Zen Garden

[Postrach]

to je...jedno z mála klidných míst vůbec...*přikývne* a právě proto nemůže být úplně přístupný každému...ale myslím, že když by ses vždycky domluvila...*pokrčí rameny* někdy je hodně důležité na chvíli zapomenout na všechno, co je kolem...jinak by se jeden taky mohl zbláznit...nebo udělat něco...čeho by později mohl litovat...*vypadá trochu zamyšleně, jak uvažuje nad vlastními zkušenostmi, pak k ní znovu obrátí oči od vody* ne, musím neskromně přiznat, že k hranici vyčerpání mám prozatím dost daleko...*přimhouří oči a jen cukne koutky úst* takové neskromné přání...*zvedne se pružně jako kočka zpátky na nohy, aniž by si musel vypomoct ze sedu rukou..prostě si stoupne jakoby nic* mohu ti předvést některý ze stylů kung fu...máš nějakého favorita? *zadívá se na ni přes rameno, zatímco se skoro líným pohybem přesune dál od středu na volné prostranství* tygra..draka...hada..nebo snad kudlanku?*uculí se malinko* nebo hezky od základu s jeřábem?*protáhne si svaly na zádech a porozepne si košili* ne že bych tě chtěl svádět, ale nerad bych, aby se na mě rozpárala ve švech...*prohodí a v očích mu pobaveně jiskří*

[Styx]

+ve tváři se jí objeví nadšený výraz+ Tak pokud mám tu výsadu, určitě to využiju a přijdu sem meditovat. Alespoň se zdokonalím v ovládání svého těla a myšlenek. Někdy to vážně potřebuji +uchechtne se a pak se malinko začervená+ Hm, jsem si vědoma toho, že je to velice neskromné přání... ale je to silnější, než já. Přece si nemyslíš, že bych si nechala ujít tu příležitost vidět tě při předvádění boje beze zbraně +usměje se šibalsky a přemýšlí, který z těch zvířecích stylů by jí nejvíc vyhovoval+ Jsem si jista, že ovládáš všechny dokonale. Zajisté máš pohyby a chování zvířat v boji detailně vypozorované a není pro tebe žádný problém je napodobit... +zarazí se uprostřed věty, když si Postrach rozepne košili, protože při tom pohledu úplně ztratí nit. Rychle se stáhne, aby si nevšiml, jak na něj zírá. Přimhouří oči, aby jí ostré světlo tak neřezalo do očí a ona si mohla nenápadně prohlédnout ten kousek nahé hrudi, který jí tak laskavě poodhalil+ Bylo by to ode mne moc troufalé, kdybych si přála, abys mi ukázal postupně všechny styly? +hledí na něj nevinně jako andílek+ Já bych třeba mohla hádat, které zvíře zrovna předvádíš...

[Postrach]

neočekávám, že bys nevyužila všech možností, které tady dnes můžeš vidět...*pousměje se a mrkne po ní upíříma očima když sám přejde přes pruh ostrého světla, na které mu zareagují zorničky*všechny..to asi ne...to bychom tady byli dlouho...ale mohu ti vybrat ty základní, co jsem jmenoval...*navrhne*dobrá, nechám tě hádat...*přikývne, to už stojí uprostřed volného prostoru a věnuje jí mírnou úklonu na začátek* tak tedy začneme...něčím jednoduchým, pokud jsi zachytila, co jsem o stylech říkal....*dodá, ale to už se pustí do předvádění prvního stylu....několika mohutnými pohyby paží si vymezí prostor před imaginárním nepřítelem...zároveň tak jeho ruce vytvoří potřebné bloky před případným útokem, síla paží vychází v rychlých pohybech připomínající třes přímo z páteře a ukončí je právě pohyb horních končetin....prsty jedné ruky spojené do špičky naznačí tvrdý úder na některá z citlivých míst případného nepřítele, "klovne" do vzduchu a znovu si vydobyde prostor několika vysokými kopy, které zaberou velkou část prostoru mezi ním a útočníkem a vytvoří tak vhodnou obranu, která zároveň "utluče protivníka", stejně jako údery celých paží, jakoby velkými křídly...*

[Styx]

+už podruhé si všimne jeho podivných zorniček a je rozhodnuta později se ho na to zeptat. Teď ho však doprovází pohledem až doprostřed místnosti. Opět si sedne do tureckého sedu a uvelebí se pohodlně na polštářku. Když Postrach začne předvádět první ze stylů, zírá na něj jako malé dítě na loutkové divadlo. Pozorně sleduje každý jeho pohyb a pokouší se uhodnout, které zvíře jí předvádí+ Je to pták... velký... útočí silným zobákem a mlátí mohutnými křídly proti svému nepříteli... snad aby jej odehnal...? Vylekal...? +když snad správně určila třídu, vzpomene si, co jí říkal před chvílí+ Jeřáb?

