Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

Ono v ní něco plave? To už jí vážně zaujme a odlepí se od stolu, který doteď podpírala. Tak to se teda musím mrknout...já většinou dávám do vázy jen kytky. Uculí se pobaveně. Hmm, dobře, budeš ho mít. Blýskne jí v očích. Opráším své vyslýchací nástro..eee, chci říct metody. Usměje se nevinně. Tak dobrou a hezké sny. Bez váz. Popřeje mu ještě s úsměvem a urychleně vymázne pryč.

[Rebecca Altamirano]

Vejde do zákulisí, kde se převlékne do civilu, tedy do černého, lehce průsvitného topu, pod kterým má krátké černé tílko, do černých kalhot, po stranách pospojovaných řetízky a lodičky na jehle vymění za oblíbené glády. Automatickým pohybem chce zkontrolovat zbraně a tlumeně sprostě zakleje, když jí dojde, že žádné nemá. Taky už by sis na to mohla zvyknout.Zavrčí si pro sebe, přibouchne dveře skříňky o trochu prudčeji než je nutné a zamíří na bar.

[Robert]

*a v zákulisí se po vystoupení shromáždí účinkující a popichují se, čí iluze byla hezčí*

[yohannka]

(já bych věděla čí byla nejhezčííí... pampadam )

[Manori]

(lach..."vzkazy" jsou ti k dispozici )

[yohannka]

(lach co vzkazy.. to já pošlu rovnou balíček s pochvalným dopisem)

[Robert]

*a v zákulisí si teda provedou úklid, aby jako nezakopávala návštěva o mrtvoly na každém rohu...*

[Jean-Claude]

*srovná se Styx krok, minou pár zaměstnanců, kteří ji po očku zvědavě sledují, ale neodváží se zírat nějak moc okatě a raději si hledí svého...projdou chodbou do hlavní haly a ocitnou se v uzavřeném světě zákulisí, kousek od kanceláře, šaten..chodeb, které spojují zákulisí s podiem a dalšími místnostmi...v měkkém světle se odráží zařízení, které prozrazuje majitelův vkus, lesklý kov a sklo odráží jas v malinko snové atmosféře, kterou prostor, kam se nikdo cizí nedostane, vyzařuje...panuje to přes čilý pohyb klid a až zvláštní ticho, zčásti díky kobercům, ale je v tom i něco víc...*

[Styx]

+jde tiše vedle Jeana-Claudea a všemi smysly vnímá tu atmosféru kolem. Něco ji tady znepokojuje a nemůže přijít na to, co to je. Srdce jí tluče jako zvon, když si uvědomí, že je (snad) sama samotinká smrtelnice zavřená v doupěti upírů. Jestli je to strach, nebo vzrušení, to se teprve pozná. Pozorně sleduje okolí a všímá si každého detailu. I když tady před časem byla, jeví se jí prostředí, kudy ji upír vede, neznámé, takže předpokládá, že jdou jiným směrem, než jsou soukromé pokoje. Anebo si nic nepamatuje. Skloní hlavu, když procházejí kolem zaměstnanců, předpokládá, že jsou to upíři a nerada by se setkala s jejich pohledy. Když vejdou do hlavní haly, užasle se rozhlédne. Obdivuje tu okázalost a vkus všude kolem. Vydechne omámeně z té krásy a když se její tichý vzdech rozlehne v tom velkém prostoru, najednou zjistí, co ji v tom pohádkovém prostředí tak znepokojuje. To hrobové ticho... Otočí se trochu vyplašeně k Jean-Claudemu a bojí se promluvit, aby nenarušila to ticho+

[Jean-Claude]

*vycítí její napětí, které se kolem ní stahuje, jako slabý parfém, po očku ji sleduje a musí se pousmát* trochu jako v hrobě, že?*poznamená, jako by jí četl myšlenky, se smíchem a i zvuk jeho hlasu je tak trochu pohlcen a utlumen na větší vzdálenost..takže ona jej slyší dobře, když stojí u něj, ale být o pár metrů dál...* to je jen naše protihlukové opatření....*vysvětlí, když vidí, jak těká pohledem po místnosti* z více důvodů..předně, nic se odtud nedostane ven...a zároveň to poskytuje takové alespoň nějaké soukromí mezi zaměstnanci..většina slyší líp než by měla...*poznamená* už mě nebavilo pořád rozpřádat drby, kdo o kom co řekl, nebo neřekl...*počká, až si trochu přivykne a pak pokračují dál směrem ke zkušebně* jen abyste věděla...bude tam většina našich tanečníků...a nelekejte se, když se budou trošku předvádět..*mrkne na ni* obvykle to tak je, když někdo cizí přide na zkoušku...jak mají publikum...*mávne rukou a zavrtí hlavou* tak...*otevře jedny dveře a vejdou do místnosti, která je prázdná až na několik židlí, stolů, vyvýšené části sloužící jako podium, při stěnách jsou narovnané některé z dalších židlí...u stolku, kam s ní zamíří, sedí Robert, který zvedne trošku překvapeně oči od papíru..na podiu se přestane houpat na židli a brousit si drápky Theresa a sjede si "návštěvnici" pohledem odshora dolů, jak typuje, co tady chce..a vzadu sedí jako kyselá houba Aubrey a tváří se, že tam není...*
klidně se posaďte...*vybídne Styx a otočí se na upírky* dneska tady máme návštěvu, Styx, tak se k ní chovejte hezky, abych se na vás nemusel zlobit...*oznámí jim* nebo aspoň slušně, pro ty, kdo nezvládnou hezky...*neomylně vyhmátne Aubreyho úšklebek*