepech mezi prázdnými lahvemi nedržím po celou dobu jako otroky...zeptej se Jasona, jestli mu je tady zle...za chvíli je tady.*dodá, ačkoliv telefon opodál nezvedl a zkoumavě se na ni zadívá*chápu...jen myslím, že ty.."vlastníš" svého vlka poněkud jiným způsobem..a pouta mezi vámi jsou rovněž jiného rázu...*usměje se* Jason je mé pomme de sang, ne můj milenec.

(kurnik, dala bych si slanou palačinku:p)

[Styx]

Tvůj bar znám docela důvěrně. Ale... nevím, jestli je rozumné popíjet v něm na kuráž. Někdy člověk ani nepostřehne, že najednou ztrácí zábrany. Nebo máš všechno a všechny pod kontrolou? +uculuje se šelmovsky a pak se mu s úsměvem pokorně ukloní+ A jak si užíváte císařské vlády, Vaše Výsosti? Chystáte pro své věrné poddané nějaké překvapení? +vyzvídá, ale ztichne, když ucítí, že ji halí do objetí něco neviditelného, ale přesto téměř hmatatelného. Poddává se tomu, nebrání se, protože ji to příjemně rozechvívá. Ostatně, tohle jí přece nemůže nijak ublížit. Ledaže by se na to dalo silně navyknout+ Takový zvláštní příjemný pocit... +zavrní si pro sebe spokojeně+ Eh... nechtěla bych stát v té frontě na tebe. Člověk by se lehce stal závislákem +ušklíbne se, když všechno zase rázem pomine+ Omlouvám se, nemyslela jsem tím, že bys je někde ve sklepení držel na řetězu. Jen jsem chtěla vědět, co to obnáší dělat si s nimi, co se ti zlíbí a ovládat je, aby ti plnili každé přání +uvede to na pravou míru+ Vlastně... přiznám se... zajímám se o to jen proto, že mám strach o toho svého vlka. Chtěla jsem si být jistá, že mu nic nehrozí +vyleze to z ní nakonec, když vidí, že JC nepochopil tu její narážku o dělení se+ Nepotřebuji se na to ptát Jasona. Vidím přece, jak vždycky vypadá navýsost spokojeně, takže mu asi ve tvých službách nic nechybí. Tak mě napadá... všichni tví podřízení vypadají spokojeně. To jsi vážně tak skvělý šéf? +zahihňá se a pak zase s vážnější tváří dodá+ Ale hlavně věřím tobě, že se dokážeš postarat o svoje lidi... o svůj lid. Copak bych tě jinak volila za císaře, kdybych o tobě pochybovala? +mrkne na něj se smíchem+

[Jean-Claude]

Plnými doušky...*usměje se* a pokud mám nějaké překvapení, přece je neprozradím, to by už pak překvapením nebylo...*oplatí ji úsměv* nemůžu ti slíbit nic určitého..nejsem vědma... ale i když je tvůj vlk pozoruhodný, mám v možnostech jiné, a neber to zle, pro mě schopnější. Vyrozuměl jsem, že jediné přeměny je schopen pouze za úplňku a možná i proto je fyzicky slabší, než mí vlci. *pokrčí nedbale rameny* ale zase je to čaroděj...*na chvíli se nad tím zaujatě zamyslí, že by měl v moci kouzelníka, ale jak se na ni podívá, tak se musí usmát* ne, kdybych potřeboval čaroděje, tak se mám taky kam obrátit..*na chvíli se odmlčí* asi ano, říkají to..někteří...*připustí*dokážu ocenit ty, kteří jsou mi věrní..ti co nejsou...*nedokončí a rozesměje se* ne, asi bys to neudělala..*sjede si ji hodnotícím pohledem, že na pochybovačnou moc nevypadá* ale skutečně, na prvním místě jsou mi lidé*máchne rukou* tedy..já a mí lidé..egoisticky to přiznám*směje se a na chvíli se pak odmlčí, za okamžik někdo ťukne na dveře a vejde, tak se trochu omluvně zadívá na Styx, že slunce nezastaví*

[Jason]

*strčí hlavu opatrně do dveří a pak vhupne do místnosti celý, ve své oblíbené kůži a s úsměvem se rozhlídne a když mu J-C prozradí, proč ho volal, vyculí se ještě víc na Styx* doprovod k vašim službám, madam...*vysekne jí rozpustile poklonu* aby vás po cestě ven nic neposvačilo...i když většina žíznivých už je pod zemí...*pak se zasekne, co to z něj vypadlo, malinko se přikrčí a opatrně jukne po J-C, ale ten mu jen líně zahrozí z pohovky*

[Styx]

Ty tajnůstkáři, mohl jsi aspoň naznačit, na co se můžeme těšit. Ale jak tě znám, určitě to nebude nic obyčejného +zamrká na něj s úsměvem+ Tak to mě vysloveně těší, že můj vlk nesplňuje tvé náročné požadavky +vydechne s velkou úlevou, že na něj nebude mít JC spadeno, ale opět přestane dýchat, když vidí ten zamyšlený upírův výraz při lákavé zmínce o podrobeném čarodějovi. Naštěstí trvá jen pár vteřin, jinak by se asi udusila. Když to Jean-Claude zavrhne jako nereálné, nebo možná nezajímavé, musí slyšet, jak obrovský kámen jí spadl ze srdce+ Moc děkuji, jsem tvým dlužníkem. Třeba ti dám zase hlas při příštích volbách +ušklíbne se pobaveně. Pak otočí hlavu ke dveřím a usměje se na Jasona, který zrovna vešel+ Tak takový doprovod si nechám líbit. Opravdu nemíním někomu tady posloužit jako sladký dezert před spaním +mrkne na oba vesele. Zvedne se a přistoupí k upírovi+ Takže už se čas naplnil... skoro bych řekla, že mi je to líto +pokrčí smířeně rameny+ Jean-Claude... chci ti poděkovat za opravdu výjimečný večer. Moc dobře jsem se bavila a jsem ráda, žes mi poodkryl některá svá tajemství. Je to pro mne velká čest +ukloní se mu pohybem hlavy+ Jen doufám, že to přežiju +zasměje se, myslí to z legrace+

[Jean-Claude]

(lach, se lekne, jestmi mu padají Slasti na hlavu, že slyší šutry lítat)

Ach, třeba....*usměje se* už to tak je...nekompromisní zavírací doba..*cuknou mu koutky a taky se zvedne* potěšení bylo na mé straně, drahá Styx..*kývne* o to víc, pokud jsi se bavila...ale víš, co se říká..v nejlepším přestat*rozesměje se* non, nemyslím, že bys musela za to, co za dnešek víš, zemřít....*mrkne na ni vesele* máš mé slovo...*na okamžik pohlédne kamsi za stěny klubu, kde lze tušit východ (škoda, že není muslim, takový hezký kompas v hlavě)* musím jít...*nahne se a na rozloučenou ji opět vtiskne lehký polibek na tvář, jeho moc ji naposledy přitom jemně obejme místo jeho paží a pak je najednou pryč, zbyde jí po něm jen vůně kolínské, jako by se rozplynul ve vzduchu*