Soukromé pokoje J-C

[Manori]

Hm..pokusy mě vždycky zajímaly..*uculí se a pak zvážní* nemusíte...chodit pryč kvůli mě...*pohlédne z jednoho na druhého* teda..pokud musíte nebo chcete..*pokrčí rameny* ale mi to nevadí...spíš mi vadí pocit, že by si každý měl..zalízt někam do tmy a být sám až do úsvitu..*teprve teď jí dojde, že už je tolik hodin* ale to je na vás dvou...já jsem tady jen host..*sedne si a tázavě se na ně podívá*

[Jean-Claude]

*opětuje pohled, sám cítí sílící slunce za obzorem a zatváří se nad situací obdobně znechuceně, pak zvedne k Man pohled* nevím, cherie..*odpoví měkce* není to nic hezkého...a já nechci, aby sis odtud odnesla něco jiného než radost...aby ses třeba chtěla i vrátit..*usměje se a pak si povzdychne* jsi tvrdohlavá, že?*když ji tak pozoruje sedět mezi nima* já se taky nechci někam vzdalovat, ale v tomhle nemáme na výběr..za chvíli budeme pryč, ať už chceme nebo ne...jestli opravdu na tom trváš, nebudu tě vyhánět..zůstaň jak dlouho chceš...ale nečekej nic...*zavrtí hlavou* to platí i pro tebe, mon chardonneret... myslím, že místa tady máme oba víc než dost...*trochu smutně se pousměje* jestli chceš, klidně se vykoupej a řekni si Jasonovi, hodí tě domů...*koukne po Man rozhodně, že ji nenechá odejít samotnou někam, když už ji nemohou vyprovodit oni*

(lach, no to jo..ani netřeba psychologické poradny:D)

[Asher]

Jen přikývne. Ano, jak řekl Jean-Claude... Nemůžem a hlavně nechcem tě vyhánět, ale varovat jsme tě museli. Pousměje se, nakloní se k ní a pomalu, něžně ji políbí. Pak pohlédne na J-C. Myslím, že dnes ale zůstanu tady. Pousměje se. Chci, abys byl to první, co uvidím, až se za soumraku probudíme. Podívá se na Man. Rozhodnutí je na tobě, chérie. Pohladí ji jemně po tváři.

(nebo linky bezpečí:D)

[Manori]

*přikývne, lehce mu prohrábne zlaté vlasy při polibku, natáhne se a vtiskne něžný polibek na rty i J-C* pak zůstanu. A díky..*když vidí, jak rozhodně se J-C zatváří, je vlastně ráda, že nebude muset řídit, dost pochybuje, že by to někde nepíchla po cestě do stromu* určitě si mu řek-*nedořekne, protože v tom momentě prosviští komínem stříbřitý rys, sedne si způsobně na skleněnou desku stolu, olízne si tlapku a upře na vyjevenou Man oči. Způsobně ale bez možnosti námitek ji oznámí, ať se laskavě, až se dostaví dnes do práce,ohlásí u ministra. nestačí ani oficiálně ukončit autorizaci vzkazu, když mu hlavou proletí polštář a rozplyne se do obláčku stříbřité mlhy* jedeš...potvoro..*narovná se z předklonu, jak po něm hodila první, co ji padlo pod ruku* hergot....tak odvoz domů a spánek se právě zrušil..*zaváří se kysele, ale nemá se moc k tomu, že by se přetrhla v stávání z postele..naopak v ní zůstane, u obou upírů a čeká s nimi na úsvit.* a nezlobte večer nebo si vás dojdu zkontrolovat..pokud mě šéf nenechá sežrat...*usměje se na ně*

[Jean-Claude]

(zavolej mi do Klubu..ehm..)

