*když si všichni posedají, chvíli se neděje nic, jen malinko vjemy iluze zesílí a nechá diváctvo poněkud podusit...pak se přece jen zvuky nočního města utiší a i plachetnice ve sklenkách přestanou vířit a malinko vyblednou...podium ovšem zůstane prázdné...nakonec reflektory ozáří jeden ze stolků v sále, kde si hoví J-C, jakoby tam byl po celou dobu a tváří se lehce pobaveně*
Bonsoir, dámy a pánové...*ozve se a sametový hlas se rozhlehne do všech koutů sálu* vítejte na prvním vystoupení v novém roce. Dnes vás poněkud netradičně vítám z hlediště, napadlo mě, že si dnešní posezení uděláme více...soukromé....*a pod tím slůvkem se skrývá mnohem víc, než jen sezení společně v hledišti* doneslo se mi, že vystoupení jsou tím hlavním, co vyneslo slávu podniku a tím i mě....a proto bych chtěl dnes vám všem věnovat takový malý..dárek, jako poděkování za přízeň...*o ty přístupnější se jeho hlas otře jako teplá kožešina* ale co vám mohu ukázat, zde, ve světě různých kouzel? Něco přece....Dnešním tématem bude cesta do minulosti...minule jsme vám předvedli, že smrtí nic nekončí...dnes vás vezmeme do míst, které mohli mnozí z našich vidět a zažít... nebojte, nikde se neztratíte...jen možná poněkud...zapomenete...*poslední slova zazní už do tmy, jak reflektor pomalu pohasíná nad již prázdným křesílkem, kde před sekundou J-C seděl*
