Recepce a vchod

[Rebecca Altamirano]

Nesmrtelný: Že jste to nepoznal, beru jako lichotku a plus pro sebe. Blýskne úsměvem. Takže netřeba se omlouvat. Mávne elegantně rukou. Hmm, tak to si troufám tvrdit, že se vám tu bude líbit. Je tu spousta těch, co sem tak nějak zabloudila, ale už se nějak zapoměli "vybloudit" zpátky. Zasměje se.

[Mystick von Sachsen]

Neferet: Vlastně všechno. Když je něco krásné rád se na to podívám. Ale to snad asi každý člověk +souhlasně přikývne+ To jistě patří, obchodník který neumí manipulovat toho moc neprodá. Už je šikovně umístěná a vhodně barevná reklama je vlastně manipulace +dál se příjemně usmívá+ Otom nepochybuji že by mi slušelo a kdybych si k němu vzal i růžové pončo... +těší ho že jí dokázal rozesmát, příjemně to hladí jeho ego+

Manori: Bylo mi potěšením vás poznat +mírně se na rozloučenou ukloní jejím směrem+

Mystick: Pistoli si koupit nehodlám a co se týče meče... nevím jací jsou tu šermíři. Podle toho bych se rozhodl. Stejně ho nebudu mít ani tak na používání, jako na připomínku do let budoucích +ani ho moc nepodiví že Mystick zřejmě chodí na lovy, řekl by to do ní+ Záleží natom jaký lov myslíte +řekne trochu tajemně+ Srnu nebo jelena si zastřelím ráda, ale šelmy nechávám napokoji. Myslím že zabíjet je porušuje přirozený běh přírody.

Nesmrtelný: uznale přikývne. U mne v oboře pobíhá ta nejkvalitnější vysoká. A co se týče černé zvěře, tou se to u mě jen hemží. Já také nezabíjím šelmy, mám k nim velmi blízko. Ale zrovna před krátkým časem se v mé zahradě objevil obrovský, dvouocasý lev a poranil jednoho z mých psů. Naštěstí tu máme odborníky, kteří se o něj postarali.

[Nesmrtelný]

Neferet: Jistěže je řečnictví řemeslo, ale stejně jako spisovatelství je i uměním. Člověk se může neučit jak správně intonovat, kde mluvit tiše, kde hlasitě, kde pomalu, jinde zase rychle, ale když jeho projevu chybý duše, pak je to jen dobrý řemeslný projev +nakukuje do slenky z vínem, ač by to v dnešní době považovala znalci vína za hřích on má raději víno ředěné vodou. Síla zviku z mládí+

Becca: +z úklonou přijme její šalamounské řešení za své a usměje se+ Myslím že se jim nedivím, je to tu skutečně... fascinující +vzdáto s tím bílím vínem a zase ho vrátí. Dá si raději ten červený viný střik ať si říká kdo chce co chce+

Mystick: +zavzpomíná se takže má trochu neurčítý pohled+ Já nelovil už tak deset let. bylo by skvělé si zalovit +klidně pokývá hlavou, ani výskyt dvouocasatého lva ho nijak z míry nevyvede+ Budete ho chovat? +myslí samozřejmě toho lva+

[Neferet]

Nesmrtelný: +zaujatě ho poslouchá+ Takhle jsem o tom snad nikdy nepřemýšlela. +přizná se po chvíli+ A jaká řemesla by se dala označit za vymřelá? +zajímá se dál+

[Mystick von Sachsen]

Nesmrtelný: zamrká. Chovat? Je to bestie a navíc prý utekla soukromému chovateli. Ačkoliv, když o tom tak přemýšlím, všechno má svou cenu. zamyslí se, kam by číču dala. Mohli bychom jet někdy spolu. podotkne jen tak mezi řečí. Na lovu ji to samotnou nebaví.

[Rebecca Altamirano]

Nesmrtelný: Ano, to rozhodně je. Usměje se. Já už vás nebudu zdržovat od prohlížení našeho sortimentu. Usměje se. V klidu si vše projděte a třeba vás ještě něco zaujme. A já půjdu zařídit vaši objednávku. Podá mu ruku na rozloučenou. Tak brzy na viděnou. Pousměje se.

[Nesmrtelný]

Neferet: Právě to řečnictví. Žel bohu +mírně nakrčí nos+ Zejména dnešní politici by potřebovali pár lekcí. I když... třeba takoví Obama zvládá řečnictví skvěle. Mluví dvacet minut a neřekne naprosto nic podstatného +pobaveně se pousměje+ Například i takové hrničířství nebo ručný sklářství upadá a pomalu mizí. Všechno nahrazují stroje, jenže ty nedokážou věcem vdechnout duši.

Mystick: Dvouocasí lev rozhodně neí bestie, je to vznešené zvíře které bylo a je vyobrazováno na znacích mocných šlechtických rodů +dovolí si sní nesouhlasit+ Na lov s tak půvabnou ženou jako jste vy pojedu nesmírně rád +ukloní hlavu jeím směrem a mile se suměje+

Becca: Rozhodně nezdržujete +odporuje jen ze slušnosti, je mu jasné že on naopak zdržuje jí. Ruku kterou mu nabýdne samozřejmě políbí+ Budu se těšit na naše další setkání +vyprovází jí úsměvem+

[Neferet]

Nesmrtelný: +o politiku se co se toho světa moc nezajímá, takže když mluví o Obamovi, vypadá lehce mimo mísu, ale snaží se tvářit jakoby nic+ Ano, ruční práce bohužel z tohoto světa pomalu mizí. Je to škoda, každý kus ruční práce je jedinečný. +pousměje se+

[André Bourson]

No troufám si tvrdit, že trochu ano. Zasměje se a sjede si ho zkoumavým pohledem. Těžko říct, neznám vás a nevím, čemu dáváte přednost. Jestli chladným zbraním, nebo střelným. Nebo třeba boji zblízka, případně máte slabost pro speciální zbraně. Usměje se. Ale neznám nikoho, kdo by dokázal odolat kráse, dokonalosti a smrtící vražednosti japonských katan. Naprosto neviditelným, bleskurychlým pohybem stáhne jednu ze zmíněných zbraní z jejího stojanu. V dřevěném, lakovaném pouzdře jí podrží před sebou a pomalu ji vytahuje. Na její chladné čepeli se odrazí světla a hladce přejedou přes krásné zdobení na čepeli. Nebo se mýlím? Optá se se škádlivým úsměvem.

Becca: „Při své práci většinou používám palné zbraně, protože nepřítel skoro nikdy není tak blízko, abychom se střetli tváří v tvář. Proti mému úhlavnímu nepříteli, který preferuje stejně jako já boj zblízka, používám chladné zbraně. Oba máme pro ně silnou vášeň. Taková smrt přímo vašich rukou, vás uspokojí mnohem víc, než kdybyste pouze zmáčkla kohoutek a smrtící kulka by za vás udělala práci.“ Zrak mu padne na katanu, kterou Becca vytáhne a oči se mu rozšíří nepředstíraným zájmem. Vezme si opatrně od ní zbraň a pozorně si ji celou prohlíží, přejíždí dlaní po čepeli a bříškem prstu zkouší její ostří, potěžkává a bleskově švihne. Jako by zapomněl, kde je, vnímá pouze tu katanu. „Tak to máte naprostou pravdu. Je to výstavný kousek.“ promluví po chvíli a vrátí ji zbraň zpátky. „Je k mání?“

[Manori]

(áá..andréé...na čepel katany se za žádných okolností nesahá holýma rukama)

*projde kolem Andrého a jen zamrká ale nechá to na Beccy*