Pokoj č.10

[Ares]

Ani se nestihl zvednout od stolu a už slyší klepání na dveře. V domnění, že to otravuje pokojová služba, tiše zavrčí a s velice otráveným výrazem rozevře dveře. Co...? Když však zjistí, kdo tam skutečně stojí, jeho naštvaný výraz se v okamžiku vyjasní a na tváři se mu objeví první úsměv po dlouhých týdnech. Krásko, ty jsi rychlejší než Hermes. řekne pobaveně a v hlase mu zaznívá upřímná radost, že ji vidí. Odstoupí od dveří, aby mohla projít. Zahlídne láhev vína a spokojeně se ušklíbne. Ty myslíš na všechno. zavře dveře a s úsměvem si ji prohlídne, až kým se jeho pohled nezastaví na její tváři. Úsměv je ta-tam. Co se ti stalo? naráží na její pásku přes oko, kterou se ji tak úplně nepodařilo skrýt.

[Lanevra]

To víš °pokrčí rameny° ani mě se nestává denně že mě docela cizí muž pozve ksobě °v oku jí pobaveně zajiskří když se protáhne do pokoje. Okukuje jak to tam u něho vypadá° Změnil jsi desainera? °pozvedne obočí° Tohle se k tobě hodí. Temné, strohé a drahé. Ano, ano °pokývá si hlavou° přesně jako ty °poklepe prstem na oko°Myslíš tohle? °zeptá se° Mám podobný problém jako ty. Moji rodinu by sociolog jistě označil za silně disfunkční a následně by si ho disfunkčí rodina dala k večeři hmm nebo snídani? °poklepe si prstem na ret. Nedá se poznat jestli ji to rmoutí nebo ne° Máš tu někde sklenky? Ať nepinejm z lahve...

[Ares]

Při zmínce o rodině se zachmuří a jeho oči ztratí i to málo svitu, který se v nich při Lanině příchodu objevil. Chvíli přemýšlí, jestli se ptát dál, nebo ne, ale nakonec to nechá plavat. Téma rodina není zrovna to, o čem by chtěl tenhle večer mluvit. Pořád jsem pro tebe zcela cizí muž? zeptá se tiše s lehce zdviženým obočím. Z nedaleké poličky vezme dvě vínové sklenice a nese je k černému gauči, na který se vzápětí pohodlně usadí. Takže se ti tu líbí? rozhlídne se kolem, jakoby to až doteď pořádně nevnímal. Dalo by se říct, že mi tenhle pokoj vyhovuje mnohem víc. Nesnáším příliš mnoho světla a přehnaně veselé barvy. Položí sklenice na stůl a natáhne se po láhvi, kterou v mžiku otevře. Nepotřebuje k tomu ani žádný otvírák. Nalije do obou sklenic a jednu podá Laně.

[Lanevra]

°Usadí se vedle něho na pohovku a vezme si sklenku vína kterou jí nabízí° Každý koho neznám alespoń padesát let je pro mě vlastně cizí °pousměje se a napije vína° Taky nemám ráda světlé barvi, i když v těch tmavích jsem poněkud nápadná °přiloží svou bledou ruku k opěradlu pohovky aby byl vidět ten rozdíl° Kde si vůbec byl? °zeptá se jen aby naznačila že si jeho nepřítomnosti všimla, vlastně jí je to docela fuk°

[Ares]

Usměje se nad jejím vysvětlením. To pak hodně mužů neznáš. pobaveně se ušklíbne. Schválně řekl mužů, protože přepokládá, že Lana se zajímá spíš o muže. Když si sedne vedle něj, jak má ruku opřenou kolem jejích ramen, konečky prstů ji začne nenápadně přejíždět po kůži kolem klíční kosti, kterou nezakrývá látka šatů a kreslí ji tam ledabylé obrazce. Mně se líbí barva tvé kůže. řekne a pohlédne jí do očí. V jeho pohledu je však něco špatně, ta jiskra, co v nich kdysi byla, je nenávratně pryč. Musel jsem něco zařídit. řekne tiše místo vysvětlení a v jeho očích se mihne něco temného.

