Hlavní salon - podium

[Styx]

+ani nedutá, jenom oči jí lítají z Aubreye na scenérie, které se za ním míhají. Žasne, jak jsou dokonalé. Když upír zmizí, přepadne ji neklid, protože ví, že tady někde je, jenom ho není vidět+

[Aubrey]

*světla pomalu pohasnou a s nimi i bělostná iluze protnutá ostrou červení krve, kterou může každý cítit na patře...když znovu přibyde světla, je dokonalá iluze čistoty a bělosti pryč..vystřídá jí ponurá sychravá scenérie, déšť..ve stromech hvízdá vítr, nikde není nikoho vidět a přesto je cíti něčí těžkou přítomnost..snad je to přítomnost rakve na jevišti, vůně lakovaného dřeva, pocit, že se vám někdo dívá přes rameno...*

[Neferet]

+musí několikrát zamrkat, když se objeví vánice, přeltí pohledem přes sál, když Aubrey už nestojí na podiu a napjatě čeká, kde se objeví, když zaměří na chvilku pozornost na řeku, znovu se zachvěje nad chutí v ústech, natáhne se, aby vzala do ruky sklenku aby se několikrát napila, než jí opět odloží a ruku položí zpět na Angelovu hruď a zaměří svoji pozornost na rakev+

[Styx]

+nadechne se a cítí smrt, těžko říct, zda je to sugestivní pocit z pohledu na rakev. V každém případě je zvědavá, co dřevěná schránka skrývá. Nakloní se trochu dopředu...+

[Aubrey]

*původní iluzi rozbije další obraz, dostáváme se dovnitř sídla...z dálky je slyšet hlasy služebnictva, běžný provoz, cinkání sklenic, otevírání dveří..je pozdě večer, vítr zůstal uvězněn venku, kde zlostně vyje...jsme v staré rodinné kapli, kde poslední květy nedávno uvadly..ještě je ve vzduchu cítit jejich těžký, trochu hnilobný pach. nikdo z živých nepřišel a neodnesl je pryč...za tím vším roste potlačovaná energie.*

[Rebecca Altamirano]

Nehnutě to všechno pozoruje, naprosto pohlcená iluzemi a atmosférou, až zapomíná i upíjet ze sklenky.

(Man PM:)) )

[Aubrey]

*energie se nespokojeně převaluje, škrábe po kamenné podlaze neviditelnými prsty..jak čas plyne, nabývá zřetelnějších obrysů v místě, kde je tušit hrobka...uvnitř něco roste..horzivou, nehybnou silou a přesto roste...tam je ukryt Aubrey..Ačkoliv by diváci neměli být schopni jej z takového úhlu vidět, přesto když otevře rudé oči, spatří jeho proměněnou tvář vnitřním zrakem, jako podvědomou vzpomínku, kterou si neseme z generace na generaci a nevíme o ní - tvář právě přeměněného a probuzeného upíra*

[Beatrix]

+docela hodně sebou cukne, a nebát se, asi by i utekla+

[Styx]

+když zahlédne probuzeného upíra, instinktivně se stáhne opět zpátky do křesla a má dost+

[Neferet]

+těká očima po iluzi, trhne sebou, když jí před očima vyvstane tvář právě zrozeného upíra, zavrčí něco potichu v cizim jazyce a párkrát zamrká a instinktivně sevře v ruce jemnou látku Angelovi košile, když si uvědomí co dělá, stisk povolí a přejde po místě několikrát dlaní, jakoby chtěla látku urovnat+