Kancelář

[Angel]

+Opustí Spike v hale a jde do své pracovny. Tam se jednoduše posadí do tmy, jak to má ve zvyku a kouká před sebe. Po chvilce si zavře oči a začne meditovat, doslova a do písmene. Ponoří se do své mysli, kde se snaží klidnit Angeluse. Zároveň slyší jak si Neferet a Spike venku povídají i to jak odtáhne Nef tak daleko že tiše pronášeným slovům nerozumí a vnímá jen šumění jejich slov+

[Neferet]

+chvilku za dveřmi jen stojí, nabírá odvahu a taky neví jak začít. sice zaklepe, ale vůbec si není jistá, co by měla říct, jak se chovat, ale co by pro Spikea neudělala, když by chtěl mít Angela tady, sice to neřekl přímo, ale jí je to jasný. přešlapuje na místě a připadá si jako idiot+ Když si představim, že jsem mohla mít svatej klid, kdybych si dala záležet.... +mrmlá si tiše pro sebe a znovu zaklepe+

[Angel]

+Otevře oči, už když Neferet mluví sama k sobě a zamračí se na dveře. Nechce s ní mluvit, ale tuší že nemá na výběr. Narovná se v křesle, položí ruce na stůl a zamračí se+ Dále +řeken klidným hlasem+

[Neferet]

+útrpně zavře oči, když se Angel konečně ozve, nechce s ním mluvit, ale jaksi nemá moc na výběr, jednou či později bude muset a teď to aspoň může hodit na Spikea, vezme za kliku, otevře, vejde a zavře za sebou, když se rozhlédne jaksi jí dojde, že zavření dveří nebyl zrovna nejlepší nápad, když je tam najednou taková tma, ale nehodlá to měnit ani si stěžovat+ Omlouvám se, že ruším... +nenápadně se opře o zeď vedle dveří, nechce se jí moc dovnitř+ ...ale chtěla jsem se omluvit za to, jak jsem vtrhla do pokoje... +děkuje všem svatým který zná, že její hlas zní pevně a klidně+

[Angel]

+Mlčky si ji měří, on jí v matném světle prosakujícím kolem žaluzií vidí dokonale. Dlouho se ani nepohne než mírně skloní hlavu+ Nechci aby ses tu přenášela a používala magii, to už jsem ti řekl kdysi dost jasně +není znát jestli omluvu přijal nebo nepřijal, prostě jí jen vynadal za magii+

[Neferet]

+založí si ruce na prsou, jakýsi obranný reflex+ Nepoužívám tady magii, tak jak jsem slíbila. O přenášení nikdy řeč nebyla. +ohradí se klidným hlasem, prozatím klidným hlasem snažíc se držet tvář nečitelnou+ Pokud nechceš, abych se sem přemisťovala stačí slušně požádat. Pokud tady zůstaneš. Stejně bude nějakou dobu trvat, než toho budu zase schopná. +poslední větu řekne spíš tiše sama pro sebe+

[Angel]

+Vstane, pomalu, ale dramaticky+ Ale nepovídej? Tak přenášení není magie? Jistěže ne, je to jenom přenos atomů pomocí geomagnetických vln +zavrčí pohrdavým hlasem+ Když jsem řekl žádná magie, myslel jsem všechny jeho formy +obejde stůl+ Tohel je můj dům, když budu chtít zůstat, když ne, tak ne.

[Neferet]

+s ohledem na to, že skoro nevidí, jí jeho dramatičnost trošku unikne+ Vážně? Tak to jsi zapomněl nějak zmínit. Pokud si dobře vzpomínám tak ti ty geo-něco vlny předtím nevadili a to, že se tu objevovaly docela často. +naráží na to, že se sem přemistovala hodněkrát a nikdy jí na to nic neřekl, pořád se chová klidně i s jakýmsi respektem, ale zdá se že trošku vystrkuje růžky, tohle jí naštvalo, nepřišla se sem hádat+

[Angel]

Nebudu se s tebou hádat. nestojíš za to +mávne rukou skoro znechuceně+ Jdi pryč +vykáže ji z kanceláře jakoby byla nějaká služka+ Jdi si za Spikem, užívejte si a mě nech napokoji. Nechci s tebou mít už nikdy nic společnýho +zní to spíše unaveně, než naštvaně. Zatím+

[Neferet]

+zabolelo to a to hodně, semkne rty, aby se ovládla, i když to ovládání jí moc nejde+ Fajn, protože jsem se nepřišla hádat. +odvětí a nepříjemně klidným hlasem+ Vlastně jsem přišla, abych ti řekla, že se kvůli mojí přítomnosti nemusíš stěhovat. Že se ti budu s radostí, co nejvíc to půjde vyhýbat. +odlepí se od zdi+ Nemusíš mít strach, když se tomu budu moct vyhnout, nepolezu ti na oči. +až nepříjemně klidná, otočí se na podpadku a otevře dveře, aby mohla odejít+