Zákulisí

[Styx]

(lách, kdy si potykali?:D)

+cítí na sobě jeho pohled a silou vůle odolá tomu, aby se na něj podívala. Tu radost mu neudělá, aby vyčetl z jejích očí nejistotu+ Ano +špitne na ten hrob+ Ale měla jsem to očekávat v tomto prostředí. Tedy... počítala jsem s tím... přesto je to... tísnivé +obejme se pažemi, jako by jí bylo chladno+ Jsem zvyklá, že je kolem mě pořád hlučno a veselo. Ale to bude tady brzy taky... že? +koukne po něm tázavě+ Ehm... co by mohlo z tohoto hrobového ticha uniknout až ven? +zeptá se opatrně a hlavou jí bleskne pár možností, až jí z toho lehce zamrazí+ O čem se můžou upíři mezi sebou hádat? +pousměje se a tvář se jí rozjasní při představě upírů, hašteřících se o lepší rakev. Poznamenat, že i upír je jen člověk by bylo krajně nevhodné+ Díky za upozornění, pokusím se na ně psychicky připravit +zasměje se, ale i přes poněkud vynucený úsměv je na ni poznat, že v ní vítězí zvědavost nad strachem. Vejde za ním do místnosti, našlapuje ostražitě jako lvice na lovu, netuší, co ji tady čeká. Jak zahlédne skupinku osob, které zná z vystoupení, mávne k nim rukou. Klouže zrakem z jednoho na druhého a dává si dobrý pozor, aby nezavadila o jejich přímý pohled. Cítí, jak se jí z té nadmíry energie v místnosti otírá o kůži neviditelné něco, co nedokáže popsat. Pociťuje to celou dobu, co je v blízkosti Jeana-Claudea, teď je to ale daleko intenzivnější. Trochu nejistě přistoupí k Robertovi, který je jí z nich tak nějak nejvíc sympatický a podá mu ruku+ Dobrý večer. Já jsem Styx +považuje za slušné se představit, když přijde někam mezi „lidi“+ Jsem moc ráda, že vás poznávám osobně +usměje se a pak podá ruku i Therese. Nakonec přejde k Aubreymu a při seznamování sklání hlavu na prsa a sleduje špičky jeho bot, výš zvednout hlavu se neodváží. Pak přijme místo, které jí Jean-Claude nabídne a neubrání se úsměvu, jak si Nejvyšší potrpí na kázeň svých podřízených+ Máte silnou autoritu, to se jen tak nevidí +pokývá uznale hlavou+

[Robert]

*s úsměvem se zvedne a lehce stiskne podávanou ruku* Robert...potěšení na mé straně...*koutkem oka vidí Aubreyho, jak si tam něco mrmle v rohu o patolízalství, tak se k ní malinko nakloní a dodá tišeji* některé asi píchaly do zadku celý den hřebíky z rakve...*zavrtí hlavou, pustí ji ruku a zase se usadí na místo*

[Theresa]

*když se tedy představuje, tak se ladně zvedne a překlape ke kraji provizorního poodia ke Styx, pilník si strčí do výstřihu a podá ji pěstěnou ručku* no výborně, aspoň tady v tom..zvěřinci..nebudu sama žena...*usměje se zářivě, trochu tak, aby to J-C viděl, že je hodná*

[Aubrey]

*shlíží na ni se svým typickým arogantním úsměvem na tváři, ten tam má standardně pro všechny asi natrvalo, takže žádný div...z jeho dlaně ji jeho zbytková energie studeně kouše do ruky, jako by se chytla namrzlého zábradlí, ačkoliv dlaň má teplou...už papal*musíte být vzácná návštěva, když jste se dostala až sem..vcelku..*neodpustí si poznámku energickým sytým hlasem, který ale postrádá, stejně jako u Theresy, onu živou schopnost doteku, jakou hýří oba Vyšší a v malé míře taky Robert...*

[Jean-Claude]

