Pokoj č.8

[Wenai Lafayette]

+ušklíbne se+ Myslíte, že nemám dost peněz? +nastaví se jak chce a nechá se vyblejsknout, pak si veme župan a usměje se na něj+ Dobře, udělejte obojí. Zítra? Skvěle, pošlete mi je sem, prosím.

[Bruno Duvenblejt]

Ušklíbne se. Radši si vše pro jistotu ověřuji. Přikývne. Pošlu vám je hned zítra. Máte ještě na mne nějaké přání? Čeká.

[Wenai Lafayette]

Hmmm +zamyslí se+ Ne, myslím, že ne. Kdyby mě něco napadlo, tak vám zavolám.

[Bruno Duvenblejt]

Sbalí si fidlátka, nacpe vše do brašny a má se k odchodu. Zítra to tady máte. A peníze mi pošlete na účet, ne do redakce. Naškrábe jí číslo účtu. Tak nashle, madam. Rozloučí se a vypadne.

[Wenai Lafayette]

Nashle. +zavře na ním dveře+

[Richard Prewett]

+Ozve se klepání na dveře.+

(dnes tu už nebudu, ale zítra to napravím)

[Wenai Lafayette]

+přijde mu otevřít va nátělníku a starých potrhaných jeansech+ Ahoj. +usměje se+ Pojď dál, co tě přivádí do mého skromného příbytku?

[Richard Prewett]

+Obě ruce má schované za zády a potutelně se usmívá. Nejdřív vystrčí jednu, v které drží červenou růži.+ Krásny Valentýn, Wenai. +řekne se zářivým úsměv. Ukáže i druhou ruku a v ní má dvě přilby z třicátých let. Jednu jí nasadí na hlavu a usmívá se jako sluníčko.+ Přistane ti.

[Wenai Lafayette]

+nejdřív se na něj zmateně podívá a pak se začne zářivě usmívat a vezme si od něj růži+ Páni, víš, že jsi první kdo mi kdy přeje k Valentýnovi? +dá mu pořádnou pusu+ Děkuju. +strčí růži do vázy+ A co budem dělat s tímhle? +klepne si na helmu, co má na hlavě a mrkne na něj+ Nějaký dobrodružství? +oči jí zazáří+

[Richard Prewett]

Samozřejmě. +mrkne na ni vesele.+ A to velice vzrušující. +Nasadí si druhou helmu. Z kapsy vytáhne takové ty letecké brýle z dávných časů letecké minulosti.+ Budeš potřebovat ještě teplou bundu a tohle. +podá jí brýle a sám si nasadí druhé. Vypadá v nich hodně vtipně, ale o tom ví. Tak se o to víc šibalsky usmívá.+ Jo...a ještě klíčky od tvého Bentleyho. +prohodí jakoby jen tak mimochodem.+