Pokoj č.11

[Elias Magnus]

vytáhne jí rukáv a co nejjemněji jí protrhne kůži jehlou. Zmáčkne stříkačku a nepovolí, ani když jejím tělem začne procházet první záchvěv vakcíny. Neboj se, za chvíli to bude v pořádku. když vyprázdní celý obsah, vyjme stříkačku a odloží ji na zem. Jak se cítíš? sáhne jí na čelo a nadzvedne víčka, aby se přesvědčil, že je při vědomí.

[Mystick von Sachsen]

Je mi zima. celá se klepe a zhluboka dýchá. Cítí, že se v jejím těle dějí nějaké změny. Světlo jí přestává vadit, pomíjí i chuť Eliase roztrhat, pomalu se jí začíná dělat lépe.

[Elias Magnus]

Celá se třeseš. přiklekl k ní a chytil ji kolem ramen. Je to v pořádku, za chvíli to přestane.

[Mystick von Sachsen]

pomalu to začíná odeznívat, již je v pořádku. Už je mi dobře. podívá se na něj opět modrýma očima s normálními zorničkami. Jak ti jen poděkuju. obejme ho a má co dělat, aby se nerozplakala.

[Elias Magnus]

nenápadně si přičichne k jejím sladkým vlasům, pak ji od sebe ale odtáhne. Měla bys něco vědět... Jde o to, co se stalo tu noc, kdy jsi se proměnila. souká to ze sebe pomalu a váží každé slovo, protože by ji nechtěl příliš rozzlobit. Víš, tenkrát, když jsi byla mimo, tak jsme spolu... na chvíli se odmlčí...spali. dívá se na ní dost nejistě.

[Mystick von Sachsen]

Cože?! i hlasivky už má při síle. Jako my dva? nemůže tomu uvěřit. Ty jsi toho takhle sprostě zneužil?! stojí na nohou a dívá se na něj z výšky s očima plnýma vzteku.

[Elias Magnus]

Tak to zase ne. stopne si taky a dívá se na jí zpříma do očí. Byla jsi celá pomatená. Ztrhala jsi ze mě oblečení a... raději už mlčí, když vidí ty blesky, které jí srší z očí. Ale nelituju toho. řekne pevně.

[Mystick von Sachsen]

Otevře pusu a zase ji zavře. Už musím jít. řekne trochu zmateně a odejde ze dveří. Svůj kabát nechá na křesle.

[Elias Magnus]

stojí tam a přemýšlí, proč je jen takový blbec. S těžkou hlavou a těžkým srdcem si lehne do postele a usne.

[Wenai Lafayette]

(prosím změníš si tu ikonu?)