Dojo

[Postrach]

ne, to si rozhodně nemyslím*přikývne*...jsou jiné věci, na kterých mi záleží...*dodá tišeji a pak mírně omluvně pokrčí rameny a vezme si od ní meč zpátky* a koho tady tak mám setnout?*zeptá se naoko vážně, ale i tak to z jeho úst není moc..zábavně a trochu z toho zasvrbí zátylek v místě, kde by se meč pravděpodobně zakousl do kůže* no jak si dáma přeje...*poodstoupí od ní, trochu si protáhne ramena a svaly na pažích, líně, jako by se protahovala šelma v něm, zaujme postoj a rozpohybuje meč v několika jednodušších figurách, trochu si ho v dlaních zkouší, jeho vyvážení, přestože se nezdá, že by vůbec něco ten meč v jeho ruce vážil* když by to bylo příliš rychlé, řekni...občas přece jen ztrácím přehled, nakolik už jsem mimo lidský zrak...*mrkne směrem k ní, ale nepřestane se pohybovat, postupně přidá i složitější výpady, meč spokojeně šumí vzduchem a čepel se blýská v umělém světle jako něco živého ve stále ostřejším tempu. Opravdu se snaží udržet na hranici toho, aby viděla víc než šmouhy, po chvíli přidá i poněkud nezvyklé kreace, vypomůže si i trochou bojového umění v jistých pohybech, taky si nechce nic useknout... svaly na předloktích a pod vykasanými rukávy napínají a pohybují jako dobře promazaný stroj, jak neudělá ani o krok nebo pohyb navíc....Nakonec protočí meč v ruce jako stříbrné kolo, čepel hvízdne a jediným pohybem zmizí skoro do polovice své délky v podlaze jako by byla z másla. Opře si dlaň o hlavici rozvibrovaného meče a zvedne k ní zrak, beze slova meč zase jednou rukou vytáhne, jen napnuté svaly na ramenou a krku dávají tušit, že se do toho musí opřít, v obličeji mu není znát nic.* Tak co říkáš? Mohu se o ten titul mistra meče ucházet...*zeptá se tiše s úsměvem, ale není v tom žádná chtivost nebo touha potom jí ohromit...spíš konstatování*

[Styx]

+couvne dozadu ke zdi, aby měl Postrach celý prostor pro sebe. Zprvu se na něj dívá malinko svrchu, čeká, že se před ní bude předvádět, jak je v tom dokonalý. Postupem času, jak Postrach přidává na rychlosti a složitosti výpadů a kreací však zjišťuje, že on v tom dokonalý skutečně je. S úžasem ho sleduje, aby jí neunikl ani jediný jeho pohyb a málem nestíhá vnímat pohyb meče. Čepel září, jakoby byla tím rychlým pohybem až na hranici lidského vnímání rozpálená do žhava. Přimhouří oči a soustředí se na Postracha. Dokonale koncentrovaný výraz v jeho pohledné mužné tváři, svaly, které se mu napínají v uzlech pod košilí a elegantní pohyby, promyšlené do posledního detailu ji nedokáží nechat chladnou. V podbřišku ji polechtá cosi hodně příjemného, asi vzrušení nebo co, a lehce se orosí. Když Postrach svojí ohromnou silou zarazí meč hluboko do země, neubrání se tichému ohromenému výkřiku a v očích jí blýskne obdiv, jak jej zase bez větších problémů vytáhne ven. Chvilku stojí jak omámená, než se vzpamatuje z toho všeho+ Bravó, Postrachu! +několikrát nadšeně zatleská+ Ty se o ten titul nemusíš ucházet. Ty už Mistrem dlouhého meče dávno jsi! +přistoupí zase k němu+ Tak na tohleto tvé umění jsem se obzvlášť těšila... a nezklamal jsi mě ani náhodou. Připomněl jsi mi legendu o králi Artuši +na rtech jí pohrává tajemný úsměv Mony Lisy+

[Postrach]

(lách, taky bych se rosila:)

ale no tak..zas tak něco výjimečného to nebylo..prostře léta cviku...*ale v očích mu spokojeně blýská, jak to dělá jeho egu dobře* to jsem rád, nerad bych, abys byla zklamaná dnes večer, kdy tě mám na "starosti" já..*mrkne na ni*hm..čím to? že by mečem v podlaze?*zasměje se a prohlídne meč, ale není na něm ani zoubek*

[Styx]

+usmívá se, jak mu dělá dobře její obdiv, ach, ti ješitní chlapi+ Pro mne byl ten tvůj "tanec s mečem" opravdu zážitek. Jsi v tom vážně dobrý +o něm samotném taktně pomlčí, zase tolik chvály není potřeba, co kdyby to neunesl+ Zklamaná? To absolutně ne. Věnuješ se mi skvěle a já si to dokonale užívám +hmouří oči+ Excalibur? +usměje se tajemně, když vidí zcela nepoškozenou čepel+

[Postrach]

(lach, nepřechválit upírka, aby se moc nenafukoval:D)

*když meč zkontroluje, zase ho odloží do stojanu, ale ještě po něm jednou zálibně podívá* no, jsem sice zvyklý na trošičku jiné vyvážení a o číslo nebo dvě delší....*přimhouří oči a pak se usměje*tak dokud si to užíváš, je všechno v pořádku...*mrkne na ni* no, tenhle to určitě není...jestli máš choutky na tenhle legendární meč...tak ten tady nemáme. Nějaké zajímavé kousky by se tu jistě našly..ale ty jsou spíše do sbírky než pro boj...přece jen, nic nevydrží věčně... i když s použitím nějakého kouzla možná i ano..ale to je mimo mou parketu...*lehce pokrčí rameny, do magie se neplete*

[Styx]

Užívám. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem vůbec neznala. Vyprávíš moc zajímavě, žasnu nad tvou obdivuhodnou znalostí všech druhů zbraní. Dokáže tě vůbec něco zaskočit? +mrkne na něj, je to spíš řečnická otázka, stejně nepředpokládá, že by se přiznal k tomu, že něco neví+ Máš tady i nějaký svůj oblíbený meč? Nebo zbraň, kterou si hlídáš jako oko v hlavě?

[Postrach]

*jen se pousměje a otázku přejde* oblíbený....mám tady svůj osobní meč...*prohodí jakoby nic* chceš ho vidět?*koukne na ni a jen se usměje a jde pro něj...za chvilinku je zpátky a nese meč, o něco delší než ten první, je patrné, že byl nějakou dobu už používán podle kůže na rukojeti, ale je velmi dobře opečováván* tak tady je...*dojde s ním k ní, na první pohled je snad ještě jednodušší, než ten první, o to víc vyniká zpracování* není na něm až tak co k vidění...*prohodí* ta specialitka je uvnitř...*vytáhne ho z pochvy a ve světle se zaleskne čepel, o dost tmavěji než u prvního meče a na první pohled se zdá, že snad má na sobě ještě zaschlou krev nepřátel v praprodivném černém vzoru* ne, neboj, nezrezivěl...*poznamená* je to jen speciální damaskové ostří...*stáhne si látku rukávu a pečlivě si ho položí přes ni, aby s ním nepřišel moc do styku* je to zvláštní slitina, popravdě, nevím, jak se toho docílilo, ale částečně je v něm i stříbro...*zvedne k ní od čepele pohled* proto si ho tak držím od těla...je to takový upírobijec...*prohodí ale neprozradí, kde k němu tedy přišel*



(opět, co drží v hnátce:) i s detailem damaskové kresby:) :
http://www.swordsofmight.com/images/pro ... mascus.jpg

[Styx]

+se zájmem si prohlíží zbraň, kterou Postrach přinesl a žasne nad jeho délkou+ S ním asi nebude moc jednoduchá manipulace. Je ještě delší než ten první +sklouzne zrakem na hlavici+ Je to taky jedenapůlručák... jestli se nepletu...? To určitě není jen tak obyčejná zbraň, když je to tvůj osobní meč. Ty by sis určitě nepořizoval nic tuctového +pousměje se a skloní se blíž nad meč a obzvlášť pozorně si prohlíží vzor na čepeli+ Nádhera +zašeptá obdivně+ Vypadá to, že je hodně starý, určitě má velkou historickou cenu. Odkud ho máš? +pozvedne k němu zrak při zmínce o stříbře+ Není pro tebe moc nebezpečný? Co kdyby ses třeba říznul...

[Postrach]

je o něco delší...*přikývne, potěšen, že si všimla* a máš pravdu, je, jen pro trochu vyšší osobu, než ten prvý...ne, opravdu není tuctový, ale není zase tak starý...vlastně byl ukován přímo mi na míru, před několika lety...to tě mate to zpracování, které se přísně drželo tradic historických mečů, co se týče vzhledu...s historickým mečem bych nemohl běžně bojovat...přinesl jsem si ho s sebou, spolu s nepřirozenou chutí pít někomu krev *na okamžik se zamyslí a přes tvář mu přeběhne stín* docela je...takže se pokud možno snažím ani neříznout, ani neprobodnout... to by se mi hojilo poněkud ...zle...*přizná* ale, on to není meč určený k boji s lidmi, takže je nezbytné, aby tam to stříbro bylo. Lidi s ním zvládnu stejně, ale upírům by obyčejná čepel moc neublížila..pokud bych je nenaporcoval na hodně jemno...

[Styx]

+odfrkne si+ Tak s tímhle bych už měla co dělat. Pro tebe je ale tento krasavec zajisté hračkou +uculí se a pak se znovu nakloní nad čepel a zkoumá ji podrobněji+ Nejsem odborník, ale pokud je ukovaný teprve nedávno, klobouk dolů. Vypadá jako dokonalá kopie starých středověkých mečů. Až na to stříbro +prohlíží si i jílec+ Předpokládala bych, že dáváš přednost spíše střelným zbraním. Ale opotřebená kůže na rukojeti svědčí o častém používání. Cvičíš s ním tak často, anebo jej tak často používáš v boji? +pozorně poslouchá jeho výklad a klouže přitom zrakem střídavě na něj a na zbraň. Najednou ji něco zaujme a zahledí se mu upřeně do očí+ Počkej... tomu nerozumím... ty s ním zabíjíš upíry?