Kancelář Jean-Claudea

[Ares]

(Ve skutečnosti v Řecku kdysi měli svůj vlastní kalendář…kterému ale, merlinžel, vůbec nerozumím )

[Jean-Claude]

(no to měli...ale hoodně dávno:) fuj, ještě teď se rosím, jak jsme v pomocných vědách historických museli kalendáře přepočítávat na dnešní data..blecht)

[Jean-Claude]

*zadívá se na něj, původně čekal spíš jinou odpověď než omluvu, ale nedá to na sobě znát* dobrá...*přikývne a dál se ho tedy neptá* mě osobně ne, vaše služby za vás vzal náš upíří barman...*neznatelně pokrčí rameny, že na jednom zaměstnanci nestojí chod podniku* takže převezmete některé z jeho služeb na oplátku v říjnu..*neptá se ho, jen mu to oznámí, prost jakýchkoliv emocí* můžete nastoupit hned, v sobotu je plánované vystoupení..*zadívá se na něj, když se tedy ukázal, předpokládá, že je připraven se vrátit na své místo za barem*

[Ares]

Jistě. řekne tiše a má co dělat, aby při tom neskřípal zubama. Práce za barem mu skutečně nechyběla, ale co se dá dělat. V sobotu tady budu. Jestli je to vše, teď půjdu.

[Jean-Claude]

Oui, to je vše..*přikývne stylem, že může jít*

[Ares]

Otočí se a bez slova opustí kancelář.

[Jean-Claude]

*zařizuje poslední technické záležitosti a s někým se chvíli dohaduje po telefonu..tedy J-C mluví ten někdo se snaží chabě protestovat, nakonec ho trochu znuděně utne, doporučí mu, aby se zařídil podle něj a položí to, spokojeně si srovná papíry a začne přemýšlet co a kde a jak*

[Syriana Spinnel]

*Přijde až ke kanceláři vládce města a dlaně se jí potí. Uhladí si neviditelné skrčeniny na sukni a zaklepe na dveře. Jakmile se zevnitř ozve pozvání, otevře dveře a vejde jistým krokem* Jean-Claude *zářivě se na něj usměje, ale nedívá se mu do oček, od minule se něco naučila, snad*

[Jean-Claude]

Ah, jsem rád, že jste zvládla tak rychle* zvedne se a nabídne jí křeslo před stolem, sám se pak taky usadí* tak co máte na srdci, madame Lafayette..*zapřede a pozoruje ji přes stůl s milým nicneříkajícím výrazem na tváři*

[Syriana Spinnel]

Děkuju *Sedne si a přehodí nohu přes nohu, a snaží se nevnímat jeho hlas, ale je to tak těžké* Víte, má žádost vás nejspíš překvapí a budete si myslet, že jsem blázen *usměje se mile, a tváří se jako "já vážně blázen nejsem"*. Chtěla jsem vás poprosit, požádat, abyste osvobodil jednoho vašeho upíra *dívá se mu na nos a má neškodný výraz, plný očekávání*