Hlavní salon - podium

[Lanevra]

°Drapne Neferet za ruku dřív než se stačí upíra dotknout a trochu zavrčí. Jen malinko, bezděčně a trochu vyděšeně. Přitáhne si obě její ruce k sobě a sevře je ve svým ve stisku který nejde jen tak překonet, ale nebolí. Zabloudí k muži pohledem a sleduje ho. Trochu ostražitě, trochu potěšeně nad jeho krásou+

[Spike]

+Sleduje Aubreyho s jistým zalíbením i ostražitostí. Zároveň se snaží trochu uklidnit rozechvělou Neferet tím že jí začne hadit po zádech+

[yohannka]

+málem si sedí na rukách, aby je nenatahovala, ale má tak nějak najednou žíízeň.. tak rychle chmatne po sklince co si donesla a ucucává pití+

[Aubrey]

*znovu se rozhlédne a přesune se od jednoho stolku k druhému, v šeru zaostří a v očích mu zajiskří, když najde toho, koho hledal...postupně přejde sálem, čím dále je od "bezpečí své iluze" tím se zvuk zesiluje a zostřuje v rytmický dusot, který nabývá jiného významu než měl prve....to už je Aubrey vzadu u stolků, kde si neomylně najde yohannku u jejího stolečku...zastaví se u ní, ruce opřené na desce stolku, mezi kterýma ve sklenici zavíří loďka jako v bouři...pak se usměje, jediným úskokem překoná vzdálenost mezi nimi... a naprosto překvapivě si k ní klekne a natáhne k ní ruku...dřív ale než se jí stihne byť jen dotknout, dusot zesílí do ostrého cvalu a přes již rozmlženou iluzi města se přežene jezdec na koni....Aubrey sebou instinktivně cukne a vrací se bleskově zpátky do bezpečí podia, pronásledován lovcem, který se blíží, od kopyt odstřikují spršky hlíny a kamení, ve vzduchu je cítit jemný prach z dávné stepní stezky, který se za ním víří*


*Aubrey je rychlý, ale jezdec s mečem v ruce je rychlejší a každým skokem silného oře se blíží...diváci skoro mohou cítit třesoucí se zemi pod kopyty, odfrkávání nozder, zpěněnou srst a tvrdost kovu meče, který lovec svírá*

[Rebecca Altamirano]

Když sejde dolů a všimne si, že je Aubrey mimo podium, zůstane stát ve stínu a počká až se vydá zpět, pak tiše vklouzne k jednomu ze stolků a zabere se do vystoupení. Chloupky se jí ježí podstatně víc, než dřív, protože si až příliš uvědomuje, že je neozbrojená.

[Samantha Wood]

*visí očima na tančícím muži a pozoruje jeho cestu mezi stolky. Vypadá jako lovec co si vyhlídl kořist, bleskne jí hlavou. V zápětí ovšem vydechne překvapením, jak rychle se z lovce stala stvaná zvěř*

[Neferet]

+trošku se uklidní, když na zádech ucítí křoužící dlaň. dovolí si na chvilku zavřít oči a ponoří se do vjemů, které jezdec na koni vyvolává, jakoby jí to něco připomínalo a vítala tak něco známého, přitom ale stále vnímajíc Spikeovu dlaň na zádech+

[yohannka]

+no jak se u ní aubrey zastaví, tak si říká, že třeba usla a zdá se jí to.. ale zřejmě néé, tak hrozně zrudne.. ještě že je tam tma+ mh.. +pousměje se a trošku k němu packu natáhne, ale jak aubrey uskočí, tak sebou cukne, že se málem vecpe dovnitř do křesla a se zatajeným dechem a doslova očima navrch hlavy to sleduje+

[Winifred Burkle]

+jen tak tak si skousne ret, aby překvapením nevykřikla, když jí Lana chytí za ruku a přitáhne k sobě vytrhujíc jí tak z okouzlení. kouká na ni překvapeně a trošku zmateně. nakloní hlavu mírně na stranu zkoumajíc její výraz, na chvilku vnímajíc představení tak nějak okrajově+

[Robert]

*na podiu se z prašného víru vyloupne mužská ruka a natáhne se k běžícímu Aubreymu, který se jí neomylně chytí a nechá se vytáhnout nahoru...když prach zavíří stranou, objeví se i zbytek postavy, kterou je nečekaně mladší upír...strčí Aubreyho za sebe, svaly napjaté, takže spolu na okamžik tvoří dokonalé sousoší...natáhne ruku a v okamžiku, kdy se prsty dotkne nozder koně se iluze zavlní intenzivní temnou indigovou modří...*