[Lanevra]

Jistěže ne, ale nikdo zase nezná mě °odvětí. Pozorně sleduje jeho oči i jeho výraz. Najednou odloží víno, vykasá si sukni a sedne mu obkročmo na nohy čelem k němu° Jsi tak smutný °přejede mu po tváři prsty až ucítí na kůži její ostré nehty° Proč si smutný drahoušku? Vždyť na to nemá žádné právo, to mají jen lidé. Oni jsou ti ubozí co pomalu umírají pár desítek let sledujíc jak se jejich tělo rozpadá v prach zatím co ještě dýchají °mluví hořce a tak že rozhodně nemyslí vážně že by na smutek neměl nárok° Svěř se mrtvole která to už dál nepoví nebo °přiblíží tvář těsně k jeho° mě polib °vydechne mu chladný vzduch na rty°

[Ares]

Chvíli jí zkoumavě hledí do očí. Na jeho tváři už není ani stopa, co i jen po úšklebku. Naopak, tváří se velice vážně. Sklenici vína položí na opěrku gauče. Jednou rukou ji pevným dotekem přejede přes stehno a druhou jí vnoří do vlasů. Bez jakýchkoliv dalších řečí si ji přitáhne k polibku a dlouze, ale překvapivě jemně ji políbí. Chyběla si mi, krásko. šeptne, když se malinko odtáhne od jejich rtů. Přísahám u Titanů, že je to pravda. Rukama zajede pod její sukni a jedním plynulým pohybem je jí převlíkne přes hlavu. Dlaněmi se přitiskne k jejímu nahému tělu, jako by to byla poslední věc na světě. Svou tvář položí na její hrudník a vdechuje její vůni, pak ji ale mezi ňadra vtiskne vášnivý polibek.

[Lanevra]

°Tiskne si jeho hlavu mezi ňadra, probýrá se mu vlasy, nakonec ho do nich políbí° Taky si mi chyběl °připustí. Zvedne si jeho hlavu ksobě, jemně ho políbí na rty, pokračuje na krk, přes ohryzek mezi klíšní kosti. Pomalu rozepíná jeho košili a líbne každé odhalené místečko. Stáhne mu ji z ramen. Zajede rukama pod košili na jeho záda. Hlavu nakloní na stranu, aby mu zlíbala krk. To jí prostě láká a nemůže si pomoct°

[Ares]

Nechá si od ní líbat krk, i když je to upírka. V tuhle chvíli by jí dovolil snad úplně cokoliv. Vyvlíkne se z rukávů košile. Horkýma rukama přejede Laně po zádech na šíji, pak se vrátí na její prsa, které začne jemně, ale také pevně mnout. Líbá její kůži, kam jen dosáhne. Jazykem se sveze k jednomu ňadru, špičkou obkrouží bradavku a pak si ji vloží do úst. Přisaje se k ní jako novorozenec, přitom ale nepřestává bradavku dráždit špičkou jazyka. Když usoudí, že je dostatečně ztvrdlá, přesune se ke druhé, které věnuje stejnou péči, až mají její dvorce tmavě hnědou barvu.

[Lanevra]

°Propne se pod jeho laskajícími ústy a zavzdechne. Rukama mu probírá vlasy a užívá si jeho péči, pak ho ale od sebe mírně odstrčí a vymaní se z jeho sevření, aby mu mohla sklouznout z klínu na zem. Nakloní se k jeho hrudníku, jemně ho líbá i přejíždí jazykem po kůžu. Stejně jako předtím on i ona věnuje jistou pozornost jeho bradavkám, nehodlá nepolíbit jediný kousíček jeho kůže. Obkrouží jazykem pupík než se konečně dostane k zapínání kalhot. Vrhne nahoru jeden šibalský pohled když mu je rozepíná. Chytne za jejich okraj a čeká až se nadzdvihne aby mu je mohla stáhnout z boků+