Střelnice

[Manori]

*vede jej chodbou a výtahem do nižších pater až do střelnice....kam opatrně strčí nos, co kdyby jí ho chtěl přece jen Postrach ustřelit a zatváří se mírně omluvně* Postrachu? nevadí, když ti tady na chvíli vpadnu se zákazníkem? Ahoj, Styx..*vyculí se na ni, jak vidí tu sbírku, co jí tam Postrach vytahal* Tak pojďme, vypadá to, že nás nezastřelí...*obrátí se na Vialliho a zabere krajní dráhu, aby se navzájem výkladem nerušili*

Manori: +Galantně se jí snaží pomáhat.+ Bude mi velkým potěšením, kdyby jste mi někdy o svém pobytu ve Španělsku chtěla vyprávět.+ Pak zaloví v kamse a pohlédne na vizitku, kterou dostal na Mýtince.+ Ano...Eternity a spol. Máte naprostou pravdu. Jsou dobří? Rád bych ty nejlepší, ale pokud jste vy ta, která je zde odbornicí, jsem poctěn! +Obdivně na ní pohlédne.+ Jste opravdu žena mnoha tváří, madam, jsem okouzlen! Nejsem si jist, zda to není troufalé, ale rád bych vás pozval do toho podniku...myslím, že říkali Nevinné slasti nebo tak nějak..a pohovořil tam s vámi o mém problému, pokud byste měla zájem mi ho pomoct vyřešit. Cena nehraje roli....Ale teď mi je opravdu ctí, že mě doprovodíte do zkušebny.

Proč ne, ráda zavzpomínám obzvlášt s někým, kdo má pochopení pro mé nadšení pro kraj...*zatváří se potěšeně* a abych se vrátila k tomu problému..ano, jsou dobří, minimálně bych je vyzkoušela, mohou vám přinést zajímavé poznatky...odbornicí...pokud je pro vás bystrozorka se speciálním pověřením dostačující, pak vám samozřejmě ráda pomohu..koneckonců, je to má práce..*odloží Sig Sauera a odkoduje si náboje v polici, které donese zase zpátky k nim* Obráceně.*usměje se* Myslím název, ne nevinné, ale Provinilé...a myslím, že to není troufalé, sama tam bývám..eh..dost často..*trošku jí polije horko, když má Postracha za zády a ví, že ji slyší* takže se určitě můžeme setkat tam a probrat to....zkusíte si ho tedy rovnou sám?*kývne ke zbrani* nebo ji vám mám nejdříve předvést?*zadívá se na něj, jak bude chtít*

[Postrach]

*tváří se nevzrušeně* nemusíš se bát, slyšel jsem tě jít už od výtahu...ale jistě, jen si posluž...*kývne muži, který s ní přišel na pozdrav a dál se věnuje Styx*

[Styx]

+uculuje se nenápadně za jeho zády, jak se Postrach otočí a tak trošku ho i očumuje, když se nedívá:)+ Pokusím se nezranit +slíbí mu se smíchem. Pak zase zvážní a pozorně sleduje Postrachovy hbité ruce, které doslova čarují se zásobníky. Pak natáhne ruku a vezme si od něj nabízenou zbraň. Vyzkouší si na vlastní kůži výměnu zásobníku. Vytáhne stávající a když zjistí, že je prázdný, mírně překvapeně pohlédne na Postracha+ Ty mě zkoušíš? +pobaví ji to+ Dobrá práce, Postrachu, jsi rychlejší než myšlenka +neodpustí si drobný kompliment+ Tak tvou první radu jsem si vzala k srdci. Přesvědčila jsem se, že zbraň není nabitá +vyklouzne chytře ze situace+ Co s ní teď? +zahlédne Manori a zamává jí se širokým úsměvem ve tváři+

[Postrach]

*lach:) kampaň udělala své, co?, jen se usměje* možná trochu...*připustí a podá ji druhý zásobník, nabitý* rychlost je důležitá, ale lépe je mít jistotu.*mrkne na ni* tak se podíváme, jak se k tomu postavíš..říkala jsi, že už jsi střílela? *nastaví jí cvičný terč, přitom nenápadně přelétne pohledem vedlejší dráhu, asi profesionální deformace:) ale asi mu to nedá a musí prostě mít všechny zbraně v místnosti pod kontrolou*

