Hlavní salon - podium

[Aubrey]

*po chvíli temnoty je to opět přenese jižněji...zasněžené pláně zmizí a s nimi i chlad sněhu a ledu...přesto zůstane v sále něco mrazivého..zároveň s ním se objeví další z iluzí, starobylé město, jeho čilý ruch na ulicích ve stínu mramorových antických chrámů*

*které svou mohutností jaksi připomínají, nakolik je člověk oproti nim maličký, zároveň však dodává jakýsi pocit jistoty, vědění osudu...vzduch je prosycen kořením z nedalekého trhu...z pulzující iluze vystoupí líně Aubrey, přejede si pohledem přítomné a s typickým arogantním úsměškem se i on dá do tance...dokud se zdržuje na podiu, nic zlověstného se neděje, jen se sálem po jeho stěnách šíří starodávné město se svými vůněmi, zvuky, tolik nezvyklými oproti dnešní době*

[Nesmrtelný]

+Teď se pousměje, docela upřímně, Aubrey nebo ne, v takovémhle prostředí se cítí jako doma. To je mu blízké a trochu v duchu doufá že tohle mu už nezkazí něčím strašlivím jako předešlé obrazy+

[Lanevra]

+Trochu se přichýlí k Fred, skoro si jí položí hlavu na rameno a fascinovaně kouká zejména na ty sloupi. Takové věcvi se jí odjakživa líbili.+

[Styx]

+antické stavby se jí jako milovnici historie moc líbí a užívá si tu pomíjivou iluzi, že je součástí dávné minulosti. Zkazí jí to až přítomnost Aubreyho, z kterého nemá dobrý pocit. Stáhne se dozadu a mimoděk se přitulí do bezpečí Remusovy náruče+

[Aubrey]

*ale ani on si nemíní nechat ujít možnost sejít dolů, jediným skokem se ocitne dole a s dravčím výrazem ve tváři pokračuje v tanci, pohybuje se od jednoho stolku k druhému a tam, kde dojde, zakousnou se do kůže přihlížejícím zoubky jeho moci, oproti iluzím zřetelené a varující, ačkoliv upír sám se chová předpisově a okouzlujícím šarmem zahrnuje každého ve svém dosahu...přesto někde pod tím vším číhá nebezpečí..spolu s tím, jak si Aubrey čím dál víc dovoluje a dostává se pokaždé k někomu o kousek blíž, až stačí jen natáhnout ruku, aby se ho mohli dotknout...u jednoho ze stolků nechá košili a hladká kůže přímo vybízí k pohlazení....trochu vyzývavě se rozhlédne, jestli si někdo troufne, ačkoliv někde v pozadí slabounce zazní rytmické údery, trochu podobné tlukotu srdce*

[Styx]

+nespouští z Aubreyho ostříží zrak a když se Aubrey ocitne kousek od jejich stolku a lascivně nabízí svou kůži k pohlazení, nedotkla by se ho, ani kdyby tady byla sama+

[Samantha Wood]

Nesmrtelný: *Za změnu scény je opravdu vděčná a trochu se uvolní.Pak jí dojde, drtí nesmrtelnému ruku a okamžitě přestane a omluvně se na něj usměje a zašeptá mu* Omlouvám se* Všimne si taky toho,že už není tak strnulý. Sama už zase sleduje muže,procházejícího mezi stolky a síla vyzařující z něj je odzbrojujicí*

[Neferet]

+bezděčně zakloní hlavu a sleduje vysoké sloupy, než od nich dokáže odtrhnout zrak, chvilku to trvá. nakonec stočí pohled zpět k Aubreymu. trošku se stáhne víc ke Spikeovi, nejen před jehličkami moci ale také kvůli snaze potlačit touhu se druhého upíra dotknout+

[Winifred Burkle]

+je okouzlená, něco takového nikdy nezažila, i když cítí přítomnost nebezpečí, je tak pohlcená do iluzí, že natáhne ruku, jako by se Aubreyho chtěla skutečně dotknout+

[Nesmrtelný]

Sam: +kývne a zase nasadí úsměv+ V pořádku +zamumlá aby jí ujistil že mu to nevadí a ruku jí dál nechá k dispozici. Sleduje jak muž prochází mezi stoly a vzhledem k tomu že se neděje nic nebezpečného opravdu se uvolní+