*chvíli se kolem přítomných pohybuje elegantními pohyby tanečníka, spolu s ním se šíří sálem klid a sametové bílé prázdno, které ukolébává trochu zrádně, jako když si unavený člověk chce trochu odpočinout v té měkké závěji prašanu...sníh nestudí, jen příjemně utlumuje...v tomto bodě se Robert mihne a zastaví se uprostřed podia...pohledem si sjede přítomné a s úsměvem, ve kterém problesknou špičáky poznamená* nenechte se ukolébat...*jeho hlas je příjemný na poslech, ale nedokáže se jim vnutit hmotně, jako J-C na začátku...spolu s jeho slovy bílá krajina změní malinko barvy*