(ha, to říkám, si schízy dělají, co chtějí...opraveno, si hajzlík nebude dovolovat:D)

no..to bude..živo a hlučno možná až moc..*poznamená ještě než vejdou* tak...odtud ani moc neunikne, spíš vynášíme...ale nerad obtěžuji zákulisními..záležitostmi návštěvníky klubu...*mrkne na ni a zatímco se seznamuje si vezme papíry od Roberta, sám se usadí do židle, vedle Styx, takže ji jeho přítomnost nenápadně chrání od "zlobení" ostatních...když se Styx usadí, jen se usměje na to uznání*a to někteří tvrdí, že jsem jsem příliš slabý, abych si udržel pořádek...což mi připomíná...*odloží papíry a koukne po Robertovi, aby mu něco vysvětlil, ale jeho nádech přeruší klapnutí dveří, do kterých spěšně vpadne Phillip* no výborně...jsme rádi, že jsi nás poctil návštěvou, Phillipe..*přimhouří na závisláka oči, ale jinak se ze své pohodlné pozice ani nepohne*

[Phillip]

ehmpff...*zarazí se na místě, po pažích mu přeběhne husí kůže a zabodne pohled dolů, jak uhýbá pohledu Nejvyššího, popřemýšlí, jestli se nemá rozpustit a vsáknout do podlahy* omlouvám se...*nakonec zvedne hlavu a spěšně dojde k nim, po cestě si stahuje ještě vlhké vlasy do culíku, pak mu pohled sjede z J-C vedle na Styx, v hlavě se mu roztočí kolečka, nakonec k ní přijde, aby se představil (sice byl u ní loni na plese...ale tak..)* Phillip...*usměje se takových trochu chlapeckým způsobem. Pak se rozhlídne, kdo tam všechno je a neomylně zamíří na opačný konec, než je Aubrey*

[Aubrey]

začínám si tady připadat jako na rautu..*zasvítí mu oči, když vejde Phill, o to víc, když se od něj drží co nejdál*

[yohannka]

(lach na rautu! Onje prostě vtipnej! A už mizim...)

[Manori]

(lach, njn. Aubrey:D)

[Styx]

+stiskne Robertovi ruku a při jeho vtipné poznámce o Aubreym se tlumeně zasměje, diplomaticky se však vyvaruje pohledu k osobě, které se to týká. Tak trochu začíná chápat, kvůli čemu tady vznikají místní spory. Když jí Theresa podá ruku, neodpustí si, aby jí nepochválila pěstěné ruce+ Pěkné nehty +řekne uznale, holt profesionální deformace ze salonu krásy. Z Aubreyho mrtvolně studeného stisku ruky jí přes paži pronikne do celého těla ledová smršť, až ji začnou zábst nohy. Na okamžik zvedne hlavu, aby pohlédla Aubreymu do tváře, jeho arogantní úsměv ji však nerozhodí, naopak mu jej oplatí svým zářivě milým, aby viděl, že se z něj hned tak nerozklepe. Nicméně její hrdinství je do značné míry zaštítěno přítomností Jeana-Claudea+ Jestli vzácná, to nevím, ale i když jsem se dostala sem dovnitř celá, necítím se jako pizza, kterou vám donesou až do domu a do které se s chutí zakousnete +usměje se na něj a než zase sklopí zrak, na vteřinu se mu podívá do očí, nemůže si pomoct. Přisedne si k Jean-Claudeovi a sleduje jeho pohybující se smyslné rty+ Jen bláhový člověk může říct něco takového. Dnes to není zdaleka poprvé, co jsem si všimla, že mezi vašimi zaměstnanci budíte respekt a autoritu. Ostatně... nejenom mezi nimi... +dodá s úsměvem. Při příchodu Phillipa otočí prudce hlavu ke dveřím, pomyslí si trochu naštvaně, že už by se měla přestat chovat jako vyplašená laň. Když se jí Phillip představuje, zůstane sedět a oslnivě se na něj usměje+ Styx +řekne krátce a nevtíravě sleduje jeho nadpozemsky krásnou tvář. Až k ní se donese Aubreyho duchaplná poznámka o rautu a neubrání se pobavenému úsměvu+ Váš kolega má smysl pro humor... kdo by to do něj řekl +nakloní se k Jean-Claudeovi+ Doufám, že mu během zkoušky nevyhládne.