Bar - balkon

[Ares]

Becca: To byla výhoda starých časů. Špinavou práci za tebe udělal někdo jiný, dokonce rád a ještě se ti přišel poklonit a donesl oběti. Zasní se. Na Olympu by se ti určitě líbilo. Tam bys se spánkem problém neměla...i když. Zarazí se. No možná trochu přeháním. Ale jo. V dnešní době, co si neuděláš sám... nedořekne. Místo toho si opět upije z flašky.
No, no...nemusíš se na mě hned tak mračit, Rebecco. Já jsem předci nic takového neřekl. I když netvrdím, že láska je něco, co bych nevím jak provozoval. Dá si další hlt z láhve a potom ji radši odloží. Já, například, bych auto zvedl bez větších obtíží a nejsem ani zadaný a už vůbec ne vyšinutý. nakloní se přes pult blíž k ní a svůdně se na ni usměje. Málo koukáš kolem sebe.

[Rebecca Altamirano]

Ares: jo, doba to určitě nebyla špatná...lidi byli tak nějak...pokornější, nebo jak bych to nazvala. Zamyslí se.
Trochu překvapeně se něj zadívá. To máš pravdu... A nebo se nedívám málo, ale třeba jen ne, tak vysoko. Zadívá se mu do očí, na rtech slabý úsměv. Aniž by o tom nějak víc přemýšlela, natáhne ruku a konečky prstů se zlehka dotkne jeho tváře. Pak, jakoby si to uvědomila, ji rychle stáhne. Ale třeba se teď budu dívat líp... Pousměje se a zadívá se do své sklenky. Asi by měla začít trochu brzdit:P

[Ares]

Becca: Ani bych neřekl, že pokornější. Lidé se ve skutečnosti moc nezměnili. Tehdy....víc věřili. Nejenom v bohy, ale všeobecně. Ve světě bylo tehdy víc zázraků. Řekne tiše a tak trochu posmutněle se usměje (ani on by už tuším neměl pít, kecá nesmysly...). Hned se ale vzpamatuje a opět se tváří normálně.
Teď už není třeba hledět příliš vysoko, ze svého trónu jsem slítl už dávno. Řekne ironicky a nevesele se při tom ušklíbne.
Jeho svůdný úsměv mu jaksi zamrzne na rtech, když se ho nečekaně dotkne Beccina ruka. Nejspíš čekal, že ho za ty řeči něčím praští, no tohle ho překvapí....mile, ale jeho výraz o něco zvážní. Možná kdyby Becca nekoukla do své sklenky, byl by to on, kdo by první uhnul pohledem.
Odkašle si trochu a hned se opět vzpamatuje. Chceš ještě dolít? zeptá se jakoby nic.

[Memory]

Ares: "Možno si to zapamätám a v budúcnosti vám už skutočne nepomôžem." zamračí sa a položí na pult dopitý pohár.

Becca: "Tak to bude najlepšie." pokrčí ramená. "To ma vobec neprekvapuje." vyhlási s úsmevom. "Mám pocit, že ak tu doma nemá niekto aspoň meč, je úplne mimo. Vážne?" prekvapene nadvihne obočie. "Kris sa mi o tom zatiaľ nezmienil." pokrúti hlavou. "Mám pocit, že v poslednom čase ho ani nevídam. Neustále rieši niečo...vraj ohľadom práce." zamyslí sa. "Zaujímalo by ma, kedy mi to chcel povedať." (lach, je to v tipné, keď ti viazne medzischízová komunikácia...) "Možno ho tam niekedy dotiahnem." prikývne s úsmevom.

Chvíľu pozerá na Beccu a Aresa, ako sa bavia, potom len nadvihne obočie a malinko sama pre seba pokrčí plecia. "No." postaví sa trochu neisto a radšej sa zachytí stoličky, aby sebou neflákla. "Myslím, že na dnešný večer som už toho popila dosť. Rada som ťa videla, Becca." usmeje sa na ňu, potom sa vážne pozrie na Aresa. "Mali by ste prísť na kontrolu.... Ale asi nemá veľký zmysel vám to hovoriť." zamračí sa. Zaplatí a dá mu aj nejaké sprepitné. Ešte raz kývne Becce na pozdrav a vytratí sa von, kde na ňu čaká limuzína, ktorá ju dovezie domov.

