Sklep - pracovna

[Severus Snape]

Ah táák. *ušklíbne se* Ty si myslíš, že plýtvám čas na takové nesmysly jako výrobu zlata ze švestek nebo přípravu kamene mudrů? To dělají jen hlupáci a amatéři! *otevře jinou skříňku a v ní jsou různobarevné flakónky se zátkou zapečetěnou černým voskem* Tohle *vytáhne nevelkou lahvičku s ostře fialovým řídkým roztokem* je jed tak silný, že zabíjí pouhé jeho výpary. Stačí jeden nádech a jsi mrtvá dřív, než si vůbec uvědomíš, co se děje *zakývá jí s lahvičkou před obličejem* Protijed? Ale jistě, jenže nemáš čas ho použít, tedy *ošklivě se usměješ* pokud ho nebereš pravidelně preventivně.To ti dá trochu času. *znovu lahvičkou zakývá*

[Styx]

Tak konečně něco dost zajímavého +odvětí spokojeně, pozoruje nenápadnou lahvičku v jeho rukou a když slyší o účincích, instinktivně ustoupí krok dozadu a přestane dýchat. Přitiskne si rukáv hábitu k nosu a tlumeně přes látku promluví+ Nemáš v úmyslu lahvičku otevřít a přesvědčit se o účincích lektvaru, že ne? +usměje se trochu nervózně+ U tebe si člověk není nikdy ničím jistý. Ani životem +odfrkne si+ Ty samozřejmě prevenci užíváš pravidelně, nepletu se?

[Severus Snape]

Samozřejmě *usměje se* Nemá smysl nebýt připraven, ne? Ale přece mi věříš, ne? *uculí se a pomalu vrátí lahvičku zpátky* A tohle *vyndá jinou lahvičku s tekutinou podobající se spíš jasně modrému plynu, v němž se objevují a mizí stříbřité nitky* Tohle je sláva.

[Severus Snape]

Bohužel, a nebo bych měl možná říct, spíš bohudík, se již šest set let ví, že je to lektvar silně návykový a nespolehlivý. Navíc nevytváří skutečnou slávu, ale stejně jako třeba lektvar lásky jen pouhou iluzi.

[Styx]

Proč myslíš, že bych ti měla věřit? Myslím, že by ti bylo úplně jedno, kdyby ti ta lahvička omylem vyklouzla z rukou a rozflákala se. Přímo tě vidím, jak do mě leješ protijed +ušklíbne se pobaveně, ale je ráda, že flakónek nakonec skončí za sklem+ Slávou jsi mě bůhvíjak neohromil, netoužím po ní. I když chápu, že spousta lidí po ní baží +i tak si se zájmem prohlédne, jak vypadá sláva, stočená do sklenice+ Ale musím říct, že jsi udělal na mne dojem. Přesně tohleto jsem čekala ve tvé laboratoři. Nebezpečné jedy a vzácné lektvary. Vlastně... +konečně se dostane k pravému důvodu své návštěvy+ přišla jsem se tě zeptat... potřebovala bych jeden lektvar. Netuším ale, jestli jsi něco takového vůbec schopný vyrobit +zkouší nejdřív, jestli by jí byl vůbec ochoten pomoct, než mu řekne, o co konkrétně jde+

[Severus Snape]

Jestli jsem schopný?! *naježí se* Za koho mě máš?! Vylepšoval jsem lektvary slavných mistrů ještě když ty jsi byla v plínce! Není nic, co bych nesvedl připravit. Vidíš támhle tu malou lahvičku *ukáže na křehce vypadající krystal uzavžený v magickém obalu, je černější než noc, jako by to pohlcovalo i světlo, je to jako by někdo vystřihl do světa díru* Říká se tomu podstata smrti. Jestli to je skutečně podstata smrti, to nikdo neví, ale faktem je, že pouhý dotek by ti způsobil těžké omrzliny, a kdyby se to rozbilo, zabije to všechno živé v okolí sta metrů. Jen tři kouzelníci zatím dokázali tuhle věc připravit mezi nimi já a Salazar Zmijozel, třetí jméno by ti asi nic neřeklo!

[Styx]

+s respektem se dívá na černou lahvičku+ Jsi opravdu dobrý, Severusi. V tomhle jsem o tobě nikdy nepochypovala +řekne uznale a pak jde rovnou k věci+ Ten lektvar, který potřebuji, je trochu zvláštní. Tony... Tony Dolohov +upřesní+ vrátil se nedávno po šesti týdnech zajetí v Rusku a... prostě se mi zdá, že to na něm zanechalo následky. Nemyslím tu bolest a zranění, se kterými se ještě doteď srovnává. Dělá ze sebe drsňáka a za nic na světě nepřizná, že ho něco bolí, i když měl tělo na hadry +odfrkne si+ Z toho se časem dostane, jako už tisíckrát. Občas se mi ale zdá, že mluví jakoby z cesty, křičí ze spaní, má noční můry, každou chvíli se vyplašeně otáčí, jako by čekal, že se na něj odněkud něco vrhne. Myslím, že to, co tam zažil, bylo asi horší, než samotné peklo. Mám obavy, že mu to zajetí dočista rozervalo duši +na chvíli se odmlčí a pohlédne na něj s nadějí+ Myslíš, že bys mu dokázal pomoct?

[Severus Snape]

Hm *založí si ruce na prsou* Předně, nejsem lékokouzelník, to si uvědom. Noční můry, paranoa - klidně to může být duševní problém a na to žádný lektvar nefunguje. Jistě jsou lektvary, které dokáží negativní projevy potlačit, ale neřeší problém. Navíc při dlouhodobém užívání se stávají návykové, otupují a vpodstatě z tebe udělají živou zombie.

A co se týče rozervané duše, tak tu Dolohov nepochybně má. Jak jistě víš, jen vražda dokáže duši roztrhnout, a Dolohov byl svého času jeden z nejvýkonnějších Smrtijedů. Má na svém kontě víc mrtvých, než dokážeš spočítat. *odfrkne si* A na to, aspoň co já vím, lék není. I když Brumbál tvrdil, že lítost a změna chování by mohli pomoct. Chtěl to kdysi navrhnout Pánovi zla. *ušklíbne se*

Možná by mu mohlo pomoct tohle *vytáhne z hábitu odřený váček a když ho otevře, zavoní marihuana*

[Styx]

+poslouchá jeho vyprávění a tváří se posmutněle+ Hm... takže mu není pomoci. Je mi ho líto, vytrpěl si +pokrčí rameny+ Budu muset najít jiný způsob, jak ho z toho dostat. Ale díky, jsi hodný, čekala jsem, že mě odmítneš. Mile jsi mě překvapil +usměje se na něj. Zvědavě se nakloní nad váček v naději, že přece jen existuje nějaký zázračný lék. Ucítí typickou vůni trávy a nejdřív se zatváří překvapeně, ale pak se rozesměje+ Severusi... tak teď jsi mě opravdu dostal. Tak obyčejný a přitom tak spolehlivý prostředek na deprese. Že mě to nenapadlo +po chvilce trochu zklidní smích a pohlédne na něj psíma očičkama+ Prodáš mi trochu té vzácné trávy, Severusi?

[Severus Snape]

Možná *ušklíbne se a sjede ji pohledem* Záleží na nabídce *ušklíbne se*