*když Asher vysloví nahlas to, na co myslel, musí se smát* neřekl bych to jinak...*zadívá se na něj a mírně kroutí hlavou..některé věci se opravdu nemění ani po staletích. Pak obrátí pohled k Man a kývne, at tedy zůstane...to co následuje pak ho přinutí na chvíli úplně zapomenout na úsvit a chvíli není mocen slova* co to...*povytáhne obočí, když ministerského rysa rozpráší polštář* to si tě opravdu hlídají...*zadívá se na ni, ale po očku musí pokukovat ke krbu, co kdyby..* my a zlobit..*zakroutí hlavou a uculí se* klidně přijd, jsi tady kdykoliv vítána, to víš...*a mírně se zamračí, že by ju jako měl někdo žrát, tak trochu majetnici, když poslední, kdo se "krmil" byli zrovna oni dva*

[Asher]

Ještě nejspíš chtěl něco podotoknout, ale stříbrný rys mu úplně sebral vítr z plachet. Když se trochu vzpamatuje, potřese hlavou. Tomu tedy říkám otravný "povolávací rozkaz". Zatváří se, jakby měl pozřít něco opravdu odporného. No...škoda, že tu s námi nemůžeš zůstat. Trochu posmutní. Ale, jak už bylo řečeno... kdykoliv tě tu rádi uvidíme, kdybys třeba potřebovala dočasný azyl. Mrkne na ni. A sežrat tě doufám nenechá...v jeho vlastním zájmu. Taky se zamračí.

[Manori]

moje slova..*zašklebí se na rysa* zatím nikam nejdu...*zavrtí hlavou* on se ministr nezblázní...*pak svoje slova promyslí* hm..a večer se možná ten azyl bude hodit...*když ju napadne, co všechno asi bude mít pán ministr na srdci, pak se na ně musí usmát, jak se tak oba mračí, natáhne se a sevře jim dlaně prsty* já se jen tak nedám...chyběly by mi nevinné diskuze..*uličnicky se usměje a opře si bradu o kolena, ale nepouští je..nepustí je ze svých prstů, dokud se slunce někde za stěnami klubu nevyhoupne nad obzor*

[Jean-Claude]

*chytne ji dlouhými prsty kolem zápěstí a tiše se zasměje* to mě taky...*když se slunce dotkne hranice, polkne, naposledy se po nich podívá a v příštím okamžiku je pryč...prsty, kterými ji držel povolí a vláčně sklouznou do povlečení, jakoby v ruce ani neměl kosti.*

[Asher]

Jenom přikývne, jemně hladí palcem hladkou kůži na dlani jak Man, tak i J-C. Lehne si a střídavě je pozoruje svýma ledovýma očima, jeho pohled ale rozhodně nestudí. A když jim slunce sebere jejich život, i on sklouzne do "nebytí", znehybní, ale Jean-Claudovu ruku má stále v té své.

[Manori]

*i když je na ten okamžik připravena, stejně ji zaskočí a na chvíli taky přestane dýchat, jako by se to ani neslušelo...i když je vidí, jak tam oba leží ruku v ruce a cítí pod prsty jejich kůži, ví že je v pokoji sama... * a kurva....*shrne to jednoslovně. ještě chvíli se na ně dívá, snad jako by jedna její část čekala, že se pohnou, něco.. vtiskne si do paměti jejich obraz, pak vyklouzne zpod chladnoucích rukou a zvedne se z postele...chvíli se v zatemněném pokoji špatně orientuje, pak si kapánek pomůže a zamíří do koupelny...za chvíli se vrátí, chvíli hledá, kde skončilo její oblečení..v prádle chvíli dumá nad šaty, pak je vyspraví kouzlem..sice vypadají, jako by je sežrala a pak vyplivla kráva, ale účel zakrytí splní..zpod J-C kalhot vyloví botu a když je tak drží v ruce, tak si vzpomene...rozhlídne se, ale v šeru vidí úplný...nic, tak si pomůže, přivolá si a přišije knoflík kouzlem, potutelně se usměje, přehodí je přes opěradlo pohovky, aby je nepřehlédl, zvedne ze země vedle kožíšek..přejede po něm prsty, zamyslí se a pak ho položí vedle kalhot, v rychlosti čmárne vzkaz, který položí na něj*

Dobré ráno moji drazí, pohlídejte mi ho, než se vrátím. líbá M.

P.S. Ten přišitý knoflík mám u tebe, Ashere. Jean-Claude, ty se nesměj, u tebe mám šaty.

*naposledy se rozhlídne a vyklouzne ven..před klubem se zamračí zlostně na vycházející slunce. dneska ho opravdu nevidí ráda. S tichým prásknutím se z prázdné ulice přemístí na ministestvo.*