[Nesmrtelný]

No tak já osobně nezmám ženu co by se nechtěla nechat rozmazlovat.* usmívá se nervozita z ní už úplně spadla* Jenže co ti budu povídat, někteří muži jsou nepoučitelní. To se z historie vyčíst taky dá *dobýrá si ho,ale doufá,že si tonevezme osobně*

+Pohrává si se sklenkou+ Muži? To se ti myslím zdá, protože po většinu lidské historie vládl na planetě patriarchát. Proto mohli být nepoučitelní muži, přitom já vím že ženy jsou, bez urážky, stejně nepoučitelné +zvesela se usměje+ Už jen to že stále dokola věří v to že muže poučí svědčí o jejich vlastní nepoučitelnosti +opře si loket o hranu stolu a bradu o ruku+ Čím bys chtěla abych tě rozmazloval? Drahými dárky nebo něhou?

[Rebecca Altamirano]

Memory: no jo, lidi jsou to holt zatížení na zbraně...ale já si nestěžuju, aspoň jdou kšefty. Zasměje se. Jaj, tak to jsem zas něco práskla. Zatváří se provinile. Ale určitě by ti o tom řekl, až by se objevila vhodná chvíle. Mrkne na ni s úsměvem. (heh to mi povídej, ona hlavně většina mých schíz se míjí i v časoprostoru:D)
I já tebe ráda viděla, tak až budeš mít čas, přijď do Guns a nějak to pořešíme. Usměje se na ni. A...nechceš doprovodit ven? Nabídne starostlivě, když si všimne jejího trochu nejistého kroku.

Ares: hmm, to máš pravdu. Ale na druhou stranu, já mám ze všech nejmíň co říkat...jediné v co věřím, jsou mé schopnosti. Pokrčí rameny a protože pořád zkoumá svou prázdnou skleničku, nevšimne si výrazu jeho tváře. Když zase vzhlédne, je to pryč. Jo, díky. Ještě si dám. Usměje se a přisune mu skleničku.

[Ares]

Memory: Opravdu si to s tím odnášením nerozmyslíte, slečno? Abyste nakonec v té vaši nemocnici neskončila sama. Tu druhou větu si řekne spíš jen tak pro sebe, ale beztak ho už Memory neslyší. Tak jen vezme peníze a uklidí je do kasy. Prázdnou skleničku hodí do dřezu (nebo myčky?).

Becca: Nalije jí. Teď už se opravdu tváří zcela normálně. Trochu se zamračí, když na ní opět koukne. Chceš říct, že opravdu nevěříš v nic kromě sebe? Pokroutí hlavou. Tomu zas nevěřím já. Každý v něco věří, mimo sebe samozřejmě.

[Samantha Wood]

Nesmrtelný:
*Poslouchá jeho teorii a pak už se začne strácet* Víš co si myslím? Že ženy a muži si nemají co vyčítat.*řekne a usmívá se* Ale nesmíš nikomu říct, že jsem to přiznala*řekne zvesela,ale pak zváží a zamyslí se vážně nad jeho otázkou*Myslím, že u muže hledám lásku a něhu,ale sem tam nějaký dáreček není k zahození *snaží se nebýt nervozní z toho jak na ní kouká.Není si jistá,ale asi kouká trochu jinak. Jako by ho odpověd opravdu zajímala* A co ty čekáš od své partnerky?

[Rebecca Altamirano]

Ares: Zamyšleně se na něj zadívá, opravdu poctivě přemýšlí nad tím, v co věří. Věřím...v budoucnost. Věřím svým přátelům. A ještě nedávno jsem věřila, že jsem našla někoho, s kým budu sdílet část svého nesmrtelného života. Povzdychne si, ale v zápětí potřese znechuceně hlavou. Už zase začínám, asi bych měla přestat chlastat. Zamračí se na skleničku, ale z ruky ji nedá. Naopak, zvedne ji ke rtům a upije. A v co věříš ty? Čemu může věřit bůh války? Zadívá se na něj zkoumavě.

[Ares]

Becca: Ne, naopak. Pokroutí hlavou. Teď by to chtělo ještě jednu flašku a pořádně se opít. Koukne na hodinky. Snad bych to tady mohl pro dnešek zabalit. Co bys řekla tomu, kdybychom šli…. na chvíli se zarazí. …třeba někam do hospody. Dokončí. Nechce totiž, aby si hned Becca myslela, že ji chce někam zatáhnout. Velmi dobře totiž ví, co si o něm místní myslí.
Zarazí se, pak se mírně ušklíbne. No tak teď jsem se dostal sám. Čemu může věřit sesazený bůh války…. Tomu, že se to třeba jednoho dne opět obrátí a on bude sedět znovu na svém trůnu. řekne s mírným úsměvem, ale ve skutečnosti to není tak úplně pravda.