[Postrach]

*skončí předvedení stylu druhou mírnou poklonou* vidím, že mě opravdu vnímáš, co říkám..ano, to byl jeřáb...*přikývne* máš bod...tak...teď si přejdu na druhou stranu zvířecí říše, než je bílý jeřáb...připravena znovu hádat?*mrkne na ni a zahájí druhou sadu pohybů...oproti prvním vzletným pohybům přitvrdí a vyrazí ostře do útoku, ruce sevřené v pěsti s rychlou výměnou silných a nekompromisních úderů...na okamžik zastaví, zaťaté pěstí povolí, protáhne zápěstí i prsty do zahnutých "drápů"...pokračuje s touto formací a síla, s jakou se tyhle "tlapy" míhají dává tušit, že protivník by už po prvním střetu neměl moc šancí..zároveň s tím využije i několik silných kopů, které dokáží protivníka srazit na kolena..celkově se pohybuje agresivně oproti prvnímu stylu*

[Styx]

Hltám každé tvé slovo, takže tohle uhodnout byla opravdu hračka +uculí se spokojena sama se sebou, že byla úspěšná. Přikývne, že může pokračovat a opět se plně soustředí na jeho pohyby. Už po několika vteřinách ví – snad - koho s takovou razancí napodobuje. Neodpoví však hned, nechá Postracha dokončit celou sestavu. Ani nemrkne, aby jí neutekl jediný z jeho dokonale promyšlených pohybů. Jeho rychlost a dravost si vyloženě užívá. Promluví teprve, když se jí opět ukloní+ Tohle bylo obdivuhodné +zavrní uznale+ Není pochyb, že se jednalo o divokou šelmu. Lovce, který zaútočí rychleji, než si to soupeř stačí vůbec uvědomit. Tak velkou a silnou, že by dokázala protivníka zabít jediným úderem. Jelikož se jedná o čínské umění, napadá mě jedině... tygr +šlehne po něm šibalským pohledem+ Ale musím uznat, že jako nelítostnému tygrovi ti to moc slušelo.

[Postrach]

*založí si ruce na hrudi a vyslechne ji* zase správně...hm..je pravda, že styl tygra je docela lehce rozeznatelný, především díky tygřímu drápu... z něj se pak vyvinuly některé další, na základě předností tygra...tak co ti ukážu teď...*na chvíli se zamyslí a pak opět spustí ruce podél těla v přípravě dalšího stylu* něco..novějšího...co využívají armádní složky...*mrkne na ni v úkloně a hbitě se přesouvá z místa na místo...znovu využije údery jak pěstí, tak hranou otevřené dlaně...několik efektních výpadů rukou dává tušit útoky na citlivá tlaková místa, které by nepříteli zchromily část těla nebo ho poslaly do bezvědomí...než kopy dál využije ostré údery loktů, velmi rychlé a ostré, to vše za neustálého pohybu v nižším těžišti v kradmém.."hmyzím stylu"*

[Styx]

Předpokládám, že se jedná o mudlovské armádní složky, takže to bude možná pro mne oříšek. Nezajímám se o ně... tedy kromě toho, že mám slabost pro uniformy +uculí se významně a honem rychle se soustředí na něj, aby jí nic neuniklo. Tentokrát si není tak jistá. Naklání se dopředu, rozebírá každičký pohyb jeho paží a loví v paměti, kterého tvora jí jeho výpady připomínají. Když Postrach skončí se svou ukázkou, pořád ještě přemýšlivě krčí čelo+ Tohle bylo trochu těžší, řekla bych +stáhne se zpátky dozadu+ Připadalo mi, že imituješ pohyby hmyzu... Jednou jsem sledovala souboj kudlanky s cikádou. Cikáda, i když byla větší, neměla proti kudlance šanci. Kudlanka měla vzhledem ke své velikosti neobyčejně rychlé reakce a neuvěřitelnou sílu v předních nohou. Myslím, že jsi jejího bojového ducha právě adaptoval do svého bojového stylu +koukne na něj trochu nejistě+

[Postrach]

*vyslechne si ji* pak už víš, co využívají bojové jednotky v akci...představ si útočnou skupinu v téhle formaci...nic, co bych osobně musel zrovna potkat...opět správně...*přikývne* dobrá...tak..předposlední...*po napjatých a agresivních postupech je jeho tělo teď v naprostém nehybném klidu...pomalu a hluboce dýchá, ale přesto se mu hruď zdvíhá jen velice jemně..plně se koncentruje..z nehybnosti provede překvapivý a mrštný výpad..ustoupí o něco dál bokem..krouží kolem imaginárního nepřítele a pomalu se přibližuje..stahuje smyčku...zároveň je jeho tělo uvolněné pružné...vyčkává a pak znovu udeří, s oslepivou rychlostí a znovu se stáhne...kombinuje útok a ústup, dokud nenajde úhel, pod kterým by mohl zaútočit a definitivně nepřítele zničit jediným "uštknutím"*

[Styx]

+ztichne a hledí na nehybného Postracha, ví však, že je to jenom iluze. Ticho by se dalo krájet na plátky. Přestože jeho prudký výpad z absolutního klidu logicky očekávala, lekne se a instinktivně se trochu zakloní dozadu, jakoby si chtěla zachovat odstup od jeho nebezpečných útoků. I na tu vzdálenost vidí, jak mu svaly pod napjatou kůži pracují, vlní se jako hladina vody v bazénku uprostřed zahrady. Přimhouřenýma očima sleduje jeho zdánlivý klid, kterým mate nepřítele, aby ve vhodném okamžiku záludně zaútočil. Pousměje se+ Tento styl mi je dobře známý. Vzpomněla jsem si na svého dvoumetrového hladového mazlíčka při krmení +uculí se pobaveně+ Chvíli jsi mi připomínal škrtiče, který pevně utahuje smyčku kolem těla oběti a nedává mu pražádnou šanci z ní uniknout. A chvílemi jsi se podobal kobře, která zrádně číhá na vhodný okamžik, aby se nečekaně prudce vymrštila proti nepříteli a zabodla do něj jedové zuby. Ať tak, nebo tak... byl jsi slizký had +zasměje se+