Angelův pokoj

[Neferet]

+zamyšleně přejíždí prsty po jejich dlaních, přes paži až k lokterním jamkám+ Když mi řeknete kterej.... +zamumlá po chvíli+ Co si myslíš, Angele, o tom pokoji? +zeptá se ho, anižby se na něj podívala, možná má strach z toho, že by na jeho tváři vyděla odmítnutí+ Mohla bych vám s tím pomoct.... +navrhne pomoc s doděláním pokoje na sledování televize+

[Spike]

+Rukou kterou mu hladila jí poplácá po stehně+ Lásko tohle je hotel +uhasí cigaretu o noční stolek za Angelova nevěřícného pohledu+ Prostě si vyber pokoj a zabydli si ho. Jen pozor - v druhým a třetím patře se určitě žít nedá, protože je to tam všechno na odpis +další cigaretu si sice už nezapálí, ale sleduje ty krabičky se skoro tekoucíma slynama+ No když by tě to bavilo... Angel by ti určitě rád pomoh, je to taková mamča kvočna +zachechtá se+

[Angel]

+Trochu křečovitě seusměje+ Nemyslíš že je na nastěhování se ksobě ještě moc brzo? +začne opatrně+ Ještě jsme ani nezaložili ty šuplíky... +snaží se tomu evidentně vyhnout tak aby to Neferet moc nezranilo+ Všechny salonky, tedy všechny tři jsou v dobrém stavu +přejde k druhému nápadu, který se mu přeci jen trochu víc zamlouvá+ Potřebují spíše uklidit, umejt a možná dát nové obložení, protože v tomhle jsou červotoči a všude dole si myši udělala díry.

[Neferet]

+usměje se na Spikea, ta představa, že bude zase někam patřit se jí moc líbí, v hlavě se jí rozbíhají různé nápady a věci, ale úsměv jí na tváři pomalu zmizí, při Angelových slovech a nápady se rozpadnou v tisíc střípků, skloní hlavu zase k jeji rukám na svých stehnech a vlasy jí přepadnou dopředu, je za to vděčná, vytvářejí jakousi clonu, napadne jí, že je poslední dobou moc přecitlivělá, jelikož se jí chce zase brečet, nějakou chvíli mlčí, aby se ovládla+ Jasně.... máš pravdu... šuplínky... +vysouká ze sebe i docela klidným hlasem+ To bude určitě hračka. Na mytí jsem machr. +musí se přemoct, aby to znělo alespoň trochu nadšeně+

[Spike]

+Zamává rukama+ Jaký kurva šuplíky? +nechápe+ To se snad chceš nastěhovat do šuplíku? Čího? Mýho nebo bručonova? +zakroutí hlavou+ Prostě jí tu dáme nějakej koutek +promluví k Angelovi, dokonce se i otočí na boky a zvedne se na lokti+ Stejně tu nebude trávit všechen čas svýho života +přesvědčuje ho+

[Angel]

+Dojde mu že Neferet stejně ranil ať se snažil jakkoliv a je mu to nesmírně líto. Sklopí proto hlavu i oči, zvedne jí až když na něj Spike promluví+ To vím taky blbečku +odsekne příkřeji než měl v úmyslu+ Ale stejně je to vážný krok +dlouze si vzdychne. Měl by jim to oboum zatrhnout, ale když vidí jak jsou s toho aby tak nadšení+ Možná... časem ano... Nejprve +opět trochu změní téma+ uděláme ten salonek a pak se uvidí jak nám to bude fungovat i jinde než v posteli.

[Neferet]

+trochu překvapeně zvedne hlavu nad Spikeovým rozhořčením, chtěla by něco odpovědět, ale to opět mluví s Angelem jako by tu nebyla, holt si na to bude muset holka nějakou zvyknout, jelikož se zdá, že to budou dělat hodně často, zvedne k Angelovi hlavu, stiskne mu ruku a pousměje se na něj+ Dobře... +přikývne, dlouho přemýšlí nad tím, jestli se k němu přilýsat, ale nakonec se přeci jen odváží a přilýsá se víc k jeho boku, natáhne volnou ruku ke Spikeovi jako nebídku jestli se k ní nechce přilýsat k druhé strany+ Říkals myši... a co pavouci? +zeptá se, aby pomohla nakonec Angelovi pozměnit téma, pavouky opravdu nemá ráda+

[Spike]

+Zasměje se a přilísí k Neferet přesně tak jak si přeje+ No jasně! Těch tu máme habaděj! +ušklíbne se vesele. Zase jí popleská po stehně+ Snad se jich nebojíš Pudlíčku? +ptá se. Když řekne ano je jasné že se jí bude posmívat+ Tak mi dva bes šukání už fungujem delší dobu +polemizuje nad jejich vstahem s Angelem+

[Angel]

+Obejme Neferet kolem ramen a přitáhne si jí blíž ksobě+ Je to starý hotel víš a z velké části zbořený +pustí se do vysvětlování+ Nemáme dost peněz na to abychom ho opravili celí od půdy po sklep a opravy co zvládneme sami stačí jen na to aby se tu dalo žít +pousměje se na ni+ My nejsme zrovna nároční na úroveň našeho životního prostoru +podívá se na Spikea+ Ano, vzájemné vyhýbání nám šlo mistrně.

[Neferet]

+podívá se na Spikea na tváři takovej zvláštní výraz hrůzy a odporu k pavoukům+ Ne... jo... trochu... +přizná se nakonec+ Mají takový chlupatý odporný nožičky. +vysvětlí+ Doufam, že nejste toho názoru, že přinášejí štěstí, protože je rozhodně nebudu někam odnášet živý. +trochu se oklepe, ona každýho pavouka co vidí bez milosti a soudu zabije+ Aha. +stočí pohled k Angelovi+ Ale můžu je zabíjet, že jo... +dožaduje se roztomile svolení bez slitování u nich zabíjet pavouky+