[Styx]

Díky za důvěru +vezme si plný schránkový zásobník a po vzoru Postracha – dávala totiž dobrý pozor - jej rychle vymění na místo prázdného+ Říkala jsem, že jsem to už držela v ruce, ne že jsem střílela +ušklíbne se, není poznat, jestli říká pravdu, nebo si Postracha jen malinko dobírá+ Mohl bys mi, jako můj osobní instruktor ukázat, jak se správně drží zbraň, abych si náhodou neprostřelila koleno? To by bylo, kdybych odtud odešla zraněná +zamrká na něj šibalsky. Neunikne jí, jak si po očku hlídá Manori a musí se nad tím pobaveně pousmát. Aby se jí ale zase nerozptyloval až moc a nepolevil na pozornosti - Styx by mezitím mohla neobratnou manipulací třeba někoho postřelit:) - radši ho hned zaměstná+ Co kdybys mi pro začátek ukázal, co umíš ty? +zahledí se významně do dálky na terč+

[Postrach]

*klidně ji vyslechne* kdyby sis prostřelila koleno, tak už nikam neodejdeš, nebudeš mít na čem, to ti garantuji...*poznamená na oplátku vážně* dobrá, tak se dívej, budu se snažit ti neutéct s předvedením...*poznamená a natáhne ruku, když mu dá zbraň zpátky, stoupne si, jednu nohu nakročenou, zbraň v jeho dlaních sice vypadá trošku drobněji...*stát musíš pevně, ale pokud možno pružně, stejně tak s úchopem, když bys svírala příliš lehce, neudržíš ji, když křečovitě, jen se s ní budeš prát a nic netrefíš...*předvede jí i postoj na druhou ruku, kdyby třeba chtěla střílet levou, ale pak se vrátí nazpátek k pravé, celou dobu působí se zbraní v ruce tak, jako by se s ní narodil, i když v podstatě nic nedělá, není možné přehlédnout lehkost, s jakou se ze zbraní v ruce pohybuje* tak to ti neukážu...tak daleko ta zbraň nestřílí...*cuknou mu koutky, ale taky upře zrak na terč a vystřelí 4 kulky pomalu pro ukázku a zbývající v rychlém sledu za sebou...skloní hlaveň k zemi a zatímco terč přijíždí po kolejnici, přenabije ji, pak vymění terčík za nový, svůj odloží stranou, spíš vypadá, jako by vystřelil jednou- dvakrát, než celý zásobník* zkusíš to tedy? Nejdřív stoupnout...*ustoupí jí z místa, podá jí pistoli a zůstane za ní, aby ji mohl postoj a držení zbraně poupravit a nestál v "horký zóně"*

[Styx]

+pozorně a se skrytým obdivem sleduje Postrachovy detailně propracované pohyby při manipulaci se zbraní, základním postavení i konečném střílení, všímá si, jak žádný pohyb nedělá zbytečný, ani navíc, vše má dokonale promyšlené, přitom se pohybuje s jednoduchou lehkostí. Levé obočí se jí zvlní v uznalém gestu, když tam Postrach vypráská celý zásobník během pár vteřin, tak rychle, že si ani nestihne zakrýt dlaněmi uši+ Proč se vůbec nedivím, že je ve tvém terči jen jediná díra? +pronese vnímavě, když si prohlídne jeho terč+ Tak pokusím se neudělat si ostudu +usměje se, vezme si od něj zbraň a zaujme střeleckou pozici. Přesně zkopíruje jeho postoj, vykročí jednou nohou dopředu pro lepší stabilitu a uchopí zbraň, pravý ukazováček se jí lehounce dotýká spouště, levou rukou si sevře pravé zápěstí, aby si jej vyvážila, hlavní pistole zatím míří k zemi. Cítí upíra těsně za sebou, po zádech jí běhá husí kůže, ale neotočí se a hledí na konec dráhy, čeká, jestli jí něco poupraví nebo okomentuje, než jí dovolí zamířit a vystřelit+

[Postrach]

To netuším, asi jsi už viděla i lepší výkony...*mírně ji popíchne s úsměvem a počká, až zaujme pozici* ukazováček pokud možno dávej na spoušť až tehdy, až jsi připravena střílet, abys zbytečně nevyplýtvala kulku, když bys nějakým omylem nebo nehodou stiskla dřív...*ozve se těsně za ní, aniž by si to uvědomoval, používá stejný "profesorský tón", jakým cepuje občas kolegy v Klubu* jinak v pořádku...*nechá ji stát tak, jak se cítí dobře, jen se natáhne a trochu ji poupraví držení zbraně a paží, aby jí to lépe mířilo, takže se na okamžik octne v jeho skoroobjetí, na jednu stranu trochu hrozivá představa ale vyzařuje z něj zároveň něco uklidňujícího, co člověka nutí mu instinktivně věřit* myslím že můžeš..v klidu si zamiř, a pomalu stiskni spoušť, jen bříškem posledního článku ukazováčku...budeš mít v prstu větší jistotu...*lehce ji posune prsty, kterými svírá zbraň, na holé kůži ji zastudí jeho vlastní chladné prsty(holt ledový upír no, trošku jako když šáhne smrtka:D)*

[Styx]

Lepší výkony než tvoje? Snad jedině bůh +zachechtá se+ To je už takový reflex, že hned, jak se vezme zbraň do ruky, prst instinktivně vklouzne na spoušť +omlouvá se s úsměvem+ Ale budu si na to dávat pozor +je malinko nervózní, když cítí jeho dech vzadu na krku, přece jen má z něj respekt. Její nejistota mnohonásobně stoupne, když ji zezadu při názorné ukázce skoroobejmou jeho paže. Polije ji studený pot, ještě nikdy mu nebyla tak blízko a teď na vlastní kůži poznává, co obnáší upíří objetí. Prvotní strach však paradoxně vystřídá pocit jistoty a důvěry a soustředí se na to, co jí Postrach říká. Nechá se od něj "nastavit" do správné pozice, pouze když se jí dotkne holou rukou, přeběhne jí mráz po těle z toho chladu, jako kdyby se jí dotkla mrtvola. Snaží se uklidnit, natáhne paži před sebe a upře pozornost k pistoli. Oči jí automaticky zalétnou k pojistce, asi zvyk, a vystřelí. Jednou, dvakrát, potřetí, trochu bezhlavě a je si jista, že minimálně dvě kulky zcela minuly terč. Skloní hlaveň pistole a snaží se soustředit. Přestane vnímat to fluidum, které vyzařuje z upíra a zhluboka se nadechne. Opět zaujme pozici, přimhouří oči, pozorně zamíří a v docela rychlém sledu výstřelů vyprázdní celý zásobník do terče. Tentokrát je už spokojena sama se sebou, ví, že mířila docela přesně. Připaží ruku k tělu a po chvíli otočí tvář k Postrachovi+ Ortel?

[Postrach]

Ale kde...*odvětí...vycítí její napětí, když ji chytne prsty, tak se stáhne a tišeji dodá* promiň...*odstoupí od ní dál a nechá ji se soustředit, tím, že je otočena zády, nevidí jeho zamyšlený výraz, mírně potřese hlavou a soustředí na její pokusy, když skončí, tak nechá přijet terč zase zpátky...z druhé sady se výstřely různě zakously do papíru jako roj zdivočelých vos, ale jsou tam..první tři nekomentuje bere je jako ryze zkušební* pro začátek to není vůbec zlé...určitě sis všimla, že při veětším soustředí jsi byla hned o dost úspěšnější...ale není to závod o rychlost, aspoň prozatím...dej si čas...a soustřeď se na přesnost...*sundá terčík, pošle dozadu nový a ukáže ji zásahy* vidíš, je to, jako bys chtěla zastřelit běžícího nosorožce....nevadí, pokud nezasáhneš vždy úplně střed, to se povede opravdu málokomu, s normálním zrakem, ale tvoje zásahy lítaly z jednoho kraje terče na druhý..i když jsi mířila docela hezky...*klepne po různu do děr po kulkách* tak zkusíš to ještě jednou a budu ti říkat, kdy vystřelit...*podá ji prázdný zásobník a náboje, aby se ho naučila i nabít*