Far far away... Geraltův svět

[Marigold]

+Zamračí se a zakroutí hlavou+ Nenuť mě abych si vybýral +zamumlá+nechci na to moc myslet, protože +povzdechne si+ Já tě neopustí, nemůžu protože tě miluji, ale není to úplně snadné +zamává neurčitě rukama+ Ano jsem pokritec a materialista! Já se přiznávám a kaji +povzdechne si. Není to tak docela pravda, ve skutečnosit rozhodně není matearista+ Co ta na hrudníku? To vypadalo jak od drápů +zvědavě na ni koukne+

(A já myslela že už to máš všechno v paži )

[Wenai Lafayette]

(tu na břiše né, tu nemám ještě vymyšlenou )

[Wenai Lafayette]

Jo, vypadám příšerně a je to ode mě tak trochu podraz, protože jsi to nevěděl dřív. Myslela jsem, že tahle situace nenastane. +pokrčí lhostejně rameny+ Když na to nechceš myslet, tak se o tom nebudem ani bavit. Mě je to fuk. Můžeš mi vyprávět třeba, jak jsi přišel o poctivost.

(pomalu na tom pracuju )

[Marigold]

Ne, já to chápu. Myslím že bych taky nic neřekl. Je to těžké břímě +trochu překvapeně na ni kouk+ Nejsi ty nějak frivolní a zvědavá? +řekne se smíchem+ Není to žádný zajímaví příběh ve kterém by byla neopětované láska, nebo zakázaná láska. Není v boj ani tajemno. Jen senom a jedno vesnické děvče +usměje se+ Ovšem pokud chceš mohu si vymslet romantický příběh.

(To bude celí životopis. )

[Wenai Lafayette]

Nechci, aby sis něco vymýšlel. +natáhne se a pohladí rukou větve břízy, které se sklánějí nad cestou, propouští mezi prsty spletené větvičky a lístky+ Jenom vyprávěj příběh. +usměje se na něj+ No tak jsem trošičku zvědavá, no.

[Marigold]

Jak mám ale vyprávět příběh když si ho nevymyslím? +podívá se po ní+ Většina příběhů je vymyšlená, nebo domyšlená, protože realita postrádá dostatek romantiky a dobré konce. A já vlastně ani nevím jaké je to vyprávět plně pravdiví příběh bez příkras +přimhouří podezřívavě oči+ Víš ty že ses ze mě tohle už jednou pokoušela vymámit? Co tím sleduješ? Kuješ na mě nějaké tajné plány? +dělá si z ní trochu srandu+

[Wenai Lafayette]

Mě přijde realita dobrá, jako cokoliv jinýho. +pokrčí rameny+ Shledávám v ní krásu všedního dne a užívám si obyčejnost stohu slámy. Romantika je moc přesalzená. +zamává rukou, pak se zatváří docela zmateně a zamračí se, jak přemýšlí+ Na to jsem se tě už ptala? Vážně? +snaží si vzpomenout a je čím dál zmatenější+ A kdy? Jak? Nene. Nebo jo?

(já si vážně nemůžu vzpomenout? Ptala se ho? Kdy?)

[Marigold]

Neřekl jsem že mě přijde všední, jenom vím co si žádá srdce čtenáře nebo posluchače. Oni chtějí šťastné konce, hodně romantiky, zhrzených milenců a velkých bitev. Přitom ve skutečnosti se bojovalo o ošklivou dceru co bych se jí klackem nedotknul, hromadu hoven a cosi jako titul +trochu se zamračí+ Že by si to nebyla ty? +řekne zamyšleně a pak se zasměje+ Ne, určitě si to byla ty.

(No já mám dojem že snad poprvé když se opili, ale musím říct že si mě znejistěla. Já mám tolik chlapů že se možná někdy jiný ptal někho jiného.)

[Wenai Lafayette]

+zavrtí hlavou+ Nebyla, tak špatnou paměť snad ještě nemám, ne? +poškrábe se za uchem+ Ale já nechci, aby jsi vyhověl řadě posluchačů nebo čtenářů. Jen mě. +koukne na něj+ Tak se to nesnaž zamluvit a vyklop to. +uculí se na něj+ No ták.

(fakt? kouknu se, ale pochybuju)
(koukala jsem na to, ale nic jsem nenašla)

[Marigold]

+Myslí si svou, ale moudře mlčí, přeci jen u se mu od jeho mladistvých let jazyk trochu ztupil+ Abys správně pochopila všechny souvislosti, musíš nejprve vědět jak vypadalo místo kde jsou mé rodné kořeny. Jméno ti z pochopitelných důvodů nemoho prozradit, protože kdyby ses někde prořekla celé davy obdivovatelek a fanoušků by se tam hnali aby mohl spatřit třeba jen kousíček mého rodného domu +řekne z naprostou vážností+ Narodil jsem se v malé vesničce s malebnými domky +deset malých chatrčí+ nad kterou se tyčila strašlivá hora kde prý kdysi sídlil drak +kopec z jeskyní ve které byl kurolišek+ a pod ní jiskrné modré jezero +mrňaví potok připomínající stoku+ a vůkol všude zlatavé lány polí, zelené louky a dál pak hluboké, temné lesy jak dělané pro vlkodlaky +pár plesnivějících políček, ušlapaná hlína a hluboký les+ V mé vesnici se každým rokem, tak jako v každé široko daleko, pořádala oslava jara. Bylo spoustu jídla, pití a mladí se zbavovali svých zábran, přiznávám když nos trochu pokročila tak i oblečení. Inu i já jsem tam byl, to mi bylo zrovna patnáct, hodně pil, tancoval až jsem si jedno pohledné děvče vytancoval. Zbytek si už snad domyslíš.