Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

Prohrábne si vlasy a povzdychne si. Všechno jsem podělala... Mám pocit, že se mi všechno hroutí pod rukama a já proti tomu nemůžu nic udělat. Zakroutí hlavou a zhluboka se nadechne. Dnes tady už nemůžu zůstat, až se probudí Robert, vypadnu odtud. Půjdu se někam vožrat. Koukne na ni a nepatrně se pousměje. Nepřidáš se? I když pravda, upírka v depresi asi nebude moc fajn společnost. Ušklíbne se.

[Manori]

Ale tak..všechno snad ne?*nakloní hlavu na stranu* Zas tady máme nějaký průšvih?*rozhlídne se nepatrně kolem, jako by čekala, že od stropu bude viset mudla nebo tak něco* hm..to bude za chvíli...*zamyslí se, už si taky pomalu zvyká hlídat si východy a západy slunce, zamračí se* no, možná bych taky měla odtud vypadnout...*mávne rukou* tsche...to snad zvládnu...ale kam?*zamyslí se, kde bude dobrá zásoba chlastu zase si stoupne a natáhne k ní ruce* vstávat a jde se pít...a hezky mi to povíš...*zatváří se rozhodně*

[Rebecca Altamirano]

Ale...jen moje osobní blbost. Ušklíbne se. Kam...mnoo... Zamyslí se dlouze. Holt mozek v lihu, ještě moc nefunguje:P Napadá mě Mýtinka nebo Hotel Lafayette. Mě je vcelku jedno, kde se zruším. Ušklíbne se, chytne se jí za ruce a vstane. Neboj povím, potřebuju se trochu vykecat. Mám pocit, že se snad zadusím. Potřese hlavou a prohrábne si vlasy. Tak můžem jít. Usměje se a společně zamíří do šatny.

[Manori]

hmm...co Mýtinku? Abysme vypadli úplně z Districktu? V Alpách nás nikdo nevyčenichá a zásobu pití tam maj dobrou...*a zamíří za ní, po cestě odchytnou právě probraného Roberta, který vyfásne službu a vzkaz*

[Rebecca Altamirano]

Po prochlastané noci na Mýtince dojde asi dvě hoďky před svítáním převzít směnu, zbraně samozřejmě nechá v šatně, což doprovodí notně kyselým výrazem.

[Jean-Claude]

*a do zákulisí dorazí i J-C nadávky z kanclu...z čehož je rozumět jen něco jako..."merde" a "žába"....*

[Rebecca Altamirano]

Zvědavě se napřímí a udiveně pozvedne obočí. Pro jistotu to jinak nekomentuje, merlinví, co se tam zas děje:D

[Jean-Claude]

*a za chvíli bouchnou dveře, jak se blíží úsvit, tak musí nechat žábu žábou a mizí se uložit k spánku, jen se po cestě staví do zákulisí do kanclu, kde je Beccy* ach..bon...nevíš náhodou nic o bílé váze...*mávne rukou za sebe ke své kanceláři* s ...*ani to radši nevyslovuje* nebo kdo to tam dones?*tváří se z toho tak trochu "nakřivo"*

[Rebecca Altamirano]

Otočí se a opře se o hranu stolu.Ahoj. O bílé váze? Opakuje zvědavě a pečlivě drží neutrální výraz. V tom nejedu, vyjímečně. Před chvílí jsem přišla a do kanclíku ti nelezu, pokud tam nejsi... Je s ní něco v nepořádku? Barva je ok ne? Aktivně se snaží pomoct:)

[Jean-Claude]

*přimhouří oči, sjede si ji pohledem, ale cítí, že fakt v tomhle prsty nemá...ve váze:D* barva je výborná...*přikývne a pak dodá* ale to, co v ní...plave*rozhodí rukama* jestli to má být "vtip na Francouze" nebo co...*zavrčí si a pak si povzdechne* však se jdi podívat...to stojí za to...já musím..už se poroučet..ale budu rád..*protáhne významně* když se mi poptáš a večer mi toho, kdo to tam dal, dovedeš....*poklepe si prsty ještě o zárubeň dveří a pak se vytratí, jak se slunko dere na obzor*