Hlavní salon - podium

[Robert]

*chvíli se kolem přítomných pohybuje elegantními pohyby tanečníka, spolu s ním se šíří sálem klid a sametové bílé prázdno, které ukolébává trochu zrádně, jako když si unavený člověk chce trochu odpočinout v té měkké závěji prašanu...sníh nestudí, jen příjemně utlumuje...v tomto bodě se Robert mihne a zastaví se uprostřed podia...pohledem si sjede přítomné a s úsměvem, ve kterém problesknou špičáky poznamená* nenechte se ukolébat...*jeho hlas je příjemný na poslech, ale nedokáže se jim vnutit hmotně, jako J-C na začátku...spolu s jeho slovy bílá krajina změní malinko barvy*

[Lanevra]

+přehmátne si, popadne Fred druhou rukou a tu první jí položí kolem ramen. Olízne si rty a bezděky koukne na její pěkný krček, pak už jen sleduje muže na podiu v obětí sněhu. Trochu se zamračí nad tím jak se obraz změnil+

[Neferet]

+Spikeův polibek na spánek jí příjemně uklidní, je skvělé vědět, že je tam s ní. na tváři se jí objeví úsměv, když se objeví Robert. zkoumavě ho přejede pohledem od hlavy až k patě a zpět. nechává se lehce ukolébávat, takže není divu, že sebou při Robertových slovech trhne a trošku potichoučku zakňourá, když se všude objeví krev+

[Styx]

+přenese se do další iluze a pocítí chlad z té zimní krajinky. Trouchu se schoulí. Spočine zvědavým zrakem na Robertovi, ale moc ho neočumuje, kdyby ji náhodou Remus pozoroval. S úžasem a tak trochu i s obavou sleduje náhlou změnu scenérie, která jí - nechápe proč - připomíná krev+

[Robert]

*klidnou krajinou se prodlouží stíny nadcházející noci, sníh víří v divokém tanci větru..některé z vloček zabloudí až k divákům a usazují se na stolech a skleničkách, na kterých se objevují ledové kresby..i plachetničky uvnitř plují po hladině nehybně, jako by měly zmrzlé plachty...na podiu je stále Robert, nyní nehybný v světle měsíce...naposledy se rozhlédne po známé krajině a spolu s ní splyne i on s temnotou...sálem nicméně pulzuje opětovná přítomnost něčeho...staršího, než je Robert nebo Theresa...*

[yohannka]

+trochu se zamračí, zavrtí se v křesílku, protože se trocha bojí a sleduje dění+

[Samantha Wood]

Nesmrtelný: *Nechápe proč,ale pořád je napjatá, ikdyž z iluze čiší klid. Pak jí překvapí muž na podiu tím,že promluví a zároveň s jeho slovy se zbarví sníh doruda a ona trochu křečovitě stiskne jeho ruku když se začne šířit mezi návštěvníky zase něco temného*

[Styx]

+cítí, že tady někde něco, nebo někdo je a připraví se na jeho příchod+

[Winifred Burkle]

+má chuť se u Lany stulit, ale ovládne se a chuť zaplaší. nesmírně zaujatě sleduje měnící se scény před sebou a mírně se usměje, když si prohlédne muže, který ale bohužel zmizí+

[Nesmrtelný]

Sam: +Je plně soustředěný na tu iluzi a všechny prožitky, což se mu v koutečku kde ještě mysli myslí normálně vůbec nelíbí, takže sebou trochu škubne překvapením když mu tak křečovitě sevře ruku. Ovšem statečně sedí, necuká se a podporuje jí jak je může+