Soukromé pokoje J-C

[Asher]

Tiše se zasměje a zlehka ji líbne na krk. Tedy, to nebylo moc pěkné, takhle nás škádlit. Zavrní ji do ouška a jeho hlas jí sklouzne po páteři, jakoby ji tím chtěl potrestat. Pohodlně se uloží, těsně k Man a napodobí J-C, takže ji oba tak trochu uvěznili mezi sebou. Jemně ho pohladí po paži a slabě se pousměje. Pak mu přes tvář přelétne stín nevole. Cítím úsvit jako hořkou chuť na patře. Zašeptá a přisune tvář blíž k Man a nadechne se vůně jejích vlasů, jakoby chtěl, aby to bylo to poslední, co ucítí před "usnutím". Krátce a pevně stiskne J-C ruku a malinko se zachvěje.

[Manori]

*zachvěje se a omluvně zamrká* no jo...ale trochu vás pozlobit musím...*usměje se a zavrtá se hlouběji mezi ně, drží se jich, jako by tím snad mohla úsvit zastavit..i tak si vychutnává jejich blízkost, co to jde...a jak má za celou noc toho docela dost, klíží se jí oči*

[Jean-Claude]

*stiskne je k sobě, a trochu smutně opětuje Asherovi pohled* vím...*ale ani se nehne, jak se jich nechce pustit..opře se tvář o Manořiny vlasy a tiše je sleduje...stiskne Asherovi ruku v odpověď, ale nepovolí, naopak, nepustí ji, jako by je tím měl udržet vzhůru...pohled mu sklouzne na usínajícíc Man a nemá to srdce ji teď probouzet s tím, že odejdou*

[Asher]

Pozoruje je poslední chvíle, než odejde a ve chvíli, kdy se venku první paprsky slunce dotknou obzoru, vydechne naposledy. Na tváři stále slabý úsměv, s kterým se na ně díval. Jeho stisk povolí, ale jeho dlaň stále zůstává v dlani J-C.

[Jean-Claude]

*i on vydechne a jsou pryč...do naprostého ticha se ozývá jen tichounké oddechování Man*

[Manori]

*probere jí nějaký hluk venku, jak zaměstnanci různě poletujou a předávají si zprávu..zamrčí, zkusí se otočit na druhý bok, ale to nejde, jak je uvězněná mezi těma dvěma...rozlepí oko a chvíli jen čumí...pak se jí do mozku vkrade nějaký rachot, jak málem někdo vylomí dveře, jak na ně buší.* co se to sakra...*chvíli ji trvá, než se zpod nich vyhrabe, jsou pěkně těžcí..hodí na sebe nějaké oblečení, ve tmě omylem chmátne po Asherově modré košili, což zjistí, až když je na odchodu a zapíná ji, že je trochu velká, ale jak vykoukne ven a vidí ten nervozní ruch, tak to kašle a vydá se zákulisím...po cestě čapne jednoho ze zaměstnanců, aby ji nasměroval*

[Jean-Claude]

*něco ho probere dřív, než je obvyklé...škubne sebou a probere se...rozhlídne se, vidí, že Asher je mimo a Man pryč... a v mysli mu doznívá Jasonův výkřik, zaměří se na něj a na jeho strach, vylítne z postele, po cestě hrábne po oblečení, a je fuč*

[Jean-Claude]

*dojde zákulisím zpět do pokoje, i když nemusí, tak rozsvítí a rozhlédne se po místnosti, po zbytku jeho a Asherova oblečení, trochu se zamračí, když mu zrak padne na košili Man..zapřemýšlí, jestli vyběhla nahoře bez, ta představa ho přece jen trochu pobaví, promne si spánky a opře se o dveře zády, úplně zapomene, že je tady někde Asher*

[Asher]

Vyjde z koupelny, na sobě jen černé kalhoty a dlouze se na něj zadívá. Tiše dojde až k němu a zlehka se dotkne jeho ruky. V pořádku? Promluví tiše a v očích se mu jasně odráží starost.

[Jean-Claude]

*jak je někde hluboko ve své mysli, tak ho ani nepostřehne a trochu sebou cukne..otevře safírové oči a hořce se pousměje* co myslíš, mon chardonneret?*zavrtí hlavou, až mu černé prameny sklouznou přes ramena, a na chvíli ztratí svou obvyklou neproniknutelnou masku* nesnáším to...nesnáším tyhle tresty...*sykne a zavře oči, aby vypudil obraz Aubreyho zavřeného dole, dobře cítí jeho zoufalství a